https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

leden 2007 - SNÍH - ZÁŽITKY, POCITY, RADOST...

04.01.2007 00:00

Jéé, tak já jsem si sněhu užila celkem dost. Jeli jsme s taťkou do Itálie lyžovat a moc se mi tam líbilo. Byli jsme tam celý týden a nalyžovali jsme se nejméně 300km. Bylo tam fajn, zážitky celkem dobrý. Jednou mě tam chytil na svahu policajt a řekl mi: (italsky cosi mumlal a pak přijel taťka) Pomalu, pomalu! Jinak budete muset platit 50euro. Táta pak zavolal moji mamce, protože ta s námi nebyla (byli rozvedeni). Mamka chudák měla celý Štědrý den pokažený, bála se o mě a pak dostala horečky :o( a celý den ležela v posteli :o(. Naštěstí další den nám brala telefon a já ji vysvětlila, že to nic nebylo :o), jen taťka to trochu přehnal. Další dny ubíhaly moc rychle, ale nejlepší na tom všem bylo, že jsem mohla jíst super jídla, kterými se teď trochu "předvádím". Byly to: Chobotnice, žraloci,... Měla jsem pocit, že toto jím často, nebylo to až tak nechutné, mě to moc chutnalo :-) ale moji sestře to zvedlo žaludek, že se málem pozvracela. Mě to chutnalo, když jsem nemyslela na to, že jsou to chapadla chobotnic a myslela jsem na své oblíbené jídlo: kuře. Jojo, bylo to super. Chtěla bych ještě říst, že jsem ten večer měla na výběr. Buď moje nej.. nej.. jídlo kuře, nebo mořské potvory. Ale já jsem se překonala a hned mě napadly ty mořské potvory a tak jsem měla zase změnu. A příjemnou! Měla jsem radost, protože jsem si to vždycky přála to ochutnat a mysle jsem si, že se ale k tomu nikdy neodhodlám.
Další dny utíkaly jako déšť. Sice jsem se těšila domů, za maminkou, sestřenkou... ale cítila jsem, že prázdniny pomalu odcházejí. Vrátili jsme se 27.12.2006 a já teď vzpomínám to super počasí (pořád bylo azuro), ti lidé, a SNÍH! Ale teď mě i trošku mrzí, že jak jsme přejeli hranice mezi rakouskem a českem, že jsem neviděla ani krapet sněhu. Ale v rakousku taky po sněhu ani památky. Jedině na ledovcích byl sníh. Moc bych si přála, aby sníh ještě napadl, ale opravdu nevím. Přála bych si to i pro i pro to, ýe vím jak některé děti smutně koukají a nikde nic. No jo, ale pro silničáře by to bylo veliké překvapení, jako vždy :o)
A tak si přeju, aby ještě aspoň na měsíc napadl sníh. Má to ale i svou dobrou stránku. Nebudou časté bouračky (i když někteří jezdí pořád jak ďáblové) a dostaneme se často v pořádku na místo, kde potřebujeme. Přeji vám všem vše nej do nového roku 2007! Sněhu zdar!

Zaslal/a: Popelnice (11 let)

50%

Archivní příspěvek

04.01.2007 00:00

Miluju sníh i když ho letos napadlo opravdu málo ale mám z něj vždycky strařnou radost protože je to simbol Vánoc a já též miluju i vánoce :o))

Zaslal/a: Kamisek (12 let)

50%

Archivní příspěvek

03.01.2007 00:00

letos jsem si sněhu moc neužila! bohužel žádný nenapad! k vánocům jsem dostala křečka jmenuje se Prouže a díky tomu mám můj život noví smysl! jedna příhoda s Proužkem: jednou mi Proužek zalezl pod postel a mě se tam nevešla ani ruka! snažila jsem se ho nalákat na DROPS(pochoutka pro křečky). pořád ni! nemohli jsme nic dělat a neměli jsme baterku na svícení! já jsem jak blbá vzala mobila a snažila jsem se světlem z mobila svítit pod postel! nakonec vylezl úplně od jinud! páni já jsem o něj měla takovej strach a když vylezl vzala jsem ho do ruky a celá vyklepaná jsem ho začala pusinkovat na tělíčko! nebo eště se nám stalo že byla půlnoc a já byla tak unavená, proužek hryzal do mříží a snažil se je přehrizat. pustila jsem ho na stůl protože jsem ještě musela napsat něco moc důležitého! nevšimla jsem si ale, že si kousnul do modelíny a snědl to. snažil jsem se to vyndat ale smůla! pak jsem ho dala do klece a zase hryzal do mříží tak jsem ho znova pustila. nadzvedla jsem klec a on vylezl, pomalu. myslela jsem že je venku a pustila jsem klec která mu spadla na nožičku začal vřískat a já rychle zvedla klec a vrátila ho dovnitř. zalezl si do domečku a v noci jsem se 5x vzbudila. 3x byl ještě v domečku a pak začal běhat v kole! UF TO BYLO ŠTĚSTÍ. ale mluvim mimo téma co? tak jo, teda sníh: no, asi se o sněhu moc mluvit nedá v mém případě, když napad hned druhej den slezl a ani jsem se ho nedotkla! bylo mi blbě! nemůžu teda mluvit o sněhu když jsem se letos na něj ani nekoukla a moje liže zatím zůstali na půdě nedotkuty. Tak se mějte lidi a užijte si sníh dokut je(jestli u vás je) AHOJ!

Zaslal/a: Pavlína (14 let)

50%

Archivní příspěvek

03.01.2007 00:00

Miluji snih!!!!!!!miluju kdyz pada a ja muzu tancit vlockami!!!!ze vseho nejvic vsak miluju lyzovani!!!!!
miluju snih,
miluju kdyz pada,
miluju snihm,
miluju kdyz krupe po nohama,
miluju snih,
miluju kdyz me vlocky hladi,
miluju snih,
miluju kdyz muzu sjizdet svahy,
miluju snih,
miluju kdyz rano z okna vidim
tu bilou perinu pani zimy,
miluju snih!!!!!!!!!!!
tohle jsou me pocity na snih a zimu!!!!jana

Zaslal/a: janula (13 let)

50%

Archivní příspěvek

02.01.2007 00:00

Jelikož jsem nastávající 19-nácti lettá maminka,nebude pro mě těžké popsat své pocity spjaté se zážitkem.:-)Jedná se o první pohyby mého malinkatého broučka,bylo to kolam 20tt těhotenství,ležela jsem doma v posteli a mazala jsem si krémem bříško a neustále na malého mluvila,zpívala mu........,najednu jsem cítila tlak v levo na břiše,kde se následně vytvořila větší boule a začla se pohybovat,sem a tam.....takové tukání,no prostě nádhera a já jsem hned věděla,že se poprvé hlasí můj broučínek....:-)Měla jsem takovou radost,až jsem začla brečet,je to nepopsatelný pocit a zážitek,je to takový maličkatý vetřelec:-)Ndá se to s ničím srovnat,v ten okamžik se ve vás okamžitě ohlásí skrytý mateřský pud,každý den čekáte až se phne,jakmile ne,jste strachy bez sebe,pokaždé když jdete na ultrazvuk nebo na krevní testy ,modlíte se,aby bylo vše v pořádku,najednou se to stane vaší životní součástí,vaším druhým já,človíček,který Vám bude dělat radosti,přinášet štěstí,na rtech smích,ale i slzičky v očích a neustálý strach a obavy v ten okamžik si uvědomíte,proč vám vaši rodiče vše zakazovali,proč se chovali tak jak se chovali........až pak si uvědomíte,že rodiče nejsou tak špatní,že to nemyslejí zle,uvědomíte si jak moc Vás milují a záleží jim na vás a když křičí,že jste přišly o hodinu déle,je to jen ze stachu o vás né proto,že by je to bavilo.Ale,když se o toho malého drobečka staráte s veškerou péčí,nosíte ho 9 měsíců pod srdíčkem,obětujete jim všechno a oni pak ve svých 17-nácti letech příjdou a jsou na Vás sprostí,myslím si,že to hodně zabolí a nepopsatelně moc ublíží,jelikož vy to cítíte jinak a oni také......,uvědomte si....nebýt jich já bych tu nebyl/nebyla..!At je to jak je to dali vám život a starali se tak jak nejlépe mohli a uměli!:-)

Zaslal/a: Renáta (19 let)

50%

Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

1,2,3... 10

Uživatel:
Heslo:

Soutěž

leden 2007 - SNÍH - ZÁŽITKY, POCITY, RADOST...