Komunikace v době internetu a sociálních sítí roste do nové podoby. Je rychlá, dynamická, je všude. Skoro, jako bychom byli na komunikaci závislí, nezdá se vám? Telefon si s sebou bereme všude, třeba i do koupelny. Každý může vysledovat, jestli jsme si jeho zprávu přečetli nebo ne. Nebo jestli jsme byli on-line. 

A co to tedy znamená, když s námi někdo nekomunikuje a na naši zprávu neodpovídá? Ignoruje nás? Nemá nás rád? Zapomněl? Rozhodně to nevzbuzuje pozitivní pocity. V době chytrých telefonů víme, že většina lidí je dostupná téměř 24 hodin denně. Takže proč se nám nedaří některé zastihnout? A jak na nás působí to, že jsme neustále k dispozici?

Polemizovat o tom, zda je dobře či špatně, že se velká část naší komunikace odehrává po internetu, by bylo zbytečné. Prostě to tak je. Stalo se zvykem, že namísto toho, abychom šli zazvonit na kamaráda od vedle, jestli je doma, radši mu napíšeme na facebook. Je to prima, šetří nám to čas, je to efektivní, zkracují se tak vzdálenosti. Na druhou stranu to, že je náš telefon a tím pádem i naši přátelé, neustále s námi, setkáváme se i s určitými negativními vlivy. Čas nám to ubírá, protože máme leckdy potřebu každou chvilku koukat, co je nového, kdo co postuje, kdo nám co napsal. Když telefon pořád pípá, vyrušuje to naše soustředění, zvláště z činností, které jsou důležité, ale moc se nám do nich nechce. Třeba během nějaké seriózní práce nebo učení. Když jsme venku s partou kamarádů, stejně máme potřebu kontrolovat, co je nového a ruku na srdce, každý z nás občas namísto povídání s těmi, kteří jsou přímo naproti němu, chatuje s lidmi na kilometry vzdálenými.

Přestože víme, kde se co šustne, a to hned z první ruky, i tak někdy zprávy či maily ignorujeme. Buďto nás prostě nezajímají anebo si řekneme, že odpovíme později, až budeme mít víc času se nad sdělením zamyslet. A možná nakonec neodpovíme nikdy.

Když to shrneme, komunikace po internetu je nesoustředěná. Je všude kolem nás, a stala se tak jakýmsi „pozadím“ běžných činností. Někdy jde jedním uchem dovnitř, druhým ven. Když pak jde o něco skutečně důležitého, dělá nám problémy to rozeznat. Neodpovědět, už se nepovažuje za neslušné. Odbít druhého jednou větou, jakbysmet. Vždyť se k tomu můžete vrátit později! Kde je však respekt k člověku na druhé straně internetového připojení?

Komunikace po internetu má samozřejmě mnoho výhod. Zejména tu, že nás spojuje s lidmi, kteří jsou různě daleko, a nemůžeme se s nimi běžně vidět. Jakoukoliv myšlenku můžeme hned předat a nestačíme ji tak zapomenout. Je snadné se na čemkoliv domluvit, požádat o rychlou radu, vždycky je na drátě některý z kamarádů, který si nás vyslechne, když máme špatný den. Nesmíme však zapomínat, že lidé, kteří sledují vaše zprávy a odpovědi na displeji svého telefonu nebo počítače, jsou reální. Zaslouží si náš respekt a naši pozornost, ale ne polovičatou. Občas je lepší komunikaci maličko omezit, aby se stala lepší. Říká se, že důležitější nežli kvantita je kvalita. A to platí i v tomto případě.

Jaké je tedy řešení? Nazvěme to internetovou dietou. Všechno má svůj čas, každodenní činnosti, práce, škola, pokec s kamarády. A každá z těchto činností vyžaduje soustředění. Nedovolím si navrhnout, abys na celý den vypnul telefon, ale mám jeden nápad, jak udělat tvůj život a tvou komunikaci a přehlednější a plnější. Čas od času, ať už budeš dělat cokoliv, prostě vypni připojení, telefon, počítač, tablet a podobné hračky na chvilku odlož a buď „tady a teď“. Na kamarády si vzpomeň, až budeš mít chvilku volného času a budeš se jim moci opravdu věnovat. Jestliže je pro tebe tvůj telefon jako prodloužená ruka, garantuji prozření, že se to dá i bez něj. A kdoví, možná to bude fajn pocit být čas od času na chvilku offline.  Zkus to a uvidíš!