Uživatel:
Heslo:
Nový uživatel
Ztráta hesla?
https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

Dotazy jsou kompletně zpracovány do 20.06.2024

Rodina

31.05.2024 07:30
Ahoj, vlastní máma mi už o dětství ubližuje, slovně. Říká mi, že jsem svině, husa a bůh ví, co ještě. Dělala to už době puberty. Když jsem otěhotněla, tak mě bohužel nazvala kurvou(měla jsem tehdy stálého přítele), otěhotněla jsem poprvé v 19, ale je fakt, že jsem tehdy ještě studovala. Můj otcim právě, když jsem v pubertě dost chlastal a poté dělal rámus. Přišel domů a řval na celý barák taky ošklivý slova. Máma vždy raději někam utekla, když se tohle stalo, aby se nepouštěl do ní, ale do nás. Jednou se takhle pouštěl do mojí mladší ségry u ní v pokoji. Asi jsem tehdy chtěla jen zaměřit pozornost spíš na sebe, tak jsem na něj zařvala, ať nás nechá taky vyspat, že když je po práci, dělal spíš noční, tak ho taky nebudim. On tenhle rámus dělal v týdnu třeba ve dvě ráno a my vstávali do školy... Vrátila jsem se zpátky do postele. Přišel za mnou, sedl si na mě a začal se mnou třást, co si to dovoluju.... V 17 mě osahaval. Jakoby chtěl, abych si na něj tehdy sedla, na klín a začal mi sahat pod pyžamo na zadek. Řekla jsem to máme. Začala po mě tehdy ječet, že jsem svině a že určitě lžu, tahala mě za vlasy. Bohužel nebylo zbyti a já musela k nim na barák i se svými 2 dětmi (psychické domácí násilí) říká mi tak i před dětmi. Řekla třeba i moji dceři 8lety, že její máma je neschopná svině apod. A já nevím upřímně, co mam dělat. Mám další 4 sourozence a ona se tak chovala vždy jen ke mě. Upřímně možná teď napíšu něco hnusného, ale opravdu nemám ráda svoji vlastní mámu. Slabé slovo. Nenávidím svou mámu. Ona je důvod toho, proč se sebou nechám zametat, protože si v hlavě myslím, že vsi vlastně nic jiného nezasloužím.
Zaslal: sindy*2 (27 let)
Naše odpověď
14.05.2024 09:39
Milá poradno,
jsem v 5. měsíci těhotenství. Po dítěti jsem ale nikdy netoužila. Manžel ano, já ne a protože byly nějaké komplikace, tak nějak jsem si už myslela, že se ani nezadaří... Tak jako tak mi sex absolutně nic neříká a nejradši bych vždy žila bez něj, ale to už je asi spíše jiné téma. No, prostě k tomu došlo. O potratu jsem ani neuvažovala, ani teď nemám myšlenky, že bych chtěla, aby to malé zemřelo. To ne, manžel se na něj těší, prarodiče také ale já ne... Spíš mám pořád sobecké myšlenky, že pak budu padat únavou, budu se muset věnovat jen dítěti a na mé zájmy nezbyde čas a hlavně ani energie. Už teď bývám často unavená a bez energie. Mým hlavním zájmem je můj pes, procházky s ním a jeho trénink. Netrénuji s ním někde na cvičišti ale doma a na procházkách. Ale už teď když nemám energii na trénink s ním tak mě to deprimuje a co teprve jak to bude potom... Když je mi blbě, tak často vyčítám manželovi, že to kvůli němu je mi blbě a kvůli němu pak nebudu mít energii na nic jiného než na dítě, které jsem nechtěla, a to kvůli němu budu trpět a rodit někde v nemocnici... Nemáš nějaký tip jak se s tím vším srovnat? Většinu času se snažím být s tím vším tak nějak smířená, ale často mi to nejde... Jinak se manžel snaží, stará se, vaří mi, vím že si výčitky nezaslouží... Prarodiče mi s hlídáním v budoucnu asi pomohou omezeně, mamka je nemocná, táta je vytížený častým hlídáním dětí švagrové, manželovi rodiče jsou daleko a tchyně stále pracuje... Má představa je, že budeme s tátou, se psem a dítětem jak to půjde chodit na procházky. Manžel do práce dojíždí, sice říká, že bude pomáhat, ale bude určitě taky unavený, obzvláště pokud budu v noci vstávat, tak ho budu taky asi (a nejen já) budit... Chápu, že nikdo předem neví jak to bude vypadat, ale tadytěm dle mého pravděpodobným obavám se neubráním. Jak prosím přijít na pozitivnější myšlenky, když svou vysněnou náplň života v mateřství nevidím? Jedno pozitivum vidím a to, že si odpočinu na nějakou dobu od pracovního stresu... Ale zase skočím do jiného stresu... Děkuji a přeji hezké dny.
Zaslal: neznalá (32 let)
Naše odpověď
06.10.2021 07:20
Milá poradno, píšu v návaznosti na předchozí dotaz, kde jsem mimo jiné psala, že bratr se švagrovou mají 3 malé děti a často je nechávají hlídat rodičům, kteří bydlí ve stejném domě a mamku to zmaha. Ano, vícekrát mi řekla, že ji to hodně vyčerpává a zároveň že si vyčítá že nemůže lépe a více hlídat. Nekdy i odceytovslana par dni pryc aby si odpočinula. Zároveň nechtěla, abych "mladým" něco říkala, protože chce abychom měli mezi sebou hezké vztahy a chtěla být co nejlepší tchýně ... Už jsem teda pak nic neříkala a bylo to tak, že někdy si mamka řekla, že je unavená a hlídal jen táta, ale pak si ona stejně zase vyčítala, že nehlidala i ona. Navíc všichni z rodiny vědí, že je mamka psychicky nemocná a přesto dle mě brácha se švagrovou brali nedostatečné ohledy. Ano, nemám děti a věřím že péče o 3 malé děti musí být náročná, přesto jsou matky, které pečují samy... No abych to zkrátila mamka byla pro zhoršení stavu hospitalizována na psychiatrii. Jednak si vyčítám, že jsem na mladé více nezapůsobila, i když ze zkušenosti vím, že na mé slovo moc nedají a jednak přemýšlím co dál a kdy a jak jim to přesto co nejlépe říct, když jim to táta neřekne sám... Zatím je to tak, že mamka některé členy rodiny ani vidět nechce a vyslovila se, že se domů mysleno do stejného domu vrátit nechce. Uvažovala o domově důchodců či samostatném bydlení. Ptám se, jestli už v tuto chvíli mladým říct, že pokud by se mamka vrátila, musí to s hlídáním dětí od rodičů omezit, že je má sice moc ráda, ale prostě to kvůli nemoci nezvládá, nebo zatim počkat a také jak jim to říct? Vyčerpání a výčitky z nedostatečné pomoci při hlídání byly dle mě jedním z faktorů zhroucení... :( Táta si na hlídání nestěžuje, leckdy ho to i baví, i když také si nenastavil dostatečně hranice ale o něj se tak nebojím. Také nevím jak se stavět k tomu, že mamka vůbec zatím nechce vidět tátu. Rozmlouvat ji nějaké představy a připomínat její hezké chvilky s ním asi zatim nemá cenu? Děkuji.
Zaslal: neznalá (30 let)
Naše odpověď
https://www.poradna-lasky.cz/cs/registrace::Registrace
https://www.poradna-lasky.cz/cs/napoveda::Nápověda
https://www.poradna-lasky.cz/cs/vseobecne-podminky::Všeobecné podmínky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/ochrana-osobnich-udaju::Ochrana osobních údajů
https://www.poradna-lasky.cz/cs/podporte-nas::Podpořte nás
https://www.poradna-lasky.cz/cs/caste-dotazy::Časté dotazy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/zaslani-dotazu::Zaslat dotaz
https://www.poradna-lasky.cz/cs/nase-odpovedi::Naše odpovědi
https://www.poradna-lasky.cz/cs/rekni-to::Řekni to!
https://www.poradna-lasky.cz/cs/komunikace-na-internetu::Komunikace na internetu
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kontakty-na-odborniky::Kontakty na odborníky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/testy::Testy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/ankety::Ankety
https://www.poradna-lasky.cz/cs/soutez::Soutěž
https://www.poradna-lasky.cz/cs/profily::Profily
https://www.poradna-lasky.cz/cs/seznamka::Seznamka
https://www.poradna-lasky.cz/cs/laska-v-literature::Láska v literatuře
https://www.poradna-lasky.cz/cs/pribehy::Příběhy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/basnicky::Básničky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/citaty::Citáty
https://www.poradna-lasky.cz/cs/prislovi::Přísloví
https://www.poradna-lasky.cz/cs/blbinky::Blbinky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/o-poradne-lasky::O Poradně lásky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/poradna-v-cislech::Poradna v číslech
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kodex-poradce::Kodex poradce
https://www.poradna-lasky.cz/cs/cordatum-praha::Cordatum Praha
https://www.poradna-lasky.cz/cs/nasi-dobrovolnici::Naši dobrovolníci
https://www.poradna-lasky.cz/cs/sponzori::Sponzoři
https://www.poradna-lasky.cz/cs/spratelene-weby::Spřátelené weby
https://www.poradna-lasky.cz/cs/napsali-o-nas::Napsali o nás
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kontakty::Kontakty
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kniha-hostu::Kniha hostů
https://www.poradna-lasky.cz/cs/tiskove-zpravy::Tiskové zprávy