https://www.facebook.com/pages/poradna-laskycz/186630958026517/

duben 2006 - MOJE ZÁŽITKY ZE ZAHRANIČÍ

07.04.2006 00:00

Vše to začalo,když má kamarádka odjela na rok za velkou louži do spojených států. Chtěla jsem se tam za ní podívat. Bylo kolem všemožného obíhání a lítání - vízum,letenka a hlavně našetřit nějakou tu kačku...
Když jsem měla vše vyřízeno a zajištěno,už jsem se mohla jen těšit a doufat,že vše klapne jak má. Odlétala jsem v létě 2005 na 16 dní v očekávání,že zažiji spoustu nových věcí,poznám nové lidi a to nejhlavnější - podívám se do Ameriky!
Chci vám popsat nejsilnější zážitek,který mě tam potkal. Měly jsme do posledního dne a poslední hodiny naplánované celé dva týdny. Jeden z výletů byl na víkend do Big Apple - New Yorku. Je to město mnoha kultur a nesčetně zajímavých lidí a tváří. Byla jsem z něho nadšena a jsem moc ráda,že jsem se tam mohla podívat a být ve středu dění... Abych se dostala k tomu hlavnímu. Jelikož většina ubytování byla nad naše finanční možnosti,zkoušely jsme jiné způsoby. Nakonec se nám podařilo přes jednu kamarádku sehnat nocleh ze soboty na neděli u jejích známých,kteří měli v NYC byt. Věděly jsme,že tam bydlí tři kluci a spolu s nimi jedna holka. Celou sobotu jsme prochodily a já poznávala co se dalo. Poté přišel večer a měly jsme se sejít s našimi "hostiteli". Ikdyž ráda poznávám nové lidi a hlavně muže,nic extra jsem od toho nečekala. Když jsme se s nimi sešly,stalo se něco,co jsem ještě nezažila. Při podání ruky s jedním z kluků se okolo mě zastavil celý svět a podlomila se mi kolena. Z jeho strany bylo cítit to samé. Ikdyž to byla pouhá chvilka,měli jsme pocit,že tam stojíme a koukáme na sebecelou věčnost.Něco tak úžasně krásného a nepopsatelného se mi ještě nestalo. V tu chvíli jsem měla pocit,že jsme se narodili jeden pro druhého a patříme k sobě... Večer sice nebyl moc dlouhý,ale zato nádherný. Usínalo se mi s blaženým úsměvem a říkala si,že se toto nestává jen v romantických filmech,ale i ve skutečném životě...
Dva dny na prohlíku NY je velmi krátká doba. Jelikož v pondělí musela má kamarádka do práce a já odlétala na tři dny do Miami na Floridě,domluvila jsem si s mým "princem",že u nich můžu zůstat ještě z neděle na pondělí. V neděli navečer jsme tedy vyprovodili mojí kámošku na vlak a před námi byl první a zároveň poslední společný večer. Nemohl začít krásněji než jsme šli na Empire State Building. Byla už tma a výhled byl nekonečně famózní! Ukazoval mi,kde co je a ke všemu přihodil nějakou zajímavost. Poté jsme se šli projít do centra města které nikdy nespí. Provedl mě po Time Square,42nd Street,5th Avenue a zkrátka všude kkde se dalo. Celou dobu jsme si krásně povídali,sem tam se objali,koupili si něco na zub,posadili se a zase kráčeli dál. Kdyby to šlo,zastavila bych ten večer čas! V noci jsme se vrátili úplně zmožený. Leželi jsme vedle sebe a pouhým pohledem se vzájemně uspávali.
Přišlo to ráno,kdy jsme se měli loučit. Doprovodil mě nmě na letiště,kde se naše cesty rozdělily. Krásný dlouhý a vášnivý polibek za tím vším byl neuvěřitelnou tečkou.Ještě jsem se ohlédla a zamáčkla nejednu slzu...
To je celý můj příběh,který mi zůstane už napořád v paměti. Nezmínila jsem se o tom,kdo ten tajemný muž vlastně byl. No trochu záměr,abyste si to dočetli až do konce. Nebyl to žádný amík,jak by se logicky dalo čaekat,ale kluk z Pardubic - tedy čecháček stejně jako já :-) I přesto že jsme si na sebe dali kontakt,dodnes jsem se ani já jemu ani on mě neozvali. Myslím,že to tak mělo být a mělo se to tak stát.
Čas od času si na "mého" Mirka vzpomenu a v paměti si přehrávám naše společné chvilky. Snad i on na mě nezapomněl...
Nemusíte se s člověkem fyzicky sblížit,abyste zjistili,že do sebe pasujete milimetr na milimetr. Po tomto zážitku věřím na osud a ne na náhody. I přesto,že spolu nikdy nebudeme,poznala jsem báječného člověka s nezaměnitelnou duší...

Zaslal/a: Zoro (24 let)

50%

Archivní příspěvek

05.04.2006 00:00

Byly jsme v Chorvatsku a byla tam děsná nuda!jeli sme tam já mamka,její přítel a jeho dcera!je docela hrozná a tam kde sme byly(v tom městě)tak tam byla děsná nuda!ale byly jsme tam ale ve školním roce coš bylo super!

Zaslal/a: milášek-Papinka (14 let)

50%

Archivní příspěvek

05.04.2006 00:00

Bohužel jsem v zahraničí ještě nikdy nebyl. Ani nevím, jestli bych chtěl někam jet. Asi ne upně sám, protože ,,víc hlav, víc rozumu,, ,ale asi bych se rád podíval jak vypadá moře z blízka a mořská voda...

Zaslal/a: Potter (20 let)

50%

Archivní příspěvek

04.04.2006 00:00

Od malička bylo mým snem podívat se do Páříže. Toto krásné město jsem znala jen z vyprávění, a tajně jsem snila otom, že se tam snad někdy podívá.Letos v únoru se mi můj sen splnil. Ze školou jsem byla 6 dní v Paříži.Celou jsem jí prolezla a můsím přiznat, že mě okouzlila. Nějak tak jsem si ji představovala.....!!! Toto historické město ve Francii je kouzelné! Samotné město bylo pro mě velkým zážitkem, tolik historických památek, muzea(njvětší muzeum na světě - Louver). No prostě nádhera. Příští rok pojedu ze školou do Anglie a máme slíbenou zastávku opět Paříži, protože jsme nestihli navštívit záme ve Versail. Bude to až za rok, ale už teď se těším, jako kdyby jsme měli jet zítra...

Zaslal/a: Soninka (17 let)

50%

Archivní příspěvek

04.04.2006 00:00

ja zadny zazitky nemam protoze sem nikdy v zahranici nebyla

Zaslal/a: lucka (19 let)

50%

Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

1,2,3... 13 14

https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

Uživatel:
Heslo:

Soutěž

duben 2006 - MOJE ZÁŽITKY ZE ZAHRANIČÍ