Ráda bych se k něčemu přiznala. Když jsem byla mladší, měla jsem sama o sobě spoustu pochybností. Hodně věcí, situací i lidí jsem se bála. Nechtěla jsem nikoho zklamat, zejména ne ty, kterých jsem si opravdu vážila, a taky jsem nechtěla, aby právě tihle lidé viděli, jak jsem nedokonalá. Občas jsem předstírala, že jsem nad věcí a snažila se zaujmout potenciální partnery, a nebo lidi, které jsem si chtěla spřátelit, tím, co jsem si myslela, že chtějí slyšet. Nejistoty se ale pomalu proměnily ve zdravé sebevědomí, a když se ohlížím zpět, ráda bych se poklepala po zádech a pověděla si - neboj, bude to v pohodě. Cítit se pohodlně ve vlastním těle a vlastní duši je cesta, která trvá celý život, ani pro mě rozhodně ještě neskončila. Podělím se však o několik tipů, u kterých bych se nezlobila, kdyby je mé mladší já objevilo o něco dřív.

Neboj se toho, co o tobě druzí říkají.
Co člověk, to názor. To, že tě někdo nemá rád a pomlouvá tě za tvými zády neznamená, že to, co říká, je pravda. Najdou se tací, kteří nám do očí povědí - “měl bys být víc takový a makový”. Řeknou nám třeba: “měl bys nosit barevnější oblečení, měla by sis upravit ty vlasy jinak, měl bys být méně stydlivý, měl by ses smát tišeji, měl bys méně mluvit…”. Tohle všechno spadá do kategorie nevyžádaných rad, které nemají žádné opodstatnění, ale dovedou pěkně nahlodat, někdy i trochu ublížit. Jediná rada, kterou si pořádně zapamatuj zní: “měl bys být přesně takový, jaký být chceš ty sám”.

Neboj se, že se ti něco nepovede.
Ano, stane se to. Tolikrát, že to ani nespočítáš. Ale z každé své chyby si můžeš něco odnést. Nedefinují tě neúspěchy, ale to, jak s nimi naložíš. Můžou tě naučit, že určité věci nejsou pro tebe, a raději se do nich nebudeš pouštět, protože ti prostě nejdou a nechceš s nimi ztrácet energii. Nebo ti dodají motivaci, aby ses snažil o to víc. Nebo aby ses snažil jinak, protože to, co sis myslel, že je správné, se ukázalo v jiném světle.

Neboj se, že se ztrapníš.
I tohle se stane. Víckrát, než bys rád. Pocit trapnosti ti toho však poví hodně o tobě samotném. Ve kterých situacích se stydíš? A proč? Kdyby se někdo jiný zachoval jako ty, budeš ho považovat za trapného? Někdy sami sebe soudíme příliš tvrdě a potřebujeme se naučit být k sobě laskavější. Pocit trapnosti, je často úplně zbytečný. Když uděláš něco zdánlivě “trapného”, můžeš se za to omluvit, pokud se to někoho dotklo, anebo se sám sobě zasmát a pokračovat dál se vztyčenou hlavou. Je možné, že si toho druzí vůbec nevšimli, přešli to bez větších emocí nebo jsou dostatečně rozumní, aby věděli, že podobné chvilky občas zažívá každý a vlastně o nic nejde.

Neboj se experimentovat.
Neexistuje jenom jedna cesta, jeden způsob jak dělat věci, jak žít život. Je tolik možností, které můžeš vyzkoušet právě teď! Nemusíš vyzkoušet úplně všechno. - Tohle je odvrácená stránka experimentování. Často nás do ni tlačí naše okolí. Chtějí, abychom vyzkoušeli něco, do čeho se nám zrovna dvakrát nechce, a argumentují tím, že je potřeba v životě všechno zkusit, jinak přijdeš o “důležitou” zkušenost. Někteří třeba přidají i to, že když něco vyzkoušet nechceš, je s tebou nuda, jsi k ničemu, nikdo se s tebou nebude chtít bavit. To je samozřejmě naprostá hloupost, ale v tu chvíli tě to může pěkně zviklat. Raději se obklopuj lidmi, kteří respektují tvé volby a nenutí tě do ničeho, co se ti nelíbí.

Neboj se poznávat nové lidi.
Přestože máš třeba svůj kroužek blízkých přátel nebo klidně jen jednu “nejku”, je prima navazovat nové kontakty. Každý člověk má unikátní pohled na svět, vlastní zkušenosti a zážitky, které tě mohou v mnohém obohatit či inspirovat.

Neupínej se příliš na životní cíle a sny.
Mít to v hlavě rozmyšlené, vědět, co a jak chceš podniknout se svým životem je super. Třeba to, na jakou školu chceš nebo naopak nechceš chodit, co chceš dělat za práci, jaký má být tvůj partner, jestli a kolik budeš mít dětí, a zda všichni budete bydlet v rodinném domku se čtyřmi psi nebo v městském bytě s křečkem a rybičkami. Neříkám, že se ti v životě nemůžou splnit všechny tvé sny, právě naopak! Ale dost často se to děje úplně jinak, než bys čekal. Ke štěstí může vést klikatá cesta a to, co pro tebe znamená “štěstí”, se může časem úplně klidně změnit. Jasně, plánuj, ale plány nech přirozeně plynout. Když se nějaký z těch velkých zhroutí, je to náročné, často je potřeba si to odtruchlit. Garantuju ti ale to, že najdeš nový cíl a možná bude dokonce ještě lepší!

Rodiče to s tebou opravdu myslí dobře.
Ano, nejspíš tě budou štvát, možná se někdy pohádáte, nebudete spolu mluvit, něco ti zakážou, budou tě kritizovat… a ty je. Rodiče jsou z jiné generace, ve spoustě věcech budou dost rozdílní, k tomu mají za tebe zodpovědnost, která je může činit příliš opatrnými a úzkostlivými nebo naopak nesmlouvavými. Je v pořádku, že si ne vždy rozumíte a neshodnete se. Přesto se můžete mít rádi a můžete se snažit si naslouchat a pochopit pohled toho druhého. Ne každý člověk má milující a podporující rodiče, jestli máš tedy právě ty to štěstí, zkus jim dát občas najevo, že si jich vážíš.

Obklopuj se lidmi, se kterými se cítíš sám sebou.
Nepotřebuješ dělat dojem a přetrhnout se, aby tě druzí měli rádi. Najdi si kolem sebe takové, kteří tě ocení za to, kým jsi. Věř mi, existují! Pokud nikdo takový ve tvém okolí není, nezvdávej se a hledej dál. Najdeš je jedině tak, že budeš aktivní a budeš žít to, kým jsi - dělat aktivity, co tě baví, chodit na místa, kde je ti příjemně apod.