Jedním ze základních asertivních práv je právo odmítnout. Nesouhlasit s tím, co po nás chce druhý, říci mu NE a umět si své odmítnutí obhájit. Zdá se to snadné, přeci když něco nechci, tak mě k tomu nikdo nedonutí! Ale upřímně, kdo z nás někdy nepřistoupil na něco, co mu bylo proti srsti, kdo z nás se chová vždy bez výjimky podle svých zásad a nenechá se zviklat?

Sama už jsem mnohokrát neřekla ne, i když jsem chtěla. Jaký je to pocit a jaký to na nás pak má účinek? Rozhodně to není zrovna dvakrát příjemné, děláme něco, co je nám proti srsti, jsme sami proti sobě a ve vyhrocené situaci sami sebe občas zrazujeme. A tím pádem se i zraňujeme. Mezi má oblíbená životní moudra patří: „Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“ Moudro upozorňuje mimo jiné i na to, že máme sami odpovědnost za věci, které druhým dovolíme a kam až je pustíme. Nejsme vydáni na pospas divé zvěři, nejsme oběti, a pokud se s námi někdo pokouší manipulovat a vnucovat nám něco, co není OK, ač od něj takové jednání není fér, do velké míry záleží na nás, jestli se mu podvolíme.

Proč se tedy slůvku NE vyhýbáme, když nám to působí takové problémy? Důvody jsou rozličné, a každý jich najde nespočet. Myslíme si, že naše odmítnutí druhému ublíží. Namísto toho však ublížíme nám samotným. Někdy máme strach nesouhlasit, jít proti většině. Bojíme se konfliktu. Nechceme vypadat, že si klademe nějaké zvláštní nároky. Máme někoho rádi a jsme přesvědčeni, že to s námi myslí dobře… Pravdou je, že souhlasit, anebo se prostě nechat táhnout proudem je mnohem jednodušší, než hájit svá práva.

Každý máme své vlastní hranice, kam už nechceme zajít, a pokud je překračujeme, trápí nás svědomí a není nám úplně fajn. Problémové je ale i to, že v některých situacích, které jsou pro nás nové, tyto hranice nejsou ještě úplně ostré. Nevíme přesně, co chceme, co je pro nás zásadní a uvědomíme si to až pozdě, tehdy, kdy se necháme zahnat do kouta a souhlasíme s něčím, co se nám příčí. Na jednu stranu je to ale dobře. V takové chvíli si totiž vyjasníme, co je pro nás důležité, kde ty hranice vlastně jsou a kam už nechceme zajít. Pro příště se poučíme a dáme si větší pozor, abychom si stáli za svým.

Mám-li mluvit z vlastní zkušenosti, docela nedávno jsem něco podobného zažila. Jela jsem v autě s řidičem, který před jízdou pil alkohol. Tvrdil, že to na něm není nijak znát, byla tma, zima, dlouhá cesta domů a kamarádky, které byly ten večer se mnou, také bez debat souhlasily. Bylo to jednodušší a pohodlnější, nežli šlapat v noci pěšky domů a navíc bych vypadala jako „prudič“, no ne? Cesta dopadla dobře, ale mně úplně dobře nebylo. Vím, že je pro mě naprosto zásadní věc, že alkohol za volant nepatří, a proto jsem na sebe byla hodně naštvaná. Poučení pro příště…

Řekli jsme si proč říkat NE, ale jak tedy na to? Nebudu vám lhát, není to nic jednoduchého. Jinak bychom to přeci už dávno dělali. Základ ale tkví v tom, uvědomit si, co chceme, co nám nevadí, a co už je opravdu přes čáru. A pokud víme, že s něčím opravdu nesouhlasíme a chceme odmítnout, musíme mít na paměti, že vyslovit slovíčko NE je naše právo, které nikdo nesmí zpochybňovat, vysmívat se mu nebo ho nerespektovat. I když se někdy může zdát, že naše NE vyvolá konflikt, někoho urazí, zraní, uškodí našim vztahům, ať už ve smyslu, že klesneme v něčích očích nebo nepřistoupíme na něco, co může být pro našeho blízkého důležité.

Když zpětně pročítám všechny vyjmenované důsledky našeho NE, vidím, že je to docela neveselý seznam. Přesto je ale NE důležité. Pokud totiž někdo nesdílí naše zásady a ba hůř, pokud s nimi zásadně nesouhlasí a nerespektuje je, takový člověk pak nestojí za to, abychom se starali o to, zda ho nezraníme nebo jak před ním vypadáme. To je i poučení pro nás – pokud druhý nesouhlasí, odmítá naše návrhy apod., nezlobme se na něj. Má na to plné právo a neznamená to, že by nás neměl rád, akorát zrovna v danou chvíli potřebuje něco jiného, než co mu navrhujeme my. Buďme tolerantní a na oplátku toleranci vyžadujme od druhých. Je to jeden z malých krůčků, který nám pomůže, abychom spolu dobře vycházeli :-).