Lidská identita, to, kdo skutečně jsme, je nesmírně zapeklitý pojem. Identita má mnoho vrstev a existuje mnoho přístupů, jak na ni nahlížet. Proč je vůbec důležité orientovat se v tom, kdo jsme? Znalost sebe sama nám usnadňuje fungování ve společnosti, napoví nám, jaké místo v ní chceme zastávat, jak si přejeme, aby s námi druzí lidé jednali, co je pro nás důležité ve vztazích a obecně v životě. Když sami sebe dobře známe, tak víme, kde se v daný moment života nacházíme, a kam bychom se chtěli dostat. Jsme si vědomi svých schopností i nedostatků, na nedostatcích můžeme pracovat a již existující schopnosti dále rozvíjet. Sebepoznávání je práce na celý život. Pokusme se tedy alespoň nakousnout toto téma a dát si určitý plán cesty, jak v sebepoznávání postupovat.

Lidskou identitu si můžeš představit jako slupky cibule. Úplně v jádru se nachází to, kým jsme doopravdy, naše nejzákladnější hodnoty a životní cíle. Jádro identity obaluje vrstva toho, jakým způsobem jsi tím, kým jsi. To znamená, jaké jsou tvé postoje, chování, co se ti líbí, čemu dáváš přednost. Tohle vše se skrývá pod vrstvou toho, co v životě děláš, tedy toho, co sis zvolil jako svou roli. Rolí může být samozřejmě víc, příkladem je třeba to, že jsi student určité školy, muzikant, vtipálek, v pozdějším životě se rolí stává třeba i zaměstnání.

Dejme tomu, že v hloubi duše jsi velmi čestný člověk. Tato vlastnost či hodnota by se nacházela v jádru kruhu. Druhá vrstva tvé osobnosti to potvrzuje tím, že se vyhraňuješ proti lhářům, sám říkáš vždy pravdu a pokud odhalíš, že k tobě byl někdo neupřímný, už s ním nikdy nepromluvíš ani slovo. Tento přístup tě nakonec může vést k tomu, že se toužíš stát například právníkem a obhajovat pravdu v budoucím zaměstnání. To by byla poslední vrstva kruhu.

K čemu je dobré vědět, že identita má nějaké vrstvy? Je to proto, že když se nás někdo zeptá, kdo jsme, odpověď většinou zní: jsem sportovec, jsme vášnivý čtenář, hudba je můj život, baví mě vtipkovat, jsem školní premiant, jsem počítačový mág, jsem super kamarád… Tohle všechno je samozřejmě důležité a vychází to z toho, kdo ve skutečnosti jsme, ale jde pouze o povrchové informace o nás samotných. Když si ale položíš doplňující otázky o tom PROČ tolik miluješ sport, co chceš vyjádřit hudbou nebo vtipy, proč toužíš být úspěšný ve škole, výpočetní technice, vztazích s přáteli apod., teprve tehdy budeš na stopě tomu, kým jsi doopravdy.

Někdy taky na tyhle tři slupky nabalíme ještě další, a to takovou, která nám to pravé jádro pomáhá skrývat. Děláme to tehdy, když si myslíme, že v jádru nejsme dost dobří, že bychom měli být jiní, protože to od nás okolí vyžaduje. Někdy je to pořádná odvaha být sám sebou a snazší je napodobovat druhé, abychom nevyčnívali z davu. Krátkodobě to pomůže. Budeme oblíbení v kolektivu, neznámí lidé s námi spíše zapředou řeč. Ale jakmile dojde na blízké vztahy, dlouho to nikdy fungovat nebude. Druzí budou vždy podvědomě cítit, že k nim nejsi upřímný. A jednoho dne se to celé provalí, protože skrývat sebe sama donekonečna je prostě nemožné. Co se týče vztahu k sobě samému, tak ten dozajista nebude příliš dobrý, když budeš přesvědčený, že tvá skutečná identita je nepřijatelná a musíš ji proto schovávat.

Už jsem tě přesvědčila, aby ses vydal na cestu za sebepoznáním? Bude to velké dobrodružství, v některých chvílích budeš potřebovat hodně odvahy a trpělivosti. Jedno je však jasné. Stojí to za to. Na konci té cesty na tebe čekají šťastnější a upřímnější vztahy, větší jistota v tom, co děláš a kam směřuješ, a hlavně, spokojenost se sebou samým.