| 02.09.2023 12:39 | | Děkuji za reakci na můj předchozí příspěvek. O tom, že jsou hračky i jen na dráždění klitorisu vím, jednu už nějakou dobu mám a jsem s ní spokojená. Každopádně jsem se chtěla posunou trochu dál. Nechci být omezená tím, že v mém životě není a nebyl nikdo, s kým bych chtěla tuto oblast více prozkoumávat. Nakonec jsem se k nákupu vibrátoru odhodlala, udělala jsem si příjemný večer, ale bohužel to vůbec nedopadlo podle mých představ. Průnik se mi nepodařil, nevím jestli proto, že jsem nebyla dostatečně uvolněná nebo proto, že jsem to celé nějak zle "směřovala" ale přijde mi, že to asi nebude úplně "atomová věda", aby k tomu byl potřeba nějaký speciální grif. Samozřejmě jsem počítala s tím, že to nepůjde úplně snadno, že to bude i trochu bolet, ale že to nepůjde vlastně vůbec, to mě docela zaskočilo. Neumím si představit, že bych se dostala do situace, kdy bych měla mít sex s mužem a on se "tam" nemohl dostat. Zkoušela jsem to už 3x a bohužel žádný výsledek. Je možné, že mám panenskou blánu natolik silnou, že si ji prostě sama nezvládnu protrhnout? Nebo můžou být svaly stažené tak, že to prostě nejde? Vzrušená jsem byla, použila jsem i lubrikační gel, tak nevím, co bych mohla udělat lépe. Díky za odpověď. | | Zaslal: EdaBol (29 let) | | Naše odpověď |
|
| 01.09.2023 06:27 | Dobrý den,
přemýšlela jsem o celé své situaci...Napsali jste mi, že bych na to, co se stalo neměla zapomenout, jelikož mi to připomene, co mi to způsobilo...Popravdě tohle všechno bylo ale zapříčiněné mojí fobií z gynekologie. Od té doby, co jsem se rozhodla, že tam půjdu, tak se můj život obrátil mnohem, mnohem k horšímu...ale nikdo na celém světě to nechápe...
Než jsem se tehdy odhodlala objednat na gynekologii a zajít tam, stálo mě to obrovské množství úsilí, každý den jsem plakala, kdykoli jsem si to vyšetření představila, dokonce i tři hodiny v kuse, neustále se mi zvedal žaludek, takže jsem několik týdnů téměř nic nejedla (jedla jsem třeba jednou za 3 dny), protože to prostě nešlo, kdykoli jsem si představila, jak to vyšetření probíhá, tak se mi navalilo a rozbolel mě žaludek...když jsem se svěřila, tak to nikdo nechápal, vždyť je to prostě jen vyšetření, nechápou, proč se toho tolik děsím...dokonce i tady na tomto webu jsem našla podobnou reakci, ne přímo na mě, ale nějaká jiná uživatelka se kdysi také svěřovala, že se na gynekologii jít bojí a dostalo se jí odpovědi, jestli je snad malé dítě, když se bojí doktora...Tohle je podle mě hrozná odpověď, to se snad mohou bát jen děti?!...navíc u mě tomu říkat strach je slabé slovo...Jak se dalo čekat, vyšetření jsem nezvládla, skončilo to omdléváním a zvracením (jak jsem o tom psala) a kdykoli jsem si na to vyšetření vzpomněla, tak jsem byla naprosto mimo...i několik měsíců po tom jsem často plakala, když jsem si to vyšetření představila, dodnes se mi to i vrací ve snech. Třeba jdu po ulici, vidím nějakou holčičku, tak si v duchu řeknu, že jí to čeká taky, i do ní budou jednoho dne na gynekologii strkat prsty.
Já si prostě nemůžu pomoci, ale přijde mi gynekologické vyšetření jako sex. aktivita, vždyť lékař se dotýká a proniká do pochvy prsty...ale opět když jsem se svěřila, tak jsem měla množství reakcí, jak jsem pitomá, vždyť je to jen vyšetření, je to lékař...Já vím, ale i když je to lékař, tak mi to prostě přijde nechutné...Svěřila jsem se nedávno na terapii a řekla mi, že mě chápe (aspoň že tak, že mě neodsuzuje), ale nedá se nic dělat, je třeba to vydržet...
Ten den, jak se to stalo s tím klukem...já jsem celou noc v podstatě brečela hlavně kvůli tomu, že nechci prostě chodit na gynekologii a taky kvůli tomu, že když jsem se s tím svěřila, tak to nikdo nechápe, prý jsem pitomá a nezvládnu banální vyšetření...nezvládla bych to ani teď, byla jsem u gynekoložky podruhé, domluvily jsme se na tom že mi udělá jen utz, což nic není...ale vím, že kdyby po mně chtěla detailnější prohlídku, tak bych to zase nezvládla, skončilo by to pravděpodobně zase zvracením a omdléváním, prostě jsem se cítila skoro stejně jako když jsem tam byla poprvé...
Jak na mě tehdy ten kluk sahal...přiznávám, že jsem v tu chvíli byla naprosto mimo, lehla jsem si do postele a usnula jsem, on na mě pak začal sahat a já byla tak mimo, že jsem se ani nezmohla na to, abych se bránila, ale bylo mi z toho na zvracení, bylo mi odporné, že na mě ten člověk sahá...jenomže pak jsem si řekla, že na gynekologii se vlastně něco takového dělá taky, takže tím pádem tohle vlastně nic není, navíc je vidět, že když nejsem střízlivá, tak nezvracím ani neomdlívám...Proto jsem se chovala, tak jak jsem se chovala, ne proto že bych si chtěla něco užít...Ale hrozně mi z toho je také...a zase jsem udělala chybu, že jsem se svěřila se svými pocity a s tím, co se stalo a reakce lidí - byl to sex, to co jste dělali, byl sex. Ne, ne, ne a pokud ano, tak v tom případě je i gynekologická prohlídka sex, vždyť to má téměř stejný průběh...Byl to vlastně pokus, jak si na to vyšetření zvyknout, nějak překonat ten blok, ale je mi po tom jen milionkrát hůř.
Omlouvám se, ale jsem zkrátka na dně a nevím, co dělat. Jinak sex asi nikdy mít nebudu, ono se ukázalo, že podle všeho mám těžký vaginismus, proto nám to nešlo s kamarádem a nešlo ani provést gynekologické vyšetření. Navíc i kdybych sex jednoho dne měla, musela bych už doživotně na gynekologii podstupovat vaginální vyšetření, což těžko říct, jak bych zvládala. Takže nejspíš mít vztah ani sex nikdy nebudu. Je mi strašně a nadále uvažuji nad sebevraždou, terapie nepomáhají, těším se jen na to, až zemřu a budu mít konečně klid. | | Zaslal: deNina (24 let) | | Naše odpověď |
|
| 21.08.2023 07:07 | | Dobrý den, když mám sex s přítelkyní a jsme v misionářské poloze tak do ní zasunu celý penis, ale když ležíme na boku tak do ní celý penis nemůžu zasunout. Proto bych se chtěl zeptat jestli je to normální, můj penis měří 18 cm. Děkuji za odpověď. | | Zaslal: Tomáš28 (16 let) | | Naše odpověď |
|
| 14.08.2023 10:03 | Ahoj poradno,
blíží se mi třicítka a stále jsem neměla štěstí poznat muže, který by mě zaujal a se kterým bych měla vztah či nějaké intimní sblížení. Zažila jsem nějakou tu schůzku, líbání, ale jelikož jsem se v tom s daným mužem necítila a chybělo tomu něco víc z mé strany, utnula jsem to. Je to už nějaký ten pátek zpět. Přiznám se, že jsem si myslela, že jsem asexuální, ale během let jsem se našla v definici demisexuál. Bohužel jsem hodně uzavřená a je pro mě těžké si někoho pustit do života, takže se mi to sešlo tak nějak ze všech stran. A prostě to nějak ještě nepřišlo a nepoznala jsem nikoho, kdo by pro mě byl v tomhle ohledu něčím víc.
Moje otázka je ale z trochu jiného soudku. I přes to, že jsem ještě neměla sex, tak mám velmi ráda masturbaci. Ale vždy jsem se držela v mezích toho, že jsem panna se vším všudy a i v mém věku mám neporušený hymen. Když mi bylo kolem dvaceti, doufala jsem, že o to přijdu tak nějak tradičně, ale už jsem ve věku, kdy opravdu cítím, že je to pro mě překážka. Ať už jde o plnohodnotné vyšetření na gynekologii nebo třeba to, že chci už nějakou dobu zkusit menstruační kalíšek (bez obav, že si tam kdekoliv cokoliv naruším) celkově i z pocitového hlediska je to pro mě prostě jakýsi blok po fyzické i psychické stránce.
Zvažuju, že bych si koupila vibrátor a prostě si užila příjemný večer, trochu si zaexperimentovala, protože "mít něco tam dole" pro mě bude úplně nové. Ta představa mě dost láká a cítím se na to připravená. Na druhou stranu, hlodá ve mě myšlenka, jestli toho nebudu třeba později litovat. že jsem "o to" přišla takovým způsobem. Vím, že panna v jistém smyslu budu až do skutečného pohlavního styku, ale už se mi nechce čekat na nějakého "ideálního muže", abych si mohla plnit nějaké své potřeby a celkově se cítila víc v pohodě.
Co si o tom myslíte?
Díky. | | Zaslal: EdaBol (29 let) | | Naše odpověď |
|
| 01.08.2023 19:37 | Ahoj poradno, doplnuji informace k předešlé odpovědi:
Píšeš, že v intimních chvílích cítíš stud a strach - mohla by ses zamyslet nad tím, z čeho přesně?
--- Ano cítím strach a stud, z čeho..já ani nevím, ze všeho! Že udělám něco špatně, že budu dělat něco co se druhému nelíbí
Se svým tělem celkem spokojená jsem.
A jaké pocity máš při masturbaci - můžeš se uvolnit?
----ano to se uvolním uplně v pohodě když jsem sama.
A určitě se nesnažím příliš hledat a ani se s ničím neléčím :/ Já nevím je to zvlaštní, nejsem stydlivej člověk, jsem extrovert. Myslíš, že to je na sexuologa? Může mi vůbec poradit? Mám v hlavě prostě nějakou stopku, uplně bez důvodu. Vubec nevím jak to vše popsat, proč se mi to děje.
| | Zaslal: Katy1234 (25 let) | | Naše odpověď |
|
.png)