https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

únor 2002 - CO JSEM ZAŽIL S MÝM NEJLEPŠÍM KAMARÁDEM/KAMARÁDKOU

01.02.2002 00:00

Jednoho krásného letního dne,jsem se rozhodla,že vyrazím ven obhlídnout a omrknout naše zaprášené městečko a jeho okolí.Nudně jsem pochodovala kupředu jako by tam na mě něco čekalo.A taky,že ano.V dálce jsem zahlédla svýho dobrýho kamaráda.Tak mi naskočil úsměv a otočila jsem se tím směrem s domněnkou,že tam na mě něco čeká.A taky že ano.Čekal mě tam kamarád a po křiknutí,že má den "blbec" jsem se usmála a přicupitala si to k němu.Chvíli jsme si povídali,pak někoho pomluvili,pohádali a to všechno jsme stihli za pár minut.Po chvilce mu něco přelítlo přes nos a začal se vztekat.Na můj rozkaz:"Nevztekej se!"se mi vysmál.Já si v duchu řekla.Tak tenhle patřil k mým nejlepším kamarádům??Nevěřícně jsem se usmála a šla jsem raději pryč.Ještě jsem se stačila otočit a podívat se na kamaráčofta.On si tam mezitím hrál s nějakým pejskem.Občas mi ten psík připadal v té dálce jako mraveneček.Že by měl nového psa??Ale vždyť je alergig.Klučina na mě po chvilce mého zírání šťastně mrknul a zařval:"To koukáš jak mě mají zvířátka rádi,co??Hahaha!" "No jo,ať tě klidně celýho spolkne tou láskou." Ale v té dálce vypadali roztomile.Ale až do té doby než se pejsek rozhodl(jak jsem ale předpokládala),že ho celou láskou sní.Najednou se z toho roztomilého drobečka stalo nenasytné zvíře.Kamaráda začal kousat,škrabat,štěkat,nemilosrdně olizovat.Já to nejdřív brala jako mazlení a tak jsem se smála.Ale až do té doby naž na mě vzlikavě zařval:"No co koukáš,pomoz mi nebo mě pokouše.Asi má vzteklinu.Nebo co.Aú!"Nejdřív se mi nechtělo,ale přeci bych ho nenechala napospas toho masožravce.Tak jsem se rozeběhla popadla kamínek a štěkla na psa:"Tak jedeš ty potvoro mrňavá." Podíval se na mě.Co teď problesklo mi hlavou.Utéct?Mezitím se kamarád dal na úprk.My se mazitím na sebe díváme kdo z koho.Raději zdrhnu.A zamířila jsem si to stejným směren jako můj předchůdce.Ale to ne,někdo mi je v patách.Mezitím jsem se už ocitla v lese."Hůůůůů já jsem tady!" houknul na mě ten zlostník."Kde?" "No tady na hoře!" "Ano,seděl tam jako kukačka jen zakukat!"Vyškrábala jsem se za ním.Pejsek mezi tím u našeho smrčku udělal svou potřebu,sedl si,zaštěkal a pohodlně se posadil.Já a můj kamarád jsme se na sebe nejdříve mlčky podívali.Co teď?Přespíme tu?Problesklo nám hlavou.Snad z nudy nebo z kamarádství jsme se začali bavit.Bavili jsme se o všem možném i nemožném.Trvalo to asi hodinu co pod námi ten nevděčník zazívl a pádil asi lapnout další oběť.My jsme seskákali jako dvě žabky.Rozloučili se a unaveně každý odkráčel tou svou cestičkou k domovu.Já se tedy plížila velmi opatrně.Co když tu na mě ještě ten drobeček někde číhá.Po krátkém přemýšlením jsem zjistila,že on bude vždy mým nejlepším kamarádem.Ale až na mě zase zakřičí,že má den "blbec" tak se k němu nebudu ani přibližovat.

Zaslal/a: Willow (15 let)

50%

Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

1,2,3

Uživatel:
Heslo:

Soutěž

únor 2002 - CO JSEM ZAŽIL S MÝM NEJLEPŠÍM KAMARÁDEM/KAMARÁDKOU