Jako rozený optimista hledám v životě vždycky ty lepší stránky, světlé okamžiky, a i když se něco nedaří, vždycky je lepší se tomu spíš zasmát, než se z toho hroutit. Přesto to ale není vždy jen a pouze růžové, život přináší věci, které nás rozesmutní a zdrtí. Účastníky, nebo lépe řečeno svědky, smutných událostí se stáváme i tehdy, když se něco přihodí našim blízkým, rodině, přátelům, partnerovi… V takových situacích si ale někdy nevíme rady, jakým způsobem se k člověku prožívajícímu neveselou epizodu života postavit. Jak mu můžeme pomoci? Jak se k němu chovat? O čem s ním mluvit?

Velkou roli hraje to, v jakém jsme vztahu s člověkem prožívajícím těžkosti. Pokud jde o naše rodiče nebo další blízké příbuzné, mohou mít někdy tendenci nás chránit a nedat na sobě nic znát. Přátele či partneři budou své problémy spíše sdílet a možná si přijdou i pro radu. Ať už se ale člověk tváří jakkoliv statečně, těžká situace se ho dotýká vnitřně stejně jako třeba kamarádky, která se ti přijde vybrečet na rameno. Jen to není tak znát. A jak tedy vlastně jednat s člověkem v těžké životní situaci?

Mluvit nebo se bolavému tématu raději vyhnout? Odpověď na tuto otázku je velmi individuální. Já osobně razím staré heslo „sdílená starost – poloviční starost“, tedy že když se člověk svěří, uleví se mu. Také získá odstup a díky radě blízkého anebo prostého vyslovení svých trablů nahlas bude schopný se na věc podívat z jiné stránky, a pokud to jde tak, se dobrat nějakého řešení. Ale někdy to tak snadno nejde. Některá témata jsou hodně bolavá a dotyčný potřebuje trochu času, aby si je sám v sobě zpracoval, a teprve tehdy bude schopný o nich mluvit. Takže určitě netlačit, nejlepší bude dát najevo, že tu pro dotyčného jsi, a že se ti může svěřit, pokud bude chtít.

Úsměv prosím! Je tvůj blízký nešťastný? I když jeho smutná nálada jistě trápí i tebe, nesnaž se ho za každou cenu rozveselit. Není nic špatného na tom snažit se rozptýlit jeho pozornost nějakým prima programem – zajít si třeba někam mezi lidi, podniknout výlet nebo se vrhnout na sportovní aktivitu. Poskytne mu to příležitost trochu si od svých starostí oddychnout a uvolnit se. Nedělej to ale za každou cenu, to, že třeba kamarád sedí doma a utápí se v depresi, není nutně špatně. Prožít si smutek je potřeba. Ale nic se nesmí přehánět, přílišné smutnění ani přehnaná snaha se smutnění vyhnout.

Jsem tu pro tebe. Věřím, že jsi tu pro své milované a je to prima. Postarej se, aby to tvůj blízký věděl, ale nelámej to přes koleno. Nech ho dýchat. Na druhou stranu často v těžkých situacích poznáme, kdo je náš opravdový přítel. Je to s námi složité, nejsme příliš zábavní, podnikaví, společenští… právě naopak. Ale nejlepší přátelé a ti nejbližší lidé to vědí a neopustí nás jen proto, že zrovna prožíváme těžkosti. Mysli na to, že ty se kdykoliv můžeš také ocitnout v těžké situaci, a rovněž budeš potřebovat pomoc a podporu. Neotáčej se tedy zbytečně zády ke svým blízkým jen proto, že je s nimi momentálně náročné vycházet.

Pomoc už je na cestě! Je tu super, že chceš pomoci a děláš, co je v tvých silách, abys blízkému ulehčil situaci. Ale zase s mírou. Rozhodně nepodnikej nic bez vědomí dotyčného, pomoc poskytni teprve tehdy, když o ni požádá.

Špatné věci se občas stanou každému z nás. Některé můžeme vyřešit, opravit, vylepšit, postupně na nich pracovat, jiné vyléčí jen čas. Ať už jde o čímkoliv způsobený smutek, vždycky má své zákonitosti a svůj průběh. Každý člověk se s těžkou situací vyrovnává podle svého. Někdo se hroutí, jiný se zatvrdí, další bere věci tak, jak přijdou, a je s nimi smířený. Vždycky je ale prima, když je kolem nás někdo, na koho se můžeme spolehnout. Bez opory okolí by to často ani nešlo. Buď tedy oporou a neboj se toho. I když tě problémy blízkých trápí, nemusíš být příliš snaživý, spíš jen citlivý vůči tomu, co skutečně potřebují. Buď oporou, vrbou, pomocníkem či rozptýlením. Možná vás těžká situace dokonce i více sblíží, a také si můžeš být jistý, že se ti to vrátí. Až budeš ty potřebovat pomoc, budou kolem tebe lidé, kteří ti ji rádi oplatí.