https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

červenec 2005 - ČÍM JSEM CHTĚL/A BÝT JAKO MALÉ DÍTĚ? A SPLNÍ SE MI TO?

05.07.2005 00:00

Jako malá jsem chrěla být profesionální a závodní gymnastkou ale máma mě něchtěla přihlásit do kroužku a tyk jsem se učila gymnastilu sama bylo to dost náročné a bolestné v 9 jsem uměla perfektně provaz a přemety všichni mě chválily atak jsem mamku přemluvila jestli by mě tam do toho kroužku nevzali a tyk jsme tam přišli a trenérka řekla že pár cviků všechny jsem uměla až najedno a to výmyk na hrazdě bohužel doma nemáme hrazdu atak jsem to neuměla trenérka řekla mamce že jsem už moc stará a že nejsem dost pevná hned jak jsme vyšli z tělocvičny začala jsem strašně brečet všechna ta námaha ta bolest byla na nic!Můj sen se rozplinul jako voda teď je mi 15 jsem stále pružná a kamarádky mi to závydí teď chci být sice herečkou a doufám že to zvládnu a tenhle můj ještě větší sen se splní.Ale přesto když vydím v televizy jak nastupují gymnastky spomenu si na tento nádherný děcký sen!:-)Anah Marisa

Zaslal/a: Anah Marisa (15 let)

50%

Archivní příspěvek

04.07.2005 00:00

Jako mála jsem měla jedno velké přání a to stát se modelkou. Obdivovala jsem jejich chůzi a pohyby, bylo to pro mě opravdu neobvyklé, také se mi velmi líbilo, jak byli upravené. Celková práce modelky mě velmi zaujala. Už dříve jsem si tajně půjčovala mámino oblečení a její boty. Vždycky jsem si říkala, že takhle velkou nohu nikdy mít nebudu. Také jsem si půjčovala její líčidla, především teda rtěnky. Vždyky jsem byla ale zmalovaná jako klaun a mamka se mi jen smála. Jednou mi mamka koupila líčidla, byly přesně pro takové parádnice, jako jsem byla já. Měla jsem z nich velkou radost, také jsem na ně byla velmi opatrná a náležitě pyšná. Jednou mi ale spadly na zem a rozbily se. Já jsem byla z toho opravdu velmi smutná. Když mi mamka koupila nové, tak to už nebylo takové. Stále jsem jí ale brala oblečení a promenádovala se po chodbě a poslouchala ten klapot bot, ale věkem se tato touha ztrácela. Už jsem neměla to nutkání půjčovat si máminy botky, nebo lézt jí do šatníku. Myslím, že tento dětský sen se mi nesplnil, ale přece jen něco mi zanechal, tedy co se týče líčení, oblékání a případně i focení. :o)

Zaslal/a: Andy (16 let)

50%

Archivní příspěvek

04.07.2005 00:00

Jako malá jsem chtěla být kosmonautem lítat do vesmíru na různé planety to mě strašně fascinovalo ale až pozdějc jsem si uvědomila že by mě mnohem víc bavilo být kadeřnice a že na kosmonautu bych musela dělat vysokou brzo mě tento děcký sen přešel.

Znojmo Sokolovská 1
Hana Báníková

Zaslal/a: Aypril (14 let)

50%

Archivní příspěvek

04.07.2005 00:00

Jako úplně malá jsem chtěla být princeznou, asi jako každá malá holčička. Krásný šaty, třpitivé šperky, krásný princ... Ale už vím, že to byl jen nesplnitelný sen. Po princezně už jsem byla trošku větší holčička a to jsem chtěla být modelkou... Byl to můj druhý sen...Který se taky ještě asi NEsplní! Ale teď mám úplně jiné sny,ale ráda vzpomínám na to, kdy jsem chtěla být princeznou a modelkou=).

Zaslal/a: Monika (14 let)

50%

Archivní příspěvek

03.07.2005 00:00

Je to asi zvláštní.Jako malá jsem měla tolik snů.Chtěla jsem být každý den něco jiného.Jeden den kadeřnice,druhý učitelka a jiný zase právnička.Vždycky jsem od toho ale upustila.Měla jsem asi velkou představivost.Pak jsem nastoupila do školy a moje představy se rozprchly.Několikrát se nás jen tak nezávazně ptali, čím bychom chtěli být a já musela říct jenom jedno.Pár let jsem uvažovala o práci učitelky.Špatně se neučím, ale to bych nebyla já, abych se tohoto snu zase nevzdala.Práce učitele je strašně náročná a těžká.Další sen, který mi zmizel v dáli.Příští rok se už musím rozhodnout a ať přemýšlím jak přemýšlím, moje představivost už není, co bývala.Proto jsem se asi rozhodla jít někde na gymnázium a když se mi poštěstí, tak na vysokou, kde bych se zaměřila na obor psychologie.Zjistila jsem, že ráda poslouchám příběhy jiných lidí a já bych jim chtěla v jejich problémech pomáhat a podat jim pomocnou ruku.Ale za těch několik let se ještě všechno může naprosto změnit.A jestli se mi to splní?Tak to opravdu nevím, ale když se svého snu penvně držíme a stojíme si za tím, tak se nám to splní.Myslím, že snad každý člověk si ručí za svůj osud.Ať už se vydá po snu z dětství nebo až ve 20 letech zjistí, co ho opravdu baví .

Zaslal/a: Katia (16 let)

50%

Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

1,2,3... 10

Uživatel:
Heslo:

Soutěž

červenec 2005 - ČÍM JSEM CHTĚL/A BÝT JAKO MALÉ DÍTĚ? A SPLNÍ SE MI TO?