| 08.05.2024 17:48 | | Chtěla bych se zeptat. Studovala jsem na střední škole,kde se mi líbil jeden kluk Patrik a pořád líbí, napsal mi, že si mě poslední dobou více oblíbil, kámošce napsal že mě nechce. Já jsem mu napsala, že se mi líbí už od prvaku ( studovala jsem 3roky) a on mi na to odepsal jen,,juj to je hezký. Nevím co si mám o tom myslet, kolikrát se mě i dotkl, pohladil po vlasech,v počítačové učebně si položil svou ruku na hřbet mé ruky. Když jsme měli ples, zeptal se mě,jestli na ten ples jdu, a já mu odpověděla že ano,ale s mým kamarádem frantou. Na plese mě skoro pořád pozoroval. Je možné že na ten ples chtěl jít on se mnou?? Je možné že je a byl do mě zamilovaný tak,jako já do něj? | | Zaslal: Wolaji ma erika (19 let) | | Naše odpověď |
|
| 04.01.2024 09:39 | Ahoj poradno. Po 10 letech píšu svůj dotaz. Je mi 30 a stále nejsem vdaná, nemám děti a nemám ani partnera. Rozešla jsem se po 13 letech s partnerem. Začala jsem žít životem single ženy. Užívala jsem si. Po 2 letech jsem si našla chlapa, který se do mě zamiloval, ale já do něj ne. Dávala jsem tomu vztahu šanci asi 6 měsíců, ale začal se chovat manipulativně, agresivně, mým rodičům lezl do zadku a já byla vždy ta špatná. Rozešli jsme se někdy v červnu 2023. V září 2023 jsem potkala fajn chlapa z Písku. Ode mě asi 85 km. Ale nebyl to problém. Vidali jsme se minimálně jednou týdně. Nelíbil se mi, než byl to můj typ. Byl hubený, s culíkem, vousaty a táhne mu na 40. V posteli mě ale natolik odvařil,že jsem se do něj zamilovala. A to dost... Bylo to zalité sluncem. Dal mi vše, co jsem nikdy neměla. Pozornost, péči, kytičky, výlety, trávil u mě víkendy. Ale přestalo se mi líbit to, že hodně lajkoval holky na instagramu. Prakticky jeho ig je o ženách. I se mnou si začal psát na ig. Psal mi snad rok a já ho stále odmítala. Kámoška na něj zkusila lest. Vytvořila si fejk profil a začala mu psát. Neprošel. Poslal i fotku svého nádobíčka. Zablokovala jsem ho. Pak mi poslal i kytku do práce a zda mu odpustím. Řekla jsem, že možná časem, ale že je moje důvěra narušena. Těsně před vánoci byl u mě a přišla mu notifikace na hodinky... Od nějaké slečny. Bylo mi jasné,že si s někým píše. Večer jsem ho konfrontovala, nakonec přiznal že si s někým píše, na dotaz Proc, mi odpověděl, že má poruchu a stále bude hledat neco lepšího. Tvrdil mi, že s nikým nespi. Rozhodla jsem se to ukončit, protože bych mu už nedokazala věřit. Odjel a začaly vyplouvat věci na povrch. Napsala mi jedna se kterou spí zda se mnou taky spí. Že má ke všemu ještě oficiální přítelkyni a dalších několik slečen na sex. To se bohužel potvrdilo. V jeden měsíc spal se 4 ženami. Minimálně. Každé říkal to samé, každá byla bohyně, každá byla nádherná, u každé by chtěl ještě syna, mně tvrdil, že si hledá práci v praze aby bydlel se mnou. Tvrdil, že je rozvedený, neni, je stále ženatý. Pomstila jsem se mu a všechny fotky jsem poslala jeho oficiální přítelkyni. Pomsta mě chvíli živila i když vím že se to nemá. Ukončily to s ním všechny. Ale vím už o dvou, co se zase vrátí. Jedna je dokonce vdaná a druhá má partnera. Vyhrozila jsem mu aby šel na testy. Poslal i potvrzení, že je na vše negativní. Tak strašně ho nenávidím ale i miluju. Nedokážu to zpracovat. Myšlenkami jsem stále u něj. Nechápu, proc tohle dělal. Co to je za uchylku mít více žen? Kdyby šlo jen o sex, ale tady s námi prostě ten společný čas trávil. Dal všem pocit že jsme ve vztahu. A pak se dozvím, že odjel ode mě a za pár hodin byl v posteli s jinou. V životě se mi to nestalo. Je to jak telenovela a já teď hledám řešení jak se odmilovat. Jak začít znovu. Zblaznim se. Kolik sakra ještě času? Proc jsem se zamilovala do takovyho blbce? Proč se mi tohle děje a nedokážu si najít zdravý vztah?
Jinak do nového roku přeji vše nejlepší.
S pozdravem Johanka | | Zaslal: Johča (30 let) | | Naše odpověď |
|
| 27.11.2023 10:37 | | Dobrý den, děkuji za rychlou odpověď. Mě nyní spíš zajímá, jak mám s tou informací naložit. Jestli v tom jede pravidelně, nechci, aby si ublížil, mám o něj ještě po tom všem paradoxně obavy. Jestli je tu nějaká cesta, jak stát při něm (i když o to teď vůbec nestojí). | | Zaslal: Elespe (27 let) | | Naše odpověď |
|
| 26.11.2023 13:26 | Dobrý den, děkuju za odpověď. Terapeut by byla dobrá volba, ale jediným skutečně účinným terapeutem by byl on.
Nakonec jsem pracovně opět jela tam, kde jsem ho poznala a pronajala si byt, kde jsme se spolu sblížili. To jsem si samozřejmě nenechala pro sebe a tajně doufala, že změní názor. Jenže mě odrovnal odpovědí, že má přítelkyni, kterou nehodlá podvádět (a nepomohlo ani to, že bychom si někam sedli venku). Dokonce mi poslal fotku domu, kde právě bydlím, že kolem mě projížděl, ale odmitl se i stavit. Později mě opět zablokoval.
Další dny jsem jen chodila jak tělo bez duše. Zvlášť usínat v posteli, ve které jsme se loni k sobě tulili, bylo pro mě drásající. Rozhodla jsem se, že odjedu a to navždy. Protože mi ho tu vše připomíná. A já už dál psychicky nemůžu.
Když jsem se uprostřed noci vydala na záchod a posvítila si mobilem, nevěřila jsem vlastním očím. Blikla tam zpráva od něj. Napsal, abych za ním přijela. Že má doma dvě kolegyně (jedna z nich patrně jeho současná přítelkyně), že si dal láhev vína a na závěr v podobě emotikonu sněhové vločky také tvrdé drogy. Což byl asi můj doposud největší šok. Trval na tom, abych přijela hned, jenže se spojem o půl páté ráno bych dorazila na místo až za hodinu. Takže si mě po nějaké chvíli beze slova opět zablokoval. Později jsem šla spát a ráno ničemu nerozuměla. Hlavně tomu, že jsem neměla tušení, že něco bere a najednou mi to všechno začalo docházet. Ty jeho výkyvy v tom, že mi jednou pomalu vyznával lásku a další měsíc jsem pro něj byla méně než vzduch. Mám takové tušení, jestli v tom nejede už delší dobu a co mám teď dělat. Jak mám s tou informací naložit. Jsem v šoku. | | Zaslal: Elespe (27 let) | | Naše odpověď |
|
| 20.11.2023 04:20 | Přeji krásný den, už je to dlouho co jsem Vám nenapsala a říkala jsem si, asi bych měla, neboť, se z toho nikdy nedostanu.
V předchozích dotazech jsem Vám psala o mém vztahu.. Musím říct, že po dlouhé době jsem se k tomu dokopala a řekla, že se stěhuji. Prvně to bral asi jako vtip, když jsem začla balit věci, už pochopil, první měsíc jsem četla pouze zprávy o tom, jaké budou změny a že se mám vrátit. Druhý měsíc už to bylo mezi posláním kamsi a změnou, dozvěděla jsem se, že časem opravdu nemrhal, ale pořád psal cosi o lásce. Než jsem se k tomu dokopala a vůbec ty měsíce toho rozchodu plné přemlouvání, tak jsem přestala jíst, nikdy jsem nevážila moc, ale z toho stresu to šlo ještě níž. Jeden večer, mi začal vyhrožovat, že věci co mi u něj prozatím zůstali, takové ty větší, že je vyháže ven, celý den jsem četla o mých věcech, kde jsem, ať už jedu, fotky jak to mám před barákem a druhý den mi chodili zprávy typu, miluji tě, dej mi ještě šanci,říkala jsem si, že má asi nějakou poruchu osobnosti.
Každopádně, bylo to dost stresové období, říkala jsem si, že to brzy přejde, nastěhovala jsem se tedy k mamce, s tím že ušetřím a půjdu dál. Bude to půl roku, žiju u mamky, na rozkládací matraci, v jednom pokoji.. Poslouchám jak chrápe a nemůžu spát, po večerech brečím a nejím a ani nespím, jsem vyčerpaná. Momentálně se můj život skládá asi jen z alkoholu, nevím co mám dělat. Našetřila jsem nějaké peníze a když mamce řeknu o stěhování, bytu nebo cokoliv, začne být naštvaná a brečet, že nechce abych odešla, že je šťastná, že tu jsem. Chápu, že je šťastná, že tu není sama, ale já tu šťastná nejsem a nikdy nebudu. Mrzí mě, že mě nechápe, její reakce beru jako citové vydírání, protože si myslí, že tu s ní zůstanu navždy, protože ona v tom problém nevidí. Nevím zda jsem na tom psychicky hůř nebo líp než předtím. Po tom vztahu si k sobě nedokážu najít cestu, nevážím si sebe samu a nejde mi to a nevím kde začít. Všechny ty slova co jsem v tom vztahu slyšela, jaká jsem, co jsem, mám pořád v hlavě a nedokážu se jich zbavit, připadám si jako hadr, hadr na všechno, sex a alkohol, protože v hlavě slyším jen, že jsem "ku**a". Dívám se po práci v zahraničí, jen abych mohla odtud utéct, ale i to je složité. Často přemýšlím nad smrtí, protože mi to přijde jako východisko. Nevím co mám se sebou dělat. Ztratila jsem sebe, úctu k sobě a myslím, že i svůj život. Absolutně nevím cosi se sebou počít, spánek a stres dělá svoje, takže je to ještě horší. Já sama si poradit nedokážu, tak zkusím, jestli to dokážete Vy. Žiju od desíti k pěti, někde na hromadě všeho špatného a nad tím pořád přemýšlím. Moje mamka není zrovna kvalitní odraz klasické mámy, neuklízí, nemyje nádobí, nejlépe nechodí ven, když nemusí do práce, tak pije, takže co jsem se nastěhovala, tak ne jen že spím na matraci jak pes, ale žiju i v neskutečném bordelu. Snažila jsem se ze začátku něco změnit, ale musela bych uklízet každou hodinu. Omlouvám se za dlouhé čtení, zakončím to asi tím, že můj život nemá absolutně žádnou hodnotu a dlouho ji mít asi nebude, neboť si k sobě nedokážu najít cestu. Děkuji za jakoukoliv odpověď, já sama na to odpověď nemám. | | Zaslal: Wee (28 let) | | Naše odpověď |
|
.png)