Snad každý si v životě někdy zažil, že mu věci zdaleka nevycházely, tak jak by si přál, že si připadal nemožný nebo měl pocit, že ostatním se daří, jsou úspěšní a oblíbení, zatímco on je k ničemu.

Takové pocity se u lidí objevují, když je například potká nějaká těžká životní situace, kterou před ně život postavil. Mnohem častěji ale pochybnosti o sobě samých zažívají mladí lidé v pubertě a adolescenti, tedy mezi 12 a 20 lety. Nachází se totiž v období, v kterém se odehrává velké množství změn zahalených do ještě většího množství nejrůznějších a prapodivných pocitů a emocí.

Jestli se tak občas také cítíš, není na tom nic špatného, občas to prostě padne na všechny. Je možné, že tomu vlastně moc nerozumíš, nevíš, proč se tak cítíš. Přesto, že to u mladých lidí bývá normální, je jasné, že to není žádný příjemný zážitek. Člověk je z toho smutný, podrážděný, může mít pocit, že mu nikdo nerozumí, že u nikoho nenajde podporu či uznání. Je dobré, když si v takových chvílích vzpomeneš na to, co se ti daří, co všechno jsi v životě zvládl, komu na tobě záleží, kdo tě má rád nebo když si vybavíš okamžik, kdy ti bylo opravdu dobře. Vím, v tuhle chvíli to není nic lehkého, ale uvědomíš si tak, že i když si teď připadáš všelijak, jen ne v pohodě, vždycky to tak nebylo a to znamená, že ani nebude.

Z nejhoršího tě může vytáhnout i nějaká malá radost. Proč si sám sobě nezpříjemnit den tím, co má člověk rád a to hned? Může to být nový časopis, dobrá zmrzlina, výlet na kole, pěkná písnička. Rychlé, snadné a účinné bývá také se pokusit někoho potěšit, s něčím mu pomoci, něco pro něj udělat, klidně drobnost. Najednou se to, co děláš, stává smysluplné a velice významné.

I když bys někdy nejradši zalezl pod postel, kde tě nikdo nenajde, je lepší, pokud s  tíživými myšlenkami nebudeš sám. Zkus si popovídat s někým, komu věříš, kdo na tebe bývá hodný, komu se můžeš i svěřit. Zkusit můžeš také nějaký sport, jdi si něco zahrát, objev něco nové, o co ses dřív nezajímal, jdi na procházku. Možná tě pak snadněji budou napadat věci, co ti jdou, které tě vážně těší, i když v nich třeba nejsi nejlepší. I kdyby to byla jedna jediná věc, je důležitá a stojí za to – opravdu, každý něco takového má, ale nemusí si to vždycky uvědomit. Taky třeba zjistíš, že máš kolem sebe lidi, kterým na tobě záleží, kteří jsou s tebou rádi, cení si toho, že jsi v jejich životě. Občas může být obtížné takové lidi rozeznat a může se nám zdát, že jich kolem tolik není, ale když skutečně otevřeme oči a nebudeme netrpěliví, nalezneme je.

Pokud se trápíš už delší dobu a máš pocit, že nevíš, jak z toho ven a nic nepomáhá, určitě si s někým promluv. Nemá smysl v tom zůstávat sám. Zkus oslovit kamarády, starší sourozence, rodiče. Zajít můžeš taky za školním poradcem nebo psychologem, jsou tu od toho, aby tě vyslechli a pomohli ti. Jestli se ti nechce za nikým osobně, fajn bývají telefonáty na Linku důvěry, kde tě nejen vyslechnou, ale pokusí se společně s tebou najít řešení. Určitě můžeš napsat i do internetové poradny.

Až tě podobná nálada zase někdy přepadne, už budeš vědět, co ti pomáhá, jak z toho ven a budeš vědět, že čas dokáže zmírnit ledacos a ono to prostě a jednoduše časem přejde. Možná si taky začneš všímat, jaké situace takovým pocitům předcházejí a budeš s nimi chtít něco dělat, nějak je zklidnit či jim předcházet, ale to už je jiná kapitola.

-Eva-