aneb když mozek funguje “jinak”

Neexistuje jediný správný způsob, jak by lidé měli přemýšlet, jak by se měli chovat nebo zpracovávat informace/učit se. Podle odborníků z pole neurovědy, biologie či psychologie můžeme stanovit určitou “normu”, tedy to, jak lidský mozek obvykle funguje. Přesto je velká spousta lidí, která to má jinak. Tihle lidé často naráží na problémy během svého každodenního života, a za ty může převážně fakt, že svět je uzpůsobený tomu, co je typické pro většinu. Zároveň pro lidi, kteří nemají s neurodivergencí žádnou zkušenost, je nesmírně těžké si vůbec představit kolika různými způsoby může lidský mozek fungovat, a jak může být pro člověka, který je “jiný” náročné čelit zdánlivě obyčejným situacím.

Co konkrétně tedy pod neurodivergenci patří? Neurodivergentní lidé se mohou odlišovat svým stylem učení, stylem komunikace, emoční inteligencí, mohou mít jiné mentální funkce, problém orientovat se v čase (špatný “time management”), odlišný způsob zpracovávání smyslových vjemů (například mohou být citliví na hluk, přílišnou fyzickou blízkost druhého člověka, velké davy) či atypické projevy v chování a osobních (fyzických či psychických) hranicích.

Vědci pojmenovali několik kategorií, do kterých lze neurodivergentní jedince zařadit, jedná se o konkrétní “diagnózy”, jsou to však pouze nálepky, které nemusí zdaleka sedět na všechny. Patří sem:

ADHD - porucha pozornosti (člověk se nevydrží příliš dlouho soustředit na jednu věc)
Poruchy učení jako je:

Poruchy autistického spektra - zahrnují mnoho atypických projevů chování, patří sem například potíže v komunikaci s lidmi a sociální interakce obecně, omezené a opakované vzorce chování, zájmů a činností. Typická je i zvýšená citlivost na smyslové podněty.

Někteří lidé s výše uvedenými “diagnózami” mají symptomy natolik závažné, že potřebují celoživotní asistenci, mnozí ale dovedou žít svůj život na první pohled běžně, ačkoliv k tomu často vede náročné “dohánění” a učení se některých dovedností, důležité je pro ně dostatečné pochopení a podpora okolí a v některých případech medikace.

Povědomí o neurodivergenci se stále zvyšuje a to je jenom dobře. V poslední době se vyrojilo mnoho filmů a seriálů, jejichž hlavními protagonisty jsou lidé s autismem. Snad každá druhá školní třída má studenta, který se potýká s poruchou učení či pozornosti. Neurodivergence je určitým společenským “hendikepem”, ale to je do velké míry způsobené tím, jak jsou neurodivergentní jednotlivci společností přijímáni. A přitom stačí málo. Být otevřený, naslouchat a chtít vyjít druhému vstříc. To platí pro komunikaci s kýmkoliv a pro lidi s neurodivergencí je to opravdu důležité. Můžeš se zeptat, co potřebují, co by jim v určité situaci pomohlo, zda je něco co můžeš udělat ty. A nezapomínej na to, že čelíš člověku, který sice trošku jinak přemýšlí, ale v jádru je úplně stejný, jako ty.

Kolem nás žije mnoho lidí, kteří vykazují určité odlišnosti od toho “klasického” fungování a nebyli konkrétně diagnostikováni z žádnou z neurodivergnetních poruch. Možná ty sám pozoruješ, že máš potíže s věcmi a situacemi, které druzí zvládají levou zadní nebo máš někoho takového ve svém okolí.