Řekni to!
#99 Osobní hranice |
“Nastav si hranice!” Jak často podobné zvolání slýcháme. Ale co to vlastně ty hranice jsou a jakým způsobem je nastavit? Hranice dávají ostatní lidem najevo, jak by se k tobě měli chovat, čemu se ve vztahu k tobě vyhnout, a o čem není přijatelné diskutovat. Nejsou o tom držet si druhé od těla, ale o tom zůstat sám sebou. Když víš, že je tu někdo pro tebe, namísto toho, aby byl proti tobě, aby s tebou bojoval, kritizoval tě nebo se ti dokonce snažil uškodit, a když má dotyčný zájem ti porozumět namísto toho, aby tě soudil, je rázem mnohem jednodušší se takovému člověku otevřít. Důležité je si uvědomit, že každý člověk už své vlastní hranice má. Z různých důvodů je však neprosazujeme, což vede k tomu, že se necítíme ve své kůži, jsme frustrovaní a interakce s druhými lidmi se stávají nepříjemnými.
Existuje několik důvodů, proč nám prosazení hranic dělá problémy. Může to být proto, že sami sebe dostatečně neznáme. Nebo máme pocit, že druzí lidé mají vždy pravdu a mají větší práva než mi samotní. Připadá nám, že musíme udělat dojem, musíme uspět, a zdá se nám, že jediný způsob, jak to provést je potlačit vlastní potřeby. Někdy se také bojíme, že by hranice mohly omezovat naše vztahy. Když druhým řekneme, že se nám jejich chování nelíbí, mohli by nás přestat mít rádi. Teď už víme, co nám působí problémy a z toho jednoduchým způsobem odvodíme, jak konkrétně si osobní hranice uvědomit a prosadit. 1. Poznej sám sebe. Ajaj za tak jednoduché to nebude, už první krok je pořádný oříšek. Sebepoznávání je totiž práce na celý život. Jakmile jsme mu blíž, rázem si uvědomíme, že jsme zase o něco starší, máme nové zážitky a zkušenosti, které nás maličko změnily. Přesto se o to můžeme pokusit, a aby to bylo jasnější, v příštím článku se vydáme po stopách vlastní identity. Prozatím se zkus zamyslet nad tím, co je pro tebe ve vztazích důležité a jak chceš, aby se k tobě druzí chovali. 2. Poslouchej svoje tělo. Pokud se při kontaktu s druhou osobou cítíš nepříjemně, trapně, vyčerpaně, frustrovaně… je to důležitý signál o tom, že jsi ji nechal své hranice překročit. Přemýšlej nad tím proč tomu tak je, a co by se mohlo příště změnit (ať už z tvé strany nebo ze strany druhého), aby ses cítil lépe. 3. Buď si vědom svých práv. V jednom z předchozích článku jsme si povídali o asertivitě neboli sebeprosazování, připomeňme si tedy deset asertivních práv:
Když se řekne, že “práva druhého končí tam, kde začínají ta tvoje”, není to prázdná fráze. V mnoha situacích je hranice nejasná a prosazení vlastních práv může skutečně vést k tomu, že druhý bude zklamaný, uražený a podobně. Prosazení vlastních práv však není vždy jen o tom říct “ne, tohle nechci, a hotovo”. Pokud ti na druhém záleží a bojíš se, že ho svými slovy zraníš, vždycky se můžeš zeptat, proč určitou věc vyžaduje a vysvětlit, z jakého důvodu je ti jeho chování není příjemné. 4. Neboj se reagovat opožděně. Uvědomil sis, že někdo opakovaně překračuje tvoje hranice, ale nevíš, jak to změnit? Druhý už si na určitý způsob jednání s tebou zvykl a sám od sebe ho nejspíš nezmění. Nikdy však není pozdě se ohradit a dát najevo, že to chceš jinak. Je možné, že si druhý není ani trochu vědom toho, že se ti jeho chování nelíbí, nebo to taky moc dobře ví a vědomě zneužívá tvou poddajnost. V prvním případě bude pravděpodobně stačit ho upozornit jednou, v případě druhém dost možná ještě několikrát vyzkouší, jak jsou tvé hranice ve skutečnosti pevné. Staň se tedy svým vlastním obhájcem a tvrdě se dožaduj svých práv. Poznat vlastní hranice a stát si za nimi je nesmírně důležité pro spokojené vztahy a spokojený život. Nebude to vždycky jednoduché, určitě mnohokrát selžeš a někdy si až zpětně uvědomíš, že jsi druhé nechal zajít příliš daleko. Měj však na paměti, že máš nad svými hranicemi plnou kontrolu. Není vždy chyba druhých, že tě zraňují a nejednají s tebou s respektem. Pokud jim k tomu nic neřekneš, odpovědnost je výhradně na tvé straně. |