Uživatel:
Heslo:
Nový uživatel
Ztráta hesla?
https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

Dotazy jsou kompletně zpracovány do 13.01.2021

Různé

09.12.2020 09:08
Milá poradno,
od té doby, co jsem sem psala naposledy, se změnila zásadní věc. Už několik měsíců jsem vdaná za svého prvního a jediného přítele. Je hodný a mám ho ráda.
Ráda bych se Ti svěřila s několika svými starostmi.
Za prvé. Tak nějak se stalo (a stává asi celkem často po svatbě), že skoro všichni se pořád ptají, kdy budeme mít dítě (spojeno s tím, že už mám na to věk). Pravda je, že po dětech až tolik netoužím. Brácha má 3 malé děti (nejstaršímu jsou 4 roky). S těmi staršími dětmi je celkem zábava, ale jen kvůli zábavě si děti pořizovat nemusím. Manžel by děti moc rád a tedy hlavně kvůli němu představu dětí nezavrhuji. S tím věkem mají asi všichni pravdu, navíc to může nějakou dobu trvat, než se zadaří (pokud se vůbec zadaří). Navíc by bylo smutné, kdyby dítě vůbec nepoznalo své prarodiče (moji rodiče jsou už starší…) Ale přesto se toho všeho hrozně děsím, případného těhotenství (a všeho s ním spojeného včetně prohlídek u doktorů), porodu, kojení, péče o nemluvně a batole, výchovy…
Samotná výchova mi přijde jako hrozně velká zodpovědnost i když bych na to nebyla sama. Navíc mám v práci smlouvu na dobu určitou… A co když bych pak tomu dítěti ani nedala potřebnou lásku, když po něm vlastně až tolik netoužím… A jak to tady také bude za čas vypadat? Budoucnost je nejistá, nejen vzhledem ke stavu životního prostředí (což mě hodně trápí, snažím se na tom pracovat alespoň u sebe-minimalizace produkce odpadu, šetření energiemi…) ale celého světa – nemoce, uprchlická krize, postupující sucho…
Za druhé. Již nějakou dobu mám pocit, že čas hrozně rychle utíká. Než se naděju, je po jednom víkendu hned další víkend…. Snažím se toho využívat tak, že si říkám, že vlastně až tak nevadí, když je zase pondělí a musím do práce, protože za chvíli bude zase pátek, ale ve skutečnosti mě to rychlé plynutí času spíše stresuje. Rodiče stárnou (děsím se toho, až se o sebe nebudou moci sami postarat, ne že bych se o ně nechtěla postarat, to každopádně chci a nechci je někam pak odložit, ale ta představa, že táta, který se mnou na výletech nachodil tolik kilometrů, nebude moci jednou ráno vstát z postele a bude se pomalu šourat, mě děsí…), všichni stárneme… Možná mám problémy také kvůli tomu, že si neumím moc dobře organizovat čas.
Za třetí mě děsí to, že mi někdy moc neslouží hlava. Přeříkávám se, někdy nenalézám hned ta pravá slova, zapomínám (třeba tuhle jsem si až po několika metrech uvědomila, že jsem si zapomněla vzít nákup z nákupního vozíku), nesoustředím se. A představa, co bude, až se budu blížit seniorskému věku (jestli se ho dočkám) mě vskutku děsí… Říkám si, jestli to není také nedostatkem spánku, vstávám v 5 či 6 hodin ráno (není-li víkend) ale zase chodím spát celkem brzy (21,22hodin). Moje kolegyně z práce (je jí 40) si taky stěžovala na svou hlavu v tomto ohledu a myslí si, že by to mohlo být pracovním prostředím (ale teď máme více homeoffice a nelepší se to), případně stylem práce, kdy člověk musí často řešit více věcí najednou…
Omlouvám se, že jsem toho tolik vychrlila a budu ráda za každou radu či podnět k zamyšlení.
Děkuji a přeji co nejklidnější předvánoční čas.
Zaslal: neznalá (29 let)
Naše odpověď
11.11.2020 20:32
Ahoj Poradno, dekuji opet za tvou odpoved. Budu si snazit brat tve rady k srdci a ridit se jimi. Rad bych se ti sveril jeste s jednim druhem obav, ktery obcas resim. Obcas me prepada misty az nesnesitelny strach o moji financni budoucnost. V soucasne dobe pritom nemam financni problemy - moje vyplata ze soucasneho zamestnani sice neni nijak vysoka, nicmene me prijmy prevysuji me vydaje a kazdy mesic se mi dari urcitou castku usporit (a to i navzdory tomu dluhu a splatkam, ktere navic nyni budu schopen umorit - viz. minuly dotaz). Presto me obcas prepada velky strach z toho, aby se to v budoucnu nezmenilo. Prepada me misty az hruza z toho, aby najednou me vydaje neprevysily me prijmy a ja se tak nedostal do vaznych financnich probpemu. Desi me hlavne rostouci ceny bydleni a najmu. Jak jsem ti jiz psal, momentalne ziji v podnajmu/spolubydleni v Praze, kde v soucasnosti platim prijatelnou cenu, nicmene mam desive predstavy, aby se soucasna cena najmu v pristich letech vyrazne nezvysila. Bojim se take stagnace sveho platu ci faktu, ze by platovy rust mohl byt v prubehu casu vyznamne nizsi, nez vseobecne rostouci ceny a inflace. Pravidelne uzkostlive sleduji clanky a zpravy o rostoucich cenach bydleni a najmu a utvrzuji se v predstave, ze bych v budoucnu skutecne mel platit vysokou cenu za bydleni a to by me dostalo do financnich problemu a kvalita zivota by mohla vyznamne poklesnout (ac v soucasne dobe se objektivne nic takoveho nedeje). Obcas tyto cerne myslenky narusuji muj spanek a zpusobuji nesoustredenost a uzkostne stavy v mem beznem zivote. Sam se snazim utvrzovat v tom, ze v soucasne dobe se nic takoveho nedeje a na to bych se mel zamerovat, presto se mi ty myslenky stale vynoruji. Dokazes i v tomto smeru neco poradit? Jeste jsem se te chtel zeptat: doporucujes vyhledani psychoterapeuta ohledne meho bloku se zenami. Nemas, prosim, typ, kde nejlepe hledat (a aby pokud mozno byl takovy terapeut hrazen z verejneho zdrav. pojisteni)? Opet dekuji a mej se pekne
Zaslal: zklamaljsem6107 (31 let)
Naše odpověď
05.11.2020 03:20
Ahoj Poradno. Dekuji za tvou povzbudivou odpoved - vlozila do me preci jen trochu nadeje. Jeste pred par dny ve mne byl pocit, ze chci vse skoncit, ale rozhodl jsem se tomu jeste dat sanci. Z pocatku popisu jednu mozna alespon trochu pozitivni vec: dozvedel jsem se od svych rodicu, ze jsem ziskal pristup k prostredkum ze stavebniho sporeni, kam mi mi rodice az donedavna odkladali penize (za coz jim jsem vdecny). Castka, ktera bude k dispozici, by mela pokryt vsechny me dluhy. Toto by preci jen znamenalo ulevu alespon jednoho aspektu meho zivota. Asi bude mensi zlo vyresit to takto, nez pristi roky splacet dluhy z meho soucasneho platu. Akorat me velmi tizi pocit, ze penize, ktere mi rodice tak pracne sporili behem meho zivota, pujdou na splaceni dluhu misto toho, aby se vyuzily na hodnotnejsi veci (napr. na splneni nekterych snu). Je to velmi spatny pocit vuci mym rodicum - vlastne sporili penize na to, aby se umorily dluhy, ktere jsem ja nadelal... Abych se posunul dale - chtela jsi, abych popsal, jak ve sve dobe probihala sikana od spoluzacek na zakladce. No byla tam parta lidi, kluci i holky, kteri me vubec nemeli v oblibe - pravdepodobne kvuli tomu, ze jsem mel velmi dobre znamky a prospech, coz se o nich uplne rict nedalo - asi zde byla cira zavist. A nevyznaval jsem jejich styl zivota (hip-hop / skate, alkohol, cigarety - ano, v dobe, kdy jsem ja i oni stale byli na zakladni skole...). A davali mi hodne najevo, jak jsem neoblibeny a nemaji me radi. Rekl bych, ze celemu tomu velil jeden kluk, ktery me obcas zmlatil, pravidelne mi nastavoval nozku, obcas mi "cvrnknul" do ucha, psychicky mi vyhrozoval (napr. reci typu, ze mi udela ze zivota uz jenom peklo, atd.). A k nemu se pridavali dalsi spoluzaci, vcetne tech holek. Ze strany tech holek - to byly reci a vysmesky typu, ze jsem na nic, zbytecny, za nic nestojim, ze zadna holka o me v zivote nebude mit zajem a nikdy by si o me ani kolo neoprela, ze budu navzdy odsouzen k tomu, ze zustanu sam a bez holky - a naopak davani mi za vzora toho kluka, ktery tu partu vedl - ze to je naopak ten borec, ktereho obdivuji, je to jejich vzor a ja mu nesaham ani po paty. Dale mi umyslne schovavaly veci, lepili zvykacky do vlasu, nastavovaly nohy, abych zakopnul (po vzoru toho kluka), obcasne davani pohlavku a facek (ano, toto skutecne delaly ty holky)... Je to jiz dlouha doba, co se to stalo, ale zda se, ze nasledky si nosim stale. Vytvoril jsem si diky tomuto takovy strach z zen, ze navazani intimniho vztahu je pro me prakticky nemozne, tak velky mam v sobe blok. Mam sice nekolik kamaradek - s temi ale opravdu funguji jen na te pratelske urovni - prevest to do te intimni roviny je pro me neco nepredstavitelneho, jakoby nebezpecneho... Pripomina mi to jakousi velmi hlubokou propast ci naopak velmi vysokou stenu, kterou nemuzu prekonat. Navic tyto kamaradky jsou jiz vesmes zadane ci v manzelstvi, takze zde je i tato prekazka. Avsak stejny blok zazivam i pri predstave, ze bych se mel seznamit s jinymi zenami, coz mi to v podstate znemoznuje... Jeste ti mozna popisu jeste jeden problem, s kterym zapolim: je to situace v mem soucasnem zamestnani. Delam cinnost, ktera me sama o sobe docela bavi, plus minus pracuji v oboru, ktery mam vystudovany. Avsak jsou veci, ktere mi tu praci spise znechucuji v soucasne dobe. Jsou to hlavne velke pozadavky vedeni, abychom zvladali velke mnozstvi prace a to pokud mozno bez chyb. Prijde mi, ze mnozstvi prace na jednoho cloveka je skutecne prilis. Chvaleni prakticky neexistuje, zato jakakoliv sebemensi chyba je cloveku vytknuta okamzite. A ten tlak na rychlost - jakmile si vedeni vsimne, ze clovek jen na chvilicku ztrati tempo ci se na chvili at uz z jakehokoliv duvodu zpomali, je mu to okamzite vytknuto a ihned se ocekava okamzita naprava a to znovu s prakticky nulovou toleranci k jakekoliv chybe ci zaskobrtnuti. Navic nas zacinaji zaskolovat na nove procesy - pry bude prace pribyvat a kvuli krizi nejsou prostredky na to, aby se pribirali novi zamestnanci, proto bychom my stavajici meli zvladat prace jeste vice.A to vse navic ve smennem rezimu na dost nepravidelne smeny, coz dost narusuje muj spankovy rezim a biorytmus. Nejhorsi na tom je, ze tyto faktory v posledni dobe prakticky prehlusuji ten puvodni fakt, kvuli kteremu jsem sem puvodne nastupoval - jedna se o obor a druh prace, ktery je mi jinak blizky a naplnuje me. Ale ten tlak a stres, ktery zazivam kvuli tem vecem popsanym vyse, toto uplne prehlusuje. Nevim, jak z toho ven. Nabizi se samozrejme moznost zmenit praci, ale v soucasne krizove situaci mam dost velky strach tento krok udelat - nezamestnanost roste a nechci se ocitnout na dlouhou dobu na pracaku s omezenymi prijmy. Navic - zde diky smenovosti mam narok na o neco lepsi plat, nez bych mel v "nesmenove" praci (ac zde ta vyse platu porad neni zadny extra zazrak). Mam i trochu strach, pokud by se mi prece jen podarilo najit praci v tomto oboru jinde (at uz na smeny ci klasicky "ranni rezim"), aby to nebylo trochu "z blata do louze" - abych nakonec nezjistil, ze zde budu resit podobne, ne-li stejne problemy. Mozna by se i nabizela moznost v soucasne praci promluvit s vedenim - nevim ale, jak, mam strach, abych si jen nepritizil a nepopudil si je proti sobe. Mozna namitnes, abych se treba znovu nepokusil piodnikat - k tomu uz ale po te predchozi zkusenosti nemam absolutne odvahu, to by znovu znamenalo zadluzit se a to uz v zadnem pripade nechci. Pripadam si zde dost v pasti, nevim, co delat... Dekuju alespon opet za moznost svereni se...
Zaslal: zklamaljsem6107 (31 let)
Naše odpověď
01.11.2020 02:32
Ahoj Poradno, jsi asi jeden z poslednich lidi, kterym se sveruji tesne predtim, nez se vsim skoncim. Ale asi lepsi, kdyz alespon nekdo na tomto svete bude vedet, jak to se mnou bylo, proc jsem se tak rozhodl... Jednoduse - nestojim za nic, ve vsem jsem zklamal, nezaslouzim si tedy na tomto svete byt... Nesplnuji ani jeden z pozadavku spolecnosti, ktere by mel 30-ti lety chlap mit: nejsem dobre financne zajisteny, nevlastnim dum ani auto, nejsem sexualne zkuseny - kvuli temto vecem musim byt automaticky neatraktivni pro zeny, a toto je ta nejvetsi potupa ze vsech. Snazil jsem se podnikat, ale neuspesne, kvuli koronaviru vse krachlo a jedine, co mi zbylo, jsou dluhy (kvuli penezum, co jsem si na podnikani pujcil) a ztraceny cas a energie, ktere jsem do projektu vlozil. Veskere penize a usili vlozene do projektu prisly vnivec. Mam sice zamestnani, ze ktereho prijem ale neni nikterak velky. Co se tyce vztahu se zenami, v tomto jsem zamrzl uz nekdy behem pubertalnich let, kdy me byvale spoluzacky sikanovaly a psychicky tyraly. Od te doby jsem si vytvoril fobii z zen, kvuli ktere jsem nebyl do dnesniho dne schopen navazat vztah se zenou - jsem tedy do dnesniho dne nepolibeny panic - a ano, nesali te zrak, je mi skutecne 30 let - vetsi potupa asi nemuze existovat, ze? To podnikani jsem delal proto, abych mel hodne penez, ziskal si prestiz, byl si schopen poridit dum a auto - jednoduse abych splnil vsechny pozadavky, abych se zenskou konecne mohl navazat vztah. Vzdyt jenom toto jsou veci, ktere chlap v mem veku musi splnovat, aby o nej zenska mela zajem. Vzdyt tak to po nas spolecnost chce - vidim to vsude v reklamach, na internetu atd. A vidim, ze i vetsina 30-ti letych chlapu v mem veku to ma takto - stastnou partnerku ci manzelku, vlastni dum a auto a hlavne sexualni zkusenosti, kvuli kterym s nimi ta zenska je. Ja nemam nic z toho - po tom krachu mi zbyly jen dluhy, jsem nucen bydlet ve spolubydleni (mam pronajaty ne moc prostorny pokoj v Praze, sdilim spolecne prostory v dome s ostatnimi najemniky - kvuli vysokym cenam za bydleni v Praze bohuzel nemam jinou moznost). Nemam moznost se takto jakkoliv seznamit s zenskou - vzdyt kdyz se dozvi, ze jsem 30-ti lety panic, ktery zije ve spolubydleni jak 16-ti lety student, navic bez auta a jakehokoliv spolecenskeho postaveni a prijmem, ktery neni nijak vysoky na to (a navic ty dluhy!), aby ji mohl zajistit - vzdyt se mi jen vysmeje a utece! Takto neschopny chlap ve 30-ti letech, navic bez zenske a panic, si nezaslouzi na tomto svete byt. Pisu sem vam, jeste napisu dopisy na rozloucenou svym rodicum, bratrovi a svagrove a svym dvoum nejlepsim kamaradum (asi posledni z lidi, kterym na me zalezi, ale i jim se ulevi, kdyz uz tu nebudu...). Pisu tedy sbohem, snad svet bude spokojenejsi se vsemi uspesnejsimi lidmi, nez jsem ja...
Zaslal: zklamaljsem6107 (30 let)
Naše odpověď
https://www.poradna-lasky.cz/cs/registrace::Registrace
https://www.poradna-lasky.cz/cs/napoveda::Nápověda
https://www.poradna-lasky.cz/cs/vseobecne-podminky::Všeobecné podmínky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/ochrana-osobnich-udaju::Ochrana osobních údajů
https://www.poradna-lasky.cz/cs/podporte-nas::Podpořte nás
https://www.poradna-lasky.cz/cs/caste-dotazy::Časté dotazy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/zaslani-dotazu::Zaslat dotaz
https://www.poradna-lasky.cz/cs/nase-odpovedi::Naše odpovědi
https://www.poradna-lasky.cz/cs/rekni-to::Řekni to!
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kontakty-na-odborniky::Kontakty na odborníky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/testy::Testy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/ankety::Ankety
https://www.poradna-lasky.cz/cs/soutez::Soutěž
https://www.poradna-lasky.cz/cs/profily::Profily
https://www.poradna-lasky.cz/cs/seznamka::Seznamka
https://www.poradna-lasky.cz/cs/bazar::Bazar
https://www.poradna-lasky.cz/cs/hledarna::Hledárna
https://www.poradna-lasky.cz/cs/laska-v-literature::Láska v literatuře
https://www.poradna-lasky.cz/cs/pribehy::Příběhy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/basnicky::Básničky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/citaty::Citáty
https://www.poradna-lasky.cz/cs/prislovi::Přísloví
https://www.poradna-lasky.cz/cs/blbinky::Blbinky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/o-poradne-lasky::O Poradně lásky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/poradna-v-cislech::Poradna v číslech
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kodex-poradce::Kodex poradce
https://www.poradna-lasky.cz/cs/cordatum-praha::Cordatum Praha
https://www.poradna-lasky.cz/cs/nasi-dobrovolnici::Naši dobrovolníci
https://www.poradna-lasky.cz/cs/sponzori::Sponzoři
https://www.poradna-lasky.cz/cs/spratelene-weby::Spřátelené weby
https://www.poradna-lasky.cz/cs/napsali-o-nas::Napsali o nás
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kontakty::Kontakty
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kniha-hostu::Kniha hostů
https://www.poradna-lasky.cz/cs/tiskove-zpravy::Tiskové zprávy