Oblíbené rčení "co na srdci, to na jazyku" oslavuje ty, kteří se nebojí mluvit o čemkoliv, co mají na mysli. Jedná se o skvělou dovednost, není totiž vždycky jednoduché najít odvahu k tomu být upřímný, vyjádřit svoje pocity, dát ostatním jasně najevo, co si přejeme anebo naopak, co se nám nelíbí. Podívejme se ale na druhou stranu téhle mince. Ono totiž ne všechno, co nám na mysli vytane, je třeba říkat nahlas.

O čem přesně se bavíme? Co je důležité opravdu vždycky komunikovat - a někdy nám to dovede dělat pořádné problémy - jsou naše osobní pocity. Je třeba říkat nahlas, když je nám chování druhých nepříjemné, když něco nechceme, necítíme se na to, nelíbí se nám to. Je prima umět říct, že se nám něco líbí, druhé ocenit, vyjádřit ty pozitivní pocity vůči nim. Je důležité mluvit o tom, co se týká nás a našeho "vnitřního života". To ostatní, to co se týká druhých, na to už bychom měli být trochu opatrní. V případě, že se nás kamarád zeptá na náš názor, je více než v pořádku se o něj podělit. Pokud se na něj ale nikdo neptá... Podívejme se na to, co přehnané sdílení může způsobit.

Lidé se často velmi rádi vyjadřují k životům ostatních, rádi kritizují, rádi porovnávají se sebou samými nebo s dalšími ze svého okolí, rádi se vyjadřují k tomu, co je podle nich "norma", a jak se od ní druzí odlišují. Všechny tyhle svoje názory rádi sdílí buďto za zády dotyčného, v "lepším" případě mu je poví přímo do očí. Ve většině případů se ale skutečně jedná o názor, který je subjektivní - každý z nás má trochu jiné vidění světa, jiné zkušenosti, jiné preference, a proto taky hodnotíme realitu kolem nás každý jinak. Pokud se ale náš názor dotkne citlivého tématu toho druhého, může mu to velmi ublížit.

Takovým typickým příkladem jsou poznámky ohledně něčí váhy nebo stravovacích návyků. Zdá se ti, že má někdo ve tvém okolí nadváhu? Viděl jsi, že si dal k obědu hamburger z mekáče a jako dezert čokoládovou tyčinku? Máš pocit, že mu můžeš poradit, jak by mohl jíst lépe a shodit pár kilo? Trochu si to rozeberme. Za prvé, váha nebo velikost oblečení nemusí být nutně ukazatelem zdravého životního stylu. I samotná velikost oblečení je dost subjektivní. V dnešní době se proslavilo velké množství plus size modelek - tedy těch, která nějaká ta kila navíc mají (alespoň oproti standardně hubeným modelkám), a pokud se tyhle holky pěkně oblečou a nahodí sebevědomý úsměv, nebezpečně jim to sluší i přes větší číslo na váze. Vyšší váha také může pramenit z nějakých zdravotních problémů, dotyčný může být kvůli tomu sám opravdu nešťastný, ale kvůli přetrvávajícím potížím se mu nedaří zhubnout. Představ si, jak pak takový "dobře míněný" komentář může zabolet. Tvůj známý se také může potýkat s poruchou příjmu potravy - střídavě hubne a přibírá, je posedlý cvičením, počítáním kalorií, a pak se jeho vyhladovělé tělo rozhodne vypnout a přejí se nebo se brání zpomalením metabolismu a nadbytečná kila se ho drží jako klíště. Když se ti zdá, že se někdo stravuje nezdravě, a máš pocit mu v tomhle odvětví radit, uvědom si, že nevíš, jak vypadá jeho kompletní každodenní jídelníček. Nezdravý fastfood možná zvolil v tu chvíli proto, že je ve stresu, nemá čas na nic jiného anebo mu prostě chutná a dopřál si ho po dlouhé době za odměnu.

Váha, velikost oblečení a stravovací návyky jsou jen jedněmi z mnoha univerzálně citlivých témat. Mezi další věci, ke kterým je nevhodné se vyjadřovat (pokud nejsme tázáni) jsou třeba vztahy druhých lidí, ať už milostné, rodinné či přátelské. Hodí se být opatrný s komentáři o tom, co si druzí lidé oblékají, jak se chovají, jaké jsou jejich životní sny a ambice. Znamená to, že nemáš říct kamarádce, že jí podle tebe některý kousek oblečení nesluší? No, tohle je trochu sporné. Pokud je to opravdu nejlepší kamarádka, o které víš, že si cení tvé upřímnosti, možná bych do toho šla. Na druhou stranu, ona má svůj vlastní vkus, ty máš zase svůj, každému se líbí něco jiného. Ani v oblékání neexistuje "správně" a "špatně". Pokud kamarádku opravdu znáš a víš, že jí tvůj negativní komentář nesrazí sebevědomí, dej jí svůj názor najevo. Pokud si ovšem nejsi jistá, komentovala bych pouze v případě, že se tě zeptá anebo že si třeba sama nevšimne, že jí z kraťas kouká něco, co by asi nemělo, a podobně.

Nebát se vyjádřit to, co máme na mysli, je v mnoha případech skutečně důležité. Ale bavíme se o chvílích, kdy je třeba obhájit naše vlastní hranice, vyjádřit pocity nebo něco odmítnout. Naše názory na druhé bychom měli nejdřív důkladně promyslet, zamyslet se nad tím, jestli ta naše zdánlivá "upřímnost" nemůže někomu ublížit. Svět není černobílý, každý má svoje vlastní návyky, preference a vkus. Je super o našich odlišných názorech diskutovat, ale nikdy by to nemělo dojít tak daleko, že druhé svým názorem znejistíme, podrazíme jejich sebevědomí nebo jim vyloženě ublížíme.