Nacházíš se v situaci, kdy jsi měl/a svůj první pohlavní styk a teď přemýšlíš, jak a vlastně jestli vůbec říct tuhle informaci svým rodičům? Připadá ti to trapné, nevíš jak na to? Možná se tě rodiče ptají nebo se snaží o tomto tématu bavit, ale tobě nepřijde vhodné s nimi tohle téma vůbec rozebírat, zároveň jim ale vůbec nechceš lhát? Neboj, v takové situaci nejsi sám/sama, pravděpodobně se v ní ocitl téměř každý člověk, který prožil svůj první sex.

Je asi důležité říci, že pokud ti již bylo 15 let, což je věková hranice, od kdy je v naší republice sex povolen, nikdo tě do podobného „přiznání“ nemůže nutit. Pokud se tě rodiče na takové věci ptají a zajímají se o ně, je to pravděpodobně proto, že o tebe mají strach. Možná se bojí, aby ti někdo neublížil nebo abys dostatečně dbal/a na ochranu před nechtěným otěhotněním nebo před pohlavně přenosnými chorobami. Možná se také ale těžko smiřují s tím, že už nejsi úplně malé dítě a že jsou věci, o kterých je pro tebe těžké s nimi mluvit, případně o kterých s nimi už vůbec mluvit nechceš. Anebo naopak, možná si sami připadají trapně, pokud na dané téma přijde řeč, protože už vědí, že i takové věci se týkají jejich dítěte.

Pokud se ale přeci jen rozhodneš říct rodičům o tom, že už nejsi panna/panic, je asi dobré najít vhodnou chvíli, kdy nejsou naštvaní nebo jinak rozladění a jednoduše doma panuje příjemná atmosféra. Tenhle rozhovor bys neměl/a brát jako něco tragického, přeci jen se jedná o přirozenou věc, se kterou tvoji rodiče určitě počítali, že se brzo stane. Je možné, že poté, co se jim s takovou informací svěříš, se budou vyptávat na otázky typu s kým, kde, kdy, jak? Měl/a bys být na tuto možnost připraven/a. Opět to je nejspíš z toho důvodu, že mají starosti a zároveň jsou možná i zvědaví, protože si v danou chvíli uvědomí, že už opravdu nejsi malé dítě.

Máš pocit, že bys tento rozhovor raději vedl/a jen s jedním rodičem, protože by ti to v případě toho druhého bylo trapné, nepříjemné nebo by ses styděl/a? Vůbec se toho neboj, můžeš se s mamkou/taťkou domluvit, že to tomu druhému řeknou oni nebo si to chvíli nechají pro sebe, než budeš připraven/a to říct i tomu druhému. Pokud máš obecně strach z takového rozhovoru, ale přitom to rodičům říct chceš, můžeš zkusit zvolit jinou formu, například formu dopisu nebo nějakého vzkazu, kde můžeš napsat, že je ti nepříjemné o takové věci s nimi mluvit osobně, ale chceš, aby o tom věděli. Rodiče to určitě pochopí, sami byli mladí a zažili pravděpodobně stejné pocity, jako právě prožíváš ty a možná i naopak ocení, že jim chceš říkat pravdu.

Držím palce, určitě to zvládneš!

- Nikola -