Při pohledu na staré obrazy nebo na umělecké fotografie z dob o něco mladších nás mnohdy napadne ironická otázka, co všechno mohlo našim předkům připadat přitažlivé, co všechno bylo ve své době módní a na jaké tvary bývaly ženy hrdé. A nejen to. Když se rozhlédneme kolem sebe, můžeme vidět spoustu nejrůznějších stylů nejen v oblékání. Vkus samozřejmě není otázkou pouze generací, ale každého člověka zvlášť, bohužel ale každá doba vytváří určitá měřítka, kterými se člověk nemusí řídit, ale nemůže se jim ani docela vyhýbat.

Je navíc známá věc, že člověk obvykle není spokojen s tím, jak vypadá. Přestože jiné, velmi známé, heslo razí ideu, že na vzhledu nezáleží, plastická chirurgie, kosmetické salóny, kadeřnictví i obchody s oblečením těží ze strachu žen o zevnějšek. Na světě jsou miliony dívek, pro něž je pohled do zrcadla utrpením. Právě ten pohled, který by měl každé ženě na otázku „kdo je na světě nejkrásnější“ odpovědět: „nejkrásnější jsi přece ty!“ Nejen pro trend, kterému ses přizpůsobila, ale proto, jaká jsi!

Trápení s poprsím patří mezi nejčastější. Proč vlastně? Je asi zbytečné popisovat význam prsou jako symbolu mateřství nebo ženství i jako prvku architektury těla, se kterým módní průmysl více či méně počítá. V současnosti se k poprsí upíná pozornost především kvůli přitažlivosti a vzrušení, co poskytuje. Otázka tu tedy stojí jinak. Kde je napsáno, že velké poprsí je krásné a je správné ho mít? Proč by mělo být menší poprsí méně přitažlivé a méně vzrušující? Tak jako některé muže přitahují dívky štíhlé až hubené a jiné zase baculky, tak si někteří muži potrpí na velké poprsí a jiní zase naopak.

Žádná žena není povrchní pouze proto, že jí záleží na jejím vzhledu, musíme si uvědomit, že mezi vzhledem, sebevědomím a přitažlivostí existuje propojení. Sebejistota patří ke kráse, kterou vidí nejen okolí, ale i člověk sám.

Dívky, které si pro svůj dobrý pocit vycpávají podprsenky, se vystavují ponižující konfrontaci, ty zase, které mají poprsí velké, si nemohou dovolit takové spodní prádlo ani šaty, jaké by se jim líbily. Závisle na velikosti poprsí se také mění celkový dojem z postavy, samozřejmě obvykle proti vůli té, která se dívá. Ve skutečnosti není zbytečné nebo odsouzeníhodné nic, co dá ženě dobrý pocit ze sebe samé. Nejčastější je samozřejmě volba prádla i oblečení, které pomáhají dívce zakrýt její domnělý nedostatek, plastické operace jsou pak jakýmsi krajním řešením.

Daleko lepší by však bylo mít takové zrcadlo, které nám pomůže uvěřit tomu, jak jsme krásné a že ta krása je v tom, co máme, a ne v tom, co na sobě změníme. Nesmíme se stydět uvěřit tomu, že existují oči, které budou umět ocenit to na povrchu i uvnitř.

-zuzka-