https://www.facebook.com/pages/poradna-laskycz/186630958026517/

duben 2006 - MOJE ZÁŽITKY ZE ZAHRANIČÍ

09.04.2006 00:00

Jujda...těch zážitků bylo!Pěkných i nepěkných,ale každopádně to nechalo v mém srdíčku spousty vzpomínek.Na co však nejčastěji vzpomínám,vám ihned prozradím.Ale musím začít pěkně popořádku.Stalo se to před dvěma roky,když se mě naši snažili zbavit a poslali mě na letní tábor.Proč???Našli si celkem dobrou výmluvu...říkali o mě,že jsem "kazišuk"a že oni ode mě potřebují taky trochu toho klidu.A tak mi nezbylo nic jiného než sklopit oči a šmatlat na ten pitomý tábor,na který se mi mimochodem vůbec nechtělo.Však taky který puberťák by dal táboru přednost před televizí,kámošema a sladkým lenošením.Už moje cesta začala katastrofálně.Modlila sem se ať sedím v autobuse aspoň vedle nějaké sympatické holčiny¨se kterou budu sdílet i stan.Místo toho mě vedoucí posadil vedle takového ušopleska,který ale nakonec nebyl vůbec tak hrozný jak vypadal.PAk se mi přihodilo další neštěstí:v polovině kopce(těsně před táborem)se porouchal autobus a my si své věci museli sami tahat až do tábora.UF!!!!Pěkná makačka....jsem pak měla svaly jak ňáký kulturista.
Po týdnu na táboře se mi nic nezdálo tak hrozné jako první den.Ale i přesto sem byla na všechny protivná a odmítala sem projevit jaoukoliv spolupráci.Ať už šlo o hry nebo jenom o přátelskou výpomoc.Jednou sme měli my sami děckaa utvořit skupinky a jít plnit nějaké tajé ůkoly co nám zadali vedoucí.Trasa po které sme měli jít,byla prý docela dlouhá.A tak se všichni začali rozdělovat do skupin.Když zamnou někdo přišel ať se du přidat do skupinky,odpálkovala sem ho raz dva.A tak nebylo divu,že sem nakonec zůstala sama.No nic...řekla sem si.Přece se nebudu někoho prosit.Na to sem byla moc hrdá.A tak sem šla jako poslední,samozřejmě sama.Po modrých praporcích se šlo docela dobře,ale pak si udělali ze mě děcka,které šli předemnou srandu a jeden praporek mi uvázali mimo trasu,protože mě neměli rády.Takž e jsem nakonec šla ůplně někam jinam.byla sem na tom táboře poprvé a vůbec se tam nevyznala,takže netrvalo dlouho a ztratila sem se.Pomalu se schylovalo k večeru a já byla hladová ubrečená a vystrašená,že už mě nikdo nenajde.A tyky už jenom ta představa,že strávím noc v lese a sama,byla hrozná.Když užjsem ztrácela naději,uslyšela sem někoho volat svoje jméno.Heuréka!!!Záchrana!!!Blesklo mi hlavou a začala sem skákat a křičet jak pominutá.Když sem spatřila onoho ušopleska z autobusu,mé nadšení trošinku opadlo.Ale co,hlavně že tam byl někdo kdo mi mohl pomoct.Přišel ke mně a řekl,že je jediný který mě hledá,protože ostatní nechtěli.to mi bylo líto.Po cestě do tábora sem se Jardovi omluvila azjistila sem,že je to celkem proma kluk.Posléze sem se omluvila i ostatním a oni moji omluvu přijali.Druhý týden byl ten nejlepší týden jaký sem zažila.Všichni mě začali mít rádi a já už sem nebyla vůbec protivná.Loučení od tak milých lidí bylo sice bolestné,ale myšlenka na to,že můžu být za rok opět s nimi mě zase rozveselila.Bohužel tento příběh nemá tak šťastný konec jak sem si představovovala.tábor totiž vyhořel a já spoustu človíčků už neuvidím:-(.Ale s jedním se stýkám pořád.Hádejte ským?????????????S Jardou.Chodíme spolu už přes rok a mocinky nám to spolu klape.Moc moc moc ho miluji asem ráda,že teprve on mi otevřel oči a ukázal mi,že vzhled není to jediné co je důležité a to,čeho si mám u kluka vážit.Má totiž jakési vnitřní kouzlo a skvělou povahu.Prostě je můj MILÁŠEK největší na celém světě.Sem i vděčná mým rodičům,že mě na ten tábor poslali a taky sobě,že sem tak skvělý KAZIŠUK:o)

Zaslal/a: Ratlicka15 (15 let)

50%

Archivní příspěvek

30.04.2006 00:00

Je to už docela dlouho. Byli jsme s naší třídou v Chorvatsku. Počasí se nám náramně vydařilo, takže jsme skoro pořád trávili náš čas jenom u moře. Já jsem si s sebou brala nafukovací lehátko, ale pořád si ho ode mě někdo půjčoval. Až jednou se konečně naskytla chvilka, kdy si ho nikdo nepujčil, tak jsem vyrazila na moře s lehátkem. Byla jsem dost ospalá. Lehla jsem si na lehátko a nechala jsem se unášet. V ten den byli dost velké vlny, takže asi víte co se stalo. Nevnímala jsem okolí a o něčem jsem snila. Pak mě probrala velká vlna. Rozhlédla jsem se a viděla jsem, že jsem dost daleko o břehu. Děcka na mě křičely, že se mám odrážet rukama. Nešlo to, vždycky mě odhodila vlna. Učitelka pro mě poslala motorový člun. Ten mě naložil a odvezl k přístavu. Všichni mí spolužáci se málem neudrželi smíchy a dodneška mi to připomínají! :)

Zaslal/a: Linda (12 let)

50%

Archivní příspěvek

29.04.2006 00:00

Nemam ziadne zazitky lebo sa bojim vtacej chrybki a sarsu preto nikam nikdy necestujem a ani sa mi nechce opustat moj skveli gauc.A neviem si predstavit zivot bez mojho pivecka a cigaretky a mojej svelej pizzy risto rante

Zaslal/a: pavol (17 let)

50%

Archivní příspěvek

28.04.2006 00:00

zahraniční dovolená je naprosto vždycky dokonalá a nejlepší je dovolenán hodně daleko, protože potom můžete říct co chcete komu chcete a on vám stejně rozumět nebude!! Průšvih bude pokud narazíte na člověka mluvícího stejným jazykem:))

Zaslal/a: Ajulka (17 let)

50%

Archivní příspěvek

27.04.2006 00:00

Minulé léto jsem byla s rodiči a rodinnými přáteli na naprosto dokonalé dovolené v Bulharsku. Jeli jsme autobusema takovou cestu bych nikomu nepřála strávili jsme v tomto prostředku 30 hodin coš byl zážitek sám o sobě. Když už jsme přijeli na místo určení, nezdržovali jsme se vybalováním věcí, pouze jsme naházeli kufry do pokojů a nedočkavě jsme běželi na pláž. Nedomysleli jsme že zdejší sluníčko naše bílá těla sežehne jako oheň papír! Proto jsme hned druhý den strávili zavřeni na pokojích a chladili si svá těla studenou sprchou i různými krémy. Třetí den jsme se odhodlali, že přece jenom na pláž půjdeme, když už jsme zadovolenou zaplatili hříšné peníze. Bylo pod mrakem což nás trochu uklidňovalo. Moře bylo studené a obrovské vlny jsme nemohli nevyužít. blbli jsme ve vodě jako kdyby nám bylo pět. V tom teta vykřikla-"nemám žuby!" Všichni jsme se okamžitě promněnili na potapěče v naději že ztracený chrup na dně mořském oběvíme. Naděje jsme ztratili asi po hodince marného hledání. Teta se smířila s tím že si pořídí nové zuby a po zbytek pobytu rostomile šišlala.
Ale stejně to bylo super!!

Zaslal/a: Ajulka (17 let)

50%

Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

...12 13 14

Uživatel:
Heslo:

Soutěž

duben 2006 - MOJE ZÁŽITKY ZE ZAHRANIČÍ