https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

Dotazy jsou kompletně zpracovány do 26.04.2024

Láska

27.09.2001 00:00

Líbí se mi jedna holka ze třídy a já jsem jí to napsal v milostným dopise. Odepsalami že až budu vypadat jako jeden kluk, tak se se mnou možná o něčem bavit. nevím co dělat. Jan Kozubek

Zaslal: Jan Ko. (20 let)

Naše odpověď

26.09.2001 00:00

Před půl rokem jsem se po roce rozešla se svým přítelem, kterého jsem velice milovala a do dnes mě to velice trápí.Moc bych si přála být s ním, ale on mě ani nepozdraví.Mám problém i s tím, že jsem do něj natolik zamilovaná, že bych si dokázala kvůli němu vzít i život.Dokonce se mi to i jednou málem povedlo, ale mamka mě zachránila před smrtí.Přežila jsem svou smrt a o to víc mě to všechno bolí.Nevím co mám dělat.Jsem z toho všeho velice nešťastná a nevím co mám dělat.Ráda bych se někomu svěřila, ale bohužel v mém okolí nikdo takový neni.Co mám dělat?Děkuji předem za radu Lenka

Zaslal: Lenka (18 let)

Naše odpověď

25.09.2001 00:00

Před půl rokem jsem se rozešla s klukem, chodili jsme spolu přes rok a byl to můj první vážnej vztah. Dodnes se s ním stýkám a máme mezi sebou vztah, který je založen na přátelství a sexu. Máme se rádi, ale já se nedokážu citově odpoutat. Potkala jsem plno fajn kluků, jenže nedokážu navázat novej vztah. Moc mě to trápí. Každý den jenom přemýšlím a cítím spíš bolest. Když se semnou Marek rozešel musela jsem vyhledat pomoc psycholožky, protože jsem se s tím nedokázala vyrovnat sama. Dnes jsem ráda, že jsem s ním aspoň takhle. Každý den si ale pokládám otázku, jestli mi něco zatím neutíká. budu ráda, když mi napíšete aspoň svůj názor.
Přeju krásný den
Katka

Zaslal: Katka B (20 let)

Naše odpověď

25.09.2001 00:00

Ahoj, já jsem Pepa, je mi 17 let asi měsíc. Minulý týden, jsem na tanečních začal tancovatt s jednou holkou. Věděl jsem o ní akorát, že je stejný ročník jako já a že chodí do béčka. Společně sme se představily. Dřív se mi moc nelíbila. Ale pak sem pochopil, že to bude jinak. Hned druhý den nato byla na diskotéce. Tancoval jsem s ní ploužáky asi hodinu, snažil jsem se, abysme si povídaly. Docela mi to i šlo. Byl jsem strašně šťasný. Pak jsem jí celou dobu pozoroval. Strašně se mi líbí. Ale ona mě ani někdy nepozdraví. Nevím jak dál. Akorát vím, že pro ní pudu na tanečních. Ale jak dál??? Ona je má veliká motivace. Nechci jít na to moc rychle. Ale taky nevím jak dál, abych něco nepokazil. Co teď. Čau Pepa

Zaslal: Josef V. (17 let)

Naše odpověď

23.09.2001 00:00

Ahoj lidičky.(nebo pane doktore) Mam problém,né moc velkej ale stejně mě trápí. Je mi 21 let. V prosinci jsem ukončila naprosto neperspektivní vztah po 2 letech. Nelituji toho. Nikam to nevedlo. Avšak. Mám už 3 roky kamaráda,který chodí 4 roky se svojí slečnou. Již 3 dlouhé roky sleduji úpadek a definitivní rozklad jejich vztahu. Myslím si, že když člověk potká někoho kdo je ten pravý, cítí to. Nemusí nic přetvářet, organizovat a přetvařovat se sám před tím druhým. Dlouhou dobu cítím, že si my dva dobře, ba přímo skvěle rozumíme. Nikdy jsem nikoho takového nepotkala. Jenže, je tu jeho slečna. Pokaždé když za mnou přijede, je jako ztrápený pes, stejně tak když s ní jde po městě. Když je se mnou, ožívá, je šťastný.Nespíme spolu. Říká, že ho nikdy dřív nechtěly děvčata, protože není moc atraktivní.A ona byla první, která ho doopravdy chtěla. To, že mě má rád mi řekl někdy ke konci července 2001. Nevytvářela jsem žádný nátlak, na to, aby se s ní rozešel. Chtěla jsem být stále dobrou přítelkyní a možná časem i něco víc.Chtěla jsem, aby se sám rozhodnul, nebo alespoň pochopil, že to nikam nevede. Mám ho velice ráda. Chtěla bych aby byl se mnou. Nevím, co dál, protože on se bojí jakékoliv změny.Má z ní naprostý strach. Vyjet ze starých kolejí a cokoliv měnit. Pochází z vesnice a jeho i její rodina očekává, že svatba je již za dveřmi. Nejdřív mi připadalo, že by se do toho dal i umluvit, i když to nechce.Teď mám pocit, že ne. Nevím. On sám, mi říká, že neví co chce. Že se mnou se cítí volný a může se mnou mluvit o čemkoliv a dělat cokoliv a báječně si rozumíme. K ní ho táhne klid rodinného života a zřejmě i zvyk.Dle mého názoru,zvyk z větší části. Nežijí spolu, pouze spolu chodí. On říká, že s ní vede téměř rodinný život a že je vše stereotyp. Připadá mi to zvláštní ve 23 letech takhle mluvit.Je hrozně zodpovědný.Nevím. Doopravdy nevím. Dříve jsem byla pouze přítelkyně a viděla jsem jejich vztah objektivně, cítila jsem konec na obzoru. Vleče se to. Nepřeju nikomu nic zlého, ale z vlastní zkušenosti vím, že jak se vztah vleče, nikam nevede. Můj dotaz je ten: nevím, zda mám čekat, nebo mu dávat ultimáta - buď já nebo ona. Nevím, co dál. Zda to má vůbec budoucnost. Vím, že mi na něm záleží,ale bojím se, že i když se rozejdou, bude nad námi stín. Poraďte

Zaslal: Barunka (21 let)

Naše odpověď

1,2,3... 5797 5798

Uživatel:
Heslo:

Naše odpovědi

Láska