24.11.2001 00:00 | Ahoj!Mám ešte jednu vec na srdci.Teraz to považujem za problém, neskôr sa mi to možno bude zdať hlúposť.Som zamilovaná.Viem to.Cítim stále také napätie v žalúdku, moc mi nechutí jesť...Poznám ho, nedá sa povedať, že sme priatelia, iba známi.Pár krát som sa s ním rozprávala v pube, kam chodíme, raz sme spolu tancovali na diskotéke, ale to je všetko.Problém je, že má dievča.Je to čerstvý vzťah, iba pár dní, ale ona vyzerá byť milá a rozumná a naozaj sa k sebe majú.A to ma trápi, on sa mi dosť páči, mám pocit, že má všetko, čo sa mi na chalanovi páči.Budem ich vídavať asi dosť často, lebo chodíme na rovnakú školu, a ako som spomínala, do rovnakého podniku.On bude mať 18 rokov, tento ročník maturuje.Myslíte, že by mal vedieť, že mám o neho záujem?Nemyslím, že by som mu to priamo povedala, ale aspoň naznačila.Alebo mám na to úplne zabudnúť? | Zaslal: Babulaa (19 let) | Naše odpověď |
|
24.11.2001 00:00 | Ahoj poradno , je me 17 a porad hledám tu pravou , ale nedaří se.Chtel bych od vás nejaký návod na "sbalení holky".Jsem totiz trochu nesmelý.Na diskotéce se po me holky dívají , ale já se BOJÍM za nima jít.A kdybych sel , tak CO MÁM RÍCT???A jak mám poznat jestli mají zájem a ze si jenom nedelají "kozi".Je lepsí jít tancovat , sedet nebo co??A taky bych se chtel zeptat , kde jinde nez na diskotéce a ve skole se dají "SBALIT holky"-nemyslím na jednu noc.Pres kámosky to taky nejde , protoze chodím na elektroprum.skolu,kde holky nejsou a kámosky ze základky nestojí za nic.Zkousel sem to na koupalisti , ale i kdyz mám hodne vypracované telo(venuju se kulturistice) a myslím si, ze nejsem skaredý a v chování problém taky není , holky se obcas podívají , ale to je vsechno.Proc za mnou nejdou a nedají se do reci???-Já je NEUKOUSNU.Diky za odpoved. | Zaslal: Petr*4 (17 let) | Naše odpověď |
|
23.11.2001 00:00 | Ahoj,
volam sa Miso mam 23 rokov a som gay. Pred 9 mesiacmi som spoznal jedneho super chlana, s ktorym som zacal chodit. Jemu je 25. Je to super clovek, skoro vo vsetkom si rozumieme, az na jednu vec, v ktorej sa rozchadzame.
Rad by som Vas poprosil o pomoc, pri rieseni tohto problemu.
Ak sa bavime o nejakom cloveku, ktoreho ja nepoznam, a chcel by som vediet, kde toho dotycneho cloveka spoznal, uz je ohen na streche. Strasne ho lubim a nechcem o neho prist, ale pritom by som to rad vedel.
Prosim pomozte mi. | Zaslal: Michal*3 (23 let) | Naše odpověď |
|
23.11.2001 00:00 | Milá Poradno. Děkuji vám, za váš čas, který jste mi již věnovali. Tohle ani není tak dotaz jako spíše poděkování-jistě vám to udělá radost, když budete vědět, že jste někomu pomohli. Já mám zase radost, že někdo naslouchá mým problémům. Co se týče vaší první odpověďi: nikdy mně ani nenapadlo, že bych tu dívku tomu chlapci přebral-taková věc se přece nedělá. K vaší druhé odpovědi: Spíš než dotaz to bylo takové smutné konstatování-ale nevzdávám se :-) Jistě bych byl schopen se kvůli milované osobě změnit-doufám však, že ne tímto způsobem. K vaší třetí odpovědi: Přemýšlel jsem nad tím a dospěl k tomu, že každá věc je tak cenná, jak velké oběti jsme kvůli ní ochotni podstoupit. Proto je láska tak cenná-protože jsme ochotni kvůli ní riskovat opravdu hodně...i třeba zlomenné srdce. | Zaslal: Hvezdar (24 let) | Naše odpověď |
|
23.11.2001 00:00 | Milá poradno! Já nevím, jak mám popsat svůj problém, ani nevím, jestli by to třeba někdo jiný kromě mě za problém považoval, ale já už nemůžu ani spát. Mě je 18 let a holky v takovém věku v dnešní době už většinou mívají za sebou první zkušenosti s láskou. Hodně mých kamarádek chodilo s kluky už ve 14 letech, ale já ne. Nejspíš to bude mým odpudivím zevnějškem. Donedávna jsem všechno brala tak jak to prostě bylo, ale přesně před dvěma měsíci jsem se na jednom chatu seznámila s jedním klukem. Jsme přátelé, i když jsem se nikdy neviděli, ani jsme spolu nemluvili. Jen se každý týden scházíme na chatu a každý den si posíláme smsky. On je první člověk, kterému se mohu svěřit úplně se vším. Stejně tak on se svěřuje mě. Jenže on mi vždycky tak krásně odpoví na má trápení, každá hezká smska ve mě vyvolá vlnu nezastavitelného pláče. Je to hrozné. I když jsme se nikdy neviděli, přibližně víme, jak vypadáme. Tedy alespoň já se mu pravdivě popsala. A on mi odpověděl, že na vzhledu nezáleží a že ví určitě, že já jsem skvělá holka a to je prý důležitější, než to jak vypadám. Taky mi napsal, že kdyby někdo smazal 350 km, které nás dělí, tak bych si určitě získala jeho lásku. Jenže netuší, že právě on si mou lásku už získal. Možná že to není láska, možná, že se mi jen líbí ty jeho smsky, nemůžu vědět, jak to opravdu je, když jsem ještě nikdy lásku nepoznala. Nikdy jsem nebyla zamilovaná, když nepočítám ta období mého života, kdy jsem nedala dopustit na některé členy chlapeckých skupin, ale to nebyla zamilovanost, to bylo spíš jen taková holčičí nutnost. Protože neznám holku která by si tím neprošla. Ale ten kluk mi pořád tvrdí, jaká jsem vyjímečná, skvělá a hodná holka. Ještě než mi to začal říkat, byla jsem smířená s tím, že taková nejsem, takže nemám čím bych přitáhla kluky ze svého okolí. Ale teď mám pochybnosti. Jestli-že opravdu jsem tak skvělá, proč to vidí jen on? Proč to nevidí někdo, kdo vidí i můj zevnějšek? Přeci nikdo nemůže být tak ošklivý, aby to zastínilo jeho povahu. Nebo ano? Ale to jsou takové otázky, na které se asi nedá odpovědět. Já bych jen potřebovala poradit, co s ním mám dělat. Už tolikrát mě napadlo, že bych tuhle internetovou známost měla ukončit, že mi to nedělá dobře, že každý večer nemůžu spát, kvůli slzám, které nejdou zastavit. Kvůli němu jsem začala přemýšlet nad tím, jaké by to asi bylo cítit se šťastná s nějakým klukem, který by mě měl rád. Já mám ráda jeho, ale to je úplně zbytečná láska, když uvážím těch 350km. Ale je to alespoň nějaká láska. Před ním nebyla žádna. Z mé strany uričě ano, ale nikdo mi neříkal, že mu na mě záleží, sice jen jako na kamarádce, ale nikdy to nikdo neřekl. On byl první. A asi bude i poslední, protože mě už dávno veškeré naděje na lásku opustily. Já se ale chci zeptat, co mám dělat. Mám se s ním dál znát, nebo to mám raději ukončit. Já vím, že bych potom brečela tak jako nikdy jindy v životě, ale třeba by to mohlo být za čas lepší. Jenže nejsem si tím jistá. Co mám dělat? Můžete mi poradit? Třeba by stačilo, kdyby jste mi řekli, co byste dělali vy na mém místě. I když taková situace, v jaké jsem já, není asi zase tak běžná. Ale je naprosto hrozná. Nikomu bych nepřála, aby se cítil tak, jak se cítím já. Kdybych měla dost odvahy, uričtě bych si něco udělala. Potom bych neměla žádné trápení, žádně starosti, ale já si nedokážu ublížit. I když se nemám ráda, přeci jen nesnáším bolest. Ta bolest, která mě trápí teď je dostačující a další bolest bych už asi nesnesla. Mám mu dát sbohem, nebo ne? | Zaslal: Klára*1 (18 let) | Naše odpověď |
|