https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

říjen 2008 - STRACH Z BUDOUCNOSTI ...

07.10.2008 00:00

Strach z budoucnosti? Ten má asi každý. Ale ne každý se s tím dokáže smířit, či přijmout tu pravdu. Někdy se lidé obávají věcí které nejsou tak zlé, ale budoucnost je vždycky nejistá. Nidky nevíme jestli se ráno probudíme a můžeme pak nastartovat další den elánu, nebo jinak. Když ráno vstanu, tak si uvědomím, že je tu další den, který bude nějak vyjmečný, když se poté podívám do zrcadla tak si vůbec uvědomím že existuji:) navíc každý má někdy takové myšlenky, jak dlouho vůbec bude žít? Jak dlouho se bude potýkat s těmi předtuchami, nebo se bude bát budoucnosti? Nejlepší je nad tím vůbec nepřemýšlet, protože budoucnost je nám ustanovená...a tak to asi má být, jak to je a jak to bude. Je nejistá, ale vždycky se to stane tak - podle ní.

Zaslal/a: Carol_ka (13 let)

50%

Archivní příspěvek

06.10.2008 00:00

Hmm, tak strach z budoucnosti ... asi málokdo ho nemá! Asi každý se aspoň trochu bojí budoucnosti, co ho čeká a nemine :D ... budoucnost se asi nedá změnit, všechno závisí na osudu, na tom, jaká budoucnost je pro nás předurčená. Věřím v to, že kdo v minulém životě ,,zlobil", teď bude mít špatný osud - třeba že bude bezdomovec, že bude nějak těžce postižený apod. Já se také bojím všeho možného v mé budoucnosti - jestli budu mít normálního manžela, jestli budu moci v budoucnu kde bydlet, jestli si najdu dobrou práci, a samozřejmě takové ,,chvilkové" strachy typu - dostala jsem špatnou známku, co na to řeknou doma (poznámka - většinou to, že se mam víc učit :D ) ??? Nebo jestli na mě nebude naštvaný, když se něco dozví? Takže, jak by se to dalo uzavřít ... jasně že strach z budoucnosti MÁM !!! Ale nejsem jediná na světě. Má ho totiž každý, nebo skoro každý.

Zaslal/a: Lucka (14 let)

50%

Archivní příspěvek

05.10.2008 00:00

MaM strach co se stane třeba za 2 roky .
Naši se hadaji pořad vyhrožuji že se rozvwedou ja nechci aby se rozvedli,a take nechci aby nekdo umřel je to hrozna představa proč nemuže čas zustat tajk jak je třeba ted .

Zaslal/a: sili (13 let)

50%

Archivní příspěvek

05.10.2008 00:00

Abych pravdu řekla, strach z budoucnosti mám-a dost velký! Proč? Je to docela na dlouhý vyprávění, každopádně se bojím jak blízké budoucnosti, tak i té daleké. Teď je mi 12 let, a myslím si že tenhle věk patří k těm nejlepším! Zní to divně... ale teď se nemusím o nic starat. Škola je celkem jednoduchá (zatím), takže ani nějaké šprtání do noci nepořádám. Kluci po mě koukaj kde můžou (vypadám o dost starší). Když vynechám četné problémy v rodině, v podstatě můj život je skvělí! Neumím si představit, že jednou mi bude 20, třeba mě rodiče vyhodí z domu, a budu si muset najít vlastní byt. Třeba se ani nedostanu na vysokou. Třeba se nedostanu ani na střední! Třeba nikdy nebudu mít děti, ani manžela, ani nějakou kariéru! To jsou věci kterých se nejvíc bojím... Taky se bojím stáří. Jasně, na stáří může být taky spoustu krásných věcí-třeba vnoučata. Ale zase to závisí na tom, jestli budu mít děti. Spíš se bojím toho, že se nebudu moct jen tak ráno sebrat, a jít si zaběhat. Budu sedět doma a koukat na bednu s balíčkem chipsů. Vidím to na mích babičkách-ač jsou obě sebehodnější-jedna jde na operaci nohou a rukou (oboje má úplně zničený-nohy z bot na podpatku, ruce z obstřiku) druhá je zase závislá na výtahu v baráku. Prababička už ani nesmí chodit z domu a to jí je "jen" 77... a zní to dost sobecky. Samozřejmě se taky bojím že se něco stane mím kamarádkám, nebo rodičům atd.
A třeba zítra půjdu po ulici a srazí mě auto... budoucnost je fakt nepředvídatelná, a myslím si, že i když to někdo nepřizná, každý se svým spůsobem budoucnosti bojí. Bojí se co bude, i když se třeba těší... A v tomhle příspěvku jsem fakt velká pesimistka, ale v životě je důležité, aby člověk byl svým spůsobem pesimista. Život je těžký, zvlášť v dnešní době, a i když je člověk ke všem slušný a vždy ohleduplný, stejně se mu to nevyplatí...

Zaslal/a: Pavlína (14 let)

50%

Archivní příspěvek

04.10.2008 00:00

Mám velký strach z budoucnosti...Vychovávám sama svou dcerku, která má čtyři roky. Moji rodiče mi sice hodně pomáhají, al chybí mi muž, který by byl s náma. Dcera to zatím nevnímá tak intenzivně jako já, ale příjde doba, kdy se začne ptát...Kdo je můj otec?...Proč tady není tatínek?... a další otázky a já netuším co jí mám odpovědět. Myslím si, že jsem dobrá matka, svou dceru nerozmazluju, a le snažím s jí vést a vychovávat, aby z ní vyrostl dobrý a moudrý člověk. O peníze strach - prozatím nemám - mám dobrou práci, ale také byly doby, kdy bychom bez pomoci mých rodičů, asi velmi trpěly. Otec mé dcerky vlastně ani neví, že má dítě. Někdy ho potkám a pozdravíme se a prohodíme pár slov a pak jdeme zase dál, každý svou cestou. Mám pak nepříjemné pocity - já vím, on neví...Ale je to tak lepší. Moc si přeju njít toho pravého přítele i otce mé holčičky. Budu doufat, že se vše obrátí k lepšímu.

Zaslal/a: karedka (25 let)

50%

Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

1,2,3... 7

Uživatel:
Heslo:

Soutěž

říjen 2008 - STRACH Z BUDOUCNOSTI ...