V předchozím článku jsme si povídali o tom, co je to kyberšikana, jak ji můžeme rozdělit, a její jednotlivé druhy jsme si přiblížili prostřednictvím příkladů. V novém článku si probereme, jaké dopady má na naše životy, a jak se těmto dopadům a kyberšikaně obecně můžeme bránit.

Dovedeš si představit, jaké další pocity mohou jednotlivé případy kyberšikany v oběti vzbuzovat? Kromě pocitu ztráty soukromí, stresu, frustrace, studu nebo pocitu vyloučení může dojít i na deprese a závažnější psychické stavy, které vedou člověka k sebenenávisti, sebepoškozování, někdy dokonce až k sebevraždě. Člověk, jehož soukromí se propírá na veřejnosti, může mít problém vůbec opustit domov. Zdá se mu, že se o něm všude mluví, a bohužel to tak ve skutečnosti i být může. Cítí, že ho ostatní odsuzují, a ať už skutečně udělal nějakou chybu nebo ne, lidé si budou pamatovat, co se o něm povídá, a jeho pověst zůstane na dlouho pošramocená. Nejhorší je, když soukromé záležitosti propírají lidé, kteří s nimi nemají vůbec nic společného. Představ si, jaké má obavy ze ztráty soukromí člověk, kterého někdo vydírá. Bojí se, že situace, kterou jsme si právě popsali, se pro něj stane realitou. Co si o něm jeho okolí pomyslí, když se na veřejnost dostanou například jeho intimní fotografie? Začnou ho všichni brát za lehkou holku/kluka, který se s každým spustí? Budou se mu vysmívat za jeho volby nebo třeba i za to, jak vypadá jeho nahé tělo? Budou komentovat prsa/zadek/pohlavní orgány, kdykoliv projde kolem? Zesměšňovat jeho tělesnou stavbu nebo velikost čehokoliv na jeho těle? Nikdo nejsme dokonalý, na každém se najde něco přitažlivého a naopak něco, co oku tolik nelahodí, stejně tak jako má každý nějaké osobnostní přednosti i nedostatky. Nikdo však nemá právo jakékoliv naše klady nebo zápory veřejně propírat. Pokud se tak ale děje,je zcela přirozené, že málokdo zůstane natolik odolný, aby ho to nijak neranilo.

Dlouhodobý strach (z toho, že se něco provalí, z odsouzení druhých nebo z agresora samotného) způsobuje psychické napětí a stres, což s sebou nese i různé zdravotní obtíže, například nespavost, nechuť k jídlu nebo naopak přejídání, žaludeční problémy, zapomnětlivost, nesoustředěnost a podobně. Jakmile se tohle všechno nakupí, na jednoho člověka je to prostě moc. Často je to už jen krůček k tomu, aby člověk začal odsuzovat sám sebe. Vyčítat si, jak se v minulosti zachoval, říkat si, že dělá vlastně všechno úplně špatně, hledat na sobě chyby, protože když je vidí ostatní, pak musí být přeci něco hodně v nepořádku. Člověk, který o sobě získá takto negativní sebeobraz se bude dost pravděpodobně vyhýbat společenským kontaktům a uzavře se sám do sebe. Těžko se pak najde někdo, kdo by ho s čistými úmysly vyvedl z omylu a přesvědčil ho, že je stejně dobrý, jako každý jiný. Lidem, kteří se izolují od ostatních toho z života moc nezbývá. Nic moc je netěší a nevidí žádnou naději na zlepšení. Někteří se proto rozhodnou sami sobě ubližovat nebo dokonce svůj život ukončit, protože v něm nevidí žádný smysl.

V případě, že se někdy sám ocitneš na straně oběti kyberšikany nebo jsi svědkem podobného jednání, nikdy se neboj zakročit. Některé ze situací, které jsme si popsali, jsou dokonce trestným činem - například pronásledování, vydírání nebo sdílení toho, jak někdo někomu fyzicky ubližuje (stejně tak jako ubližování samotné). Co tedy dělat v případě, že se staneš svědkem nebo rovnou obětí kyberšikany? Nenech si to pro sebe! Není to v žádném případě tvoje vina, můžeš mít sice z různých důvodů strach, že ti odhalení agresora zhorší reputaci, každopádně reputace není nic v porovnání s důsledky, jaké může kyberšikana mít. Neboj se obrátit na rodiče, učitele, vedoucí kroužků, zkrátka kohokoliv, komu důvěřuješ. Jestliže určité jednání spadá do kategorie trestných činů, o kterých jsme se výše bavili, můžeš zajít rovnou na policii a situaci řešit soudní cestou.

Pokud tě někdo obtěžuje nevyžádanými zprávami, většina sociálních sítí nabízí možnost takovou osobu zablokovat. Najdeš ji většinou ve funkcích nastavení. Jestli někdo veřejně sdílí nevhodný obsah, nevybíravě komentuje a podobně, lze jej ve velké spoustě případů nahlásit správci sociální sítě nebo virtuální skupiny, ve které se nevybíravé chování objevuje. Tyto funkce jsou většinou zcela anonymní, takže se vůbec nemusíš bát, že by tě to postavilo do špatného světla.

Chování agresorů je někdy velmi těžké nahlásit proto, že se oběť stydí za informace nebo multimediální obsah, který má agresor v držení. Postižený člověk se bojí toho, že bude muset s celou pravdou ven a soukromý materiál se dostane k osobě, od které očekáváme pomoc, a on či ona na nás poté bude koukat skrz prsty. Jak už bylo zmíněno dříve, všichni v životě děláme chyby a nikdo nemá právo nás za ně zostuzovat.

Žádný člověk, který má k druhým lidem úctu a respekt, nic takového dělat nebude. Zvaž také možnost, že to, co se ti přihodilo, vlastně vůbec žádná ostuda není, a agresor se tě pouze snaží zmanipulovat tak, abys vyhověl jeho vlastním zájmům. Vyhledej tedy osobu, které důvěřuješ, a které se můžeš svěřit, ideálně mezi čtyřma očima. Jestliže je to pro tebe jednodušší, pošli této důvěryhodné osobě screenshot toho, co se na síti odehrává. Není vůbec nic špatného na tom, když si to necháš chvíli projít hlavou a svěříš se až tehdy, až budeš připravený. Pokud stále nevíš, jak se zachovat, zkus se s konkrétní situací obrátit na naší poradnu nebo některou z telefonických linek bezpečí, jejichž seznam najdeš na stránkách poradny lásky v sekci “kontakty na odborníky”.