Internet je dnes velice rozšířeným médiem komunikace, třeba na našich stránkách Poradny-lásky probíhá komunikace právě jeho prostřednictvím. U spousty lidí internetová komunikace dokonce převažuje a přes den si vymění mnohem více slov prostřednictvím e-mailu, chatu, facebooku… nežli v rámci osobního kontaktu.

Být online má nesporné množství výhod. Komunikace je velmi rychlá. Druzí jsou nám vždy po ruce, můžeme se okamžitě spojit s tím, koho zrovna potřebujeme. Můžeme naráz zjistit velké množství informací, zabavit se, když je dlouhá chvíle, spojit se s kamarády, když se cítíme osamělí a nemáme příležitost se s nimi vidět osobně. Dalším kladem může být i anonymita internetové komunikace, na netu můžeme vyjadřovat své názory bez obav z toho, že by nás někdo odsoudil. Můžeme se také seznámit s lidmi, které bychom normálně neoslovili, což ocení zejména stydlíni, kterým dělá v reálném životě potíže navazovat kontakty a získávat nové přátele. Anonymita však může být zároveň i velkou nevýhodou, o čemž si ještě něco povíme. Co nám ještě internet přináší je obrovský dosah – můžeme poznat skvělé lidi, kteří třeba sdílejí podobné zájmy, avšak jsou zdaleka a normálně bychom je tedy nepotkali. Zároveň můžeme udržovat kontakty s lidmi, kteří jsou zrovna někde daleko, třeba s kamarády ze zahraničí.

Anonymita je skrze komunikaci po síti trochu problematická. Lidé si troufnou mnohem více, pokud nikdo nemůže určit jejich totožnost, nežli by se odvážili v osobním kontaktu. Často jsou vulgární, uráží apod. Leckdo o sobě i lže, a z toho důvodu je třeba veliká obezřetnost při seznamování po internetu a domlouvání případných schůzek. Vždycky měj na paměti, že ať je nový kamarád sebevíc fajn, nikdy nemáš jak si ověřit, že o sobě skutečně mluví pravdu a nechce ti nějak ublížit.

Komunikace přes internet s sebou přináší i jistý neosobní přístup. Když si s druhým člověkem povídáme z očí do očí, naší komunikaci spojují dvě složky – verbální a neverbální. I když jako hlavní část naší interakce bereme obsah toho, o čem mluvíme, vždycky vnímáme, jak se druhý tváří, jak se pohybuje, jaké má pocity. Smajlíci ani zdaleka nestačí pro vyjádření širokého repertoáru lidských emocí. A pokud nevidíme řeč těla našeho komunikačního partnera, nemůžeme na něj ani adekvátně reagovat, proto vznikají různá nedorozumění. Podstatné je také to, že každá lidská bytost má potřebu nejenom vyměňovat si s ostatními lidmi informace, má také potřebu sociálních kontaktů. Ty jsou tady proto, abychom se cítili přijímaní, abychom si přišli zkrátka tak, že máme na světě své místo, že někam patříme a jsou tu lidé, kteří nás mají rádi. A na tohle nestačí jenom slova. Musíme vidět, že se na nás druhý usměje, když se setkáme, dotkne se nás, cítíme jeho blízkost, druhý reaguje na naši řeč těla a stejně tak my reagujeme zase na něj. I člověk, který má na facebooku tisíce přátel a v jenom kuse si s nimi datluje, se může cítit osamělý. Člověk je tvor společenský a společnost na internetu nenajdete.

Nechci působit žádnou offline revoluci, nechci tvrdit, že počítače jsou největší zlo a všichni bychom je měli vypnout a vyrazit raději ven. Internetová komunikace má velikou spoustu výhod, které nejde opomenout. Leckdo se bez ní dokonce neobejde, protože je nezbytně nutná pro jeho práci či studium. ALE. Občas je docela fajn zkusit si takový offline detox. Vypnout počítač, telefon, a jen se úplně obyčejně jít bavit s přáteli. Všimla jsem si poslední dobou takového paradoxu. Skupinka kamarádů si vyrazí společně ven, sednout si do hospody, kavárny nebo jen tak v parku na lavičku. Ale místo toho, aby si mezi sebou povídali, všichni sedí s telefonem v ruce a žhaví dráty. Jsou mezi lidmi, ale místo toho, aby s nimi skutečně byli, baví se s někým kilometry vzdáleným. Další den jdou třeba s dotyčným online kamarádem na kafe a společný čas stráví opět přilepení k telefonu, datlováním s kamarády z předchozího dne. Co jen to s námi je? Tak teď už vážně – vypni počítač, telefon, tablet či jakoukoliv jinou technickou vymoženost a běž se bavit ven! :-)

Skutečný život nečeká na sociálních sítích. Ano, jsou tu od toho, aby lidi spojovali, usnadňovali a urychlovali vzájemnou komunikaci. Ale v žádném případě nemůžou nahradit skutečný lidský kontakt. Tak šup šup ven, poznávat nové lidi a prohlubovat vztahy s těmi již známými.