Všichni se nějakým způsobem lišíme, je jasné, že nejsme jeden jako druhý. Tamhleten je vyšší, tenhle zase mrňous, jeden má černé vlasy, další blonďaté, zrzavé nebo kaštanové. Lišíme se i v tom, co dovedeme. Někdo je šikovný na matiku, dalšímu mohou jít výborně jazyky, jsou i tací, kterým nikdy moc nešlo učení, ale zato dovedou vlastníma rukama vytvořit krásnou poličku, namalovat obraz, postavit dům, uvařit fenomenální svíčkovou… Jenomže přestože bychom na světě nenašli dva stejné lidi, o odlišnostech mezi námi víme a někdy je dokonce obdivujeme a přejeme si třeba vynikat v tomtéž, co kamarád nebo mít krásné blonďaté vlasy jako spolužačka, jsou tu určité odlišnosti, které takto pozitivně přijímané nejsou. Vzbuzují pozornost, jejich nositele často samy o sobě znevýhodňují, vyvolávají v okolí nepříjemné pocity, znechucení, strach nebo i soucit či lítost, leckdy si je okolí spojuje s dalšími nepříjemnými asociacemi.

O jaké odlišnosti jde? Barva kůže, vlasů, tvar očí, tělesný nebo duševní hendikep, sexuální orientace, sociální status – zejména co se majetnosti týče – odlišují se lidé chudí nebo lidé bez domova a podobně. V naší společnosti a v našem bezprostředním okolí je mnoho lidí, kteří jsou nějakým způsobem „jiní“. Kdo ale určuje, jak moc velká odlišnost musí být, aby už člověk nezapadal mezi „nás ostatní“? Hranice je velmi tenká, a já si troufám říci, že je leckdy vystavěná jen na křehkých základech našich předsudků. O předsudcích jsme si už trochu povídali a řekli jsme si, že mohou mít určitý reálný základ, ale většinou pramení z toho, že s danou věcí, jevem nebo člověkem, nemáme vůbec žádnou osobní zkušenost a názor jsme si udělali jaksi z doslechu. A to je právě ten kámen úrazu!

Představ si, že existuje veliká skupina lidí, kteří mají, dejme tomu, dokonalou pleť. Nikdy v životě se jim neudělal pupínek a ani je to nikdy nepotká, prostě se tak narodili. Těchhle lidí je na světě naprostá většina, mít skvělou pleť, žádné akné, je tedy norma a nikdo se nad tím nepozastavuje. Je tady ale pár lidí, a mezi ně patříš i ty, kterým tu a tam nějaký ten pupínek vyraší. A co se nestane, zrovna tobě se jeden vyklubal na bradě, a ostatní, protože se s tím třeba ještě vůbec nesetkali, si na tebe ukazují, špitají si za tvými zády, straní se tě a někteří se s tebou nechtějí vůbec bavit. Není divu, kdysi jim někdo vyprávěl, že lidé, kteří mají pupínky, se nemyjí, jsou špinaví a možná dokonce nakažliví! Někteří tě budou litovat – chudák špindíra, asi měl těžké dětství, rodiče ho nenaučili základní hygienické návyky! Jiní na tebe budou pokřikovat nebo dělat, že tě nevidí.

Přeháním? Bohužel ani trochu. Takto podobně vypadá každodenní realita lidí, kteří se nějakým způsobem odlišují od většiny. Lidé je nechápou a často se je ani pochopit nesnaží. Berou je buďto jako oběti, které je třeba litovat za jejich těžký životní osud anebo se jim zdá, že si svou „odlišnost“ způsobili sami, a proto by se z ní měli zodpovídat. Ani jeden přístup však není správný. Někteří z „jiných“ mají své specifické potřeby, neobejdou se bez pomoci druhých, ale to, že potřebují občas podat pomocnou ruku, neznamená, že by byli o něco méně lidmi než my ostatní. Proto si také zaslouží, abychom s nimi jednali stejně jako se všemi ostatními.

Pokud máš nějaké obavy, nevíš, co si k danému člověku můžeš dovolit, bojíš se, abys ho třeba neurazil, neváhej a zeptej se ho! Lidé, kteří se vyznačují nějakou výraznou „odchylkou od normy“ jsou (bohužel) většinou zvyklí na to, že lidé nevědí, jak k nim přistupovat. Zcela jistě však ocení přímý přístup a upřímnost. A především snahu je poznat bez ohledu na jejich hendikep či rys, který je činí odlišnými. I lidé, kteří jsou „jiní“ mohou být moc fajn. Odlišností se proto neboj, neodsuzuj je ani je neber jako nevýhodu, pro kterou je třeba dotyčného litovat. Veškeré postoje, které pramení z nevědomosti, jsou omezené. Z dálky si na nikoho názor neutvoříš, a pokud se ti to podaří, takový názor se může opravdu hodně moc lišit od pravdy. A to je zlé! Tak tedy rada na závěr – nedrž se zpátky, pokud se ti zdá něco jiné, divné, cizí, nedrž se od toho dál, ale vrhni se do boje se svými předsudky a pochybnostmi a to odlišné nejprve poznej a teprve pak si utvoř úsudek.