Pidlooký pedagog pan profesor Petr Pavlíček přecházel po Pankráci, přešel pak podle plánu po promenádě k paneláku. Přehodil protrženou ponožku přes povlečenou postel s polštářem, peřinou a prostěradlem. Píská:"Písk, písk, písk ..." A potrhlá pedagožka paní profesorka Pavlína Petrů povídá:" Pidlooký pedagogu pna profesore Petře Pavlíčku, proče přehazuješ přetrženou ponožku přes povlečenou postel s polštářem, peřinou a prostěradlem?"

Pidlooký pedagog pan Profesor Petr Pavlíček povídá potrhlé pedagožce paní profesorce Pavlíně Petrů:"Pitomá profesorko, půjdu po Pražském poli patřící památnému a prastarému pánovi Paloučkovi a přijdu potom po půlnoci. Přejedu po přístavu postaveném pradávno prapředky a písknu - písk, písk písk - potřebuju peníze!" Potrhlá pedagožka paní profesorka Pavlína Petrů povídá:" Padej pryč! Proč potřebuješ peníze?"

Pidlooký pedagog pan profesor Petr Pavlíček povídá: "Protože potřebuji pořídit pantofle, palčáky, prstýnek, pletení, povidla a papíry - protože píšu pohádku," pousmál se pidlooký pedagog pan profesor Petr Pavlíček.

Pak praštil potrhlou pedagožku paní profesorku Pavlínu Petrů. Pak si prdl a padl na podlahu. Potrhlá pedagožka pení profesorka Pavlína Petrů se probrala a protáhla, popošla k panu profesorovi a plácla přes pusu.

Pomóc, pomóc  - pištěl pidlooký pedagog pan profesor Petr Pavlíček a pronesl: Proč si prosím pohráváte s tou ponožkou a s pantoflemi?

Profesorka povídá: "Protože potřebuju prachobyčejnou příhodu a píšu potom po ponožce položené přes povlečenou postel poetickou pohádku. Pojďtě pomoci," povídá - připravím ponožku pro profesora a postaví pantofle před pohovku. Pak praví: "Pane profesore pojďte mi pomoct psát příběh o povedeném profesorovi a paní pedagožce!"