Dělat něco pro druhé. Báječný nápad! Přinést mamce kytky, udělat drahé polovičce snídani do postele, pomoct kamarádovi s úkolem na matiku nebo babičce vymalovat chodbu. Pomáhání je prima, přináší nám dobrý pocit, druzí jsou nám vděční a rádi nám pomohou, když to příště budeme potřebovat my. Říká se, že kolik toho člověk dá, tolik toho zase získá zpátky.

Během svého života jsem se setkala se spoustou lidí, kteří by se rozdali, a to i přes to, že jsem byla cizí. Na cestách mi zastavili a svezli mě kus autem, pozvali mě na večeři, poradili, když jsem byla ztracená. A nic za to nechtěli.

Existuje však spousta lidí, kteří si myslí, že pomoc je výměna. Něco dám, tak očekávám něco na oplátku. Ale v takovém případě jde čistě o směnu. Neplatíme si penězi, nýbrž službami. A když pak něco očekáváme a druhý zrovna nemůže, je to špatně. Jsme naštvaní, zklamaní, třeba si i přijdeme zrazení. A pokud neočekáváme na výměnu zrovna službu, možná že chceme vděk a uznání. Je to tak správně?

Dávání je skvělá věc. Můžeme rozdávat cokoliv, co máme. Úsměvy, drobné maličkosti, lásku, pomoc. Samozřejmě nemůžeme rozdat sami sebe do posledního kousíčku. Potřebujeme i dostávat. Totéž. Úsměvy, přijetí, čas od času s něčím potřebujeme pomoct. O směnu se tedy vlastně jedná, ale jen v určitém slova smyslu. Zmínila jsem, že za svůj život jsem dostala pomoc či radu od mnoha lidí, které jsem vlastně vůbec neznala a už je nejspíš nikdy neuvidím. Proč to pro mě udělali? Možná jsem jim připomněla jejich dceru nebo vnučku, a chtěli by, aby se i ona dostala k někomu nápomocnému, když to bude potřebovat. Možná že jim bylo někdy pomoženo a teď to chtějí vrátit. Možná je prostě těší dobrý pocit, který jim to udělalo. A třeba tuší, že když bude někdo v nesnázích, budu si štědrost cizích lidí pamatovat a pošlu ji dál. A přesně tak to je. Výměna nevýměna, kolem nás je spousta věcí, které jsou pro nás obtížné a složité a s malou pomocí jsou rázem zvládnutelné. Máme také mnoho lidských nutností, které sami o sobě nejsme schopni naplnit. Jako lidé se potřebujeme a potřebujeme si pomáhat.

Když uvaříš celé rodině večeři, nejspíš můžeš čekat vděk a pochvalu, ale důvodem tvého dobrodiní by nemělo být pouze takovéhle očekávání. Dělej to proto, že ti dělá radost vaření anebo proto, že máš svou rodinu rád a chceš jim udělat pěkný večer nebo ušetřit práci. Když o pomoc nebudou stát, dobře, zařiď se podle toho. Pomoc může být někdy nevyžádaná, ty budeš rozdávat, ale nepadne to na úrodnou půdu. A tehdy, kdy na tvou adresu ani po letech nepadne jediný kompliment za odvedenou práci, něco je špatně. Když budeš jenom ty rozdávat, pomáhat a těšit někoho kolem sebe a sám se nikdy ničeho nedočkáš, pozor na to. Nejspíš ses setkal s osobou, která se dávat ještě nenaučila a umí jen brát. Pokud je to možné, honem pryč od ní. Bude tě jen vyčerpávat a do tvého života nic nepřinese.

Dávání a braní je rovnice, avšak nepřímá. Dobré skutky nejsou na dluh, vychází z toho, že máme rádi lidi okolo sebe a to i přes to, že je nemusíme vůbec znát.

Pomáhej lidem kolem sebe. Potřebují to. Stejně tak, jako ty.