aneb ČEMU SE VYVAROVAT


Chápavé rameno k vyplakání, vrba, důvěrník… Už jsi se někdy ocitl v roli, kdy se ti blízký svěřil se svým trápením? Vyslechnout si bolístky druhých lidí není vždycky jednoduché, je k tomu potřeba velká trpělivost a spousta citu. Někomu to jde úplně přirozeně, ale většina lidí má tendenci na těžkou situaci blízkého nahlížet zkresleně, ze své vlastní perspektivy, jinými slovy tak trochu zaujatě. Na co si tedy dát pozor? Čemu se při naslouchání problémům druhého vyvarovat?

 

1. “Vím, jak se cítíš.” Jedná se o typickou frázi, kterou při komunikaci nešetříme. Občas může ale uškodit. Přestože dva lidé si mohli prožít stejný zážitek, vzhledem k tomu, že je každý z nich jedinečná osobnost, daný zážitek pak v každém z nich může vyvolávat úplně jiné pocity. Touto frází chceme ukázat, že se snažíme do druhého vcítit. To se však může minout účinkem. Jak se náš blízký skutečně cítí, zjistíme teprve tehdy, když se ho zeptáme. Teprve tehdy můžeme říct “ano, naprosto tě chápu, zažil jsem něco podobného a taky jsem se tak cítil.”

2. Zlehčování situace. Druhý za tebou přijde s trápením a ty se s úlevou zasměješ, “vždyť já myslel, že je to něco mnohem horšího!”. To, že tobě se zdá určitý problém jako maličkost ještě neznamená, že je to tak i pro druhého. Třeba to nakonec maličkost je, protože tvůj kamarád nepřišel na to zcela jednoduché řešení, které tobě hned naskočilo v hlavě. Zadrž na chvíli smích a popovídejte si o tom, proč je daná záležitost pro kamaráda tolik náročná.

3. Odsuzování. Zdá se ti, že si přítel zavinil svůj problém sám? Zachoval se nevhodně a teď za to pyká? Dobře mu tak, že? Pravé přátelství však neodsuzuje. Samozřejmě pokud bylo podle tebe něco přes čáru, není důvod to kamarádovi neříct, nicméně udělej to s citem a jestli to půjde, možná to na chvilku odlož. Nejprve naslouchej. Nezapomeň taky na to, že neexistuje obecné měřítko toho, co je dobré a co špatné. To, že tobě se něco zdá nevhodné nemusí znamenat, že to tak mají všichni.

4. Nevyžádané rady. Víš přesně, jak by se tvůj kamarád měl zachovat? Jak by měl svůj problém vyřešit? Chceš mu s tím dokonce pomoci? Nebo to rovnou udělat za něj? Tak brzdi. Všechno má svůj čas. Každý člověk má všechno co potřebuje k tomu, aby se popral se svými vlastními trably, a to přesně tak, jak to bude nejlépe vyhovovat jemu samotnému. Někdo k tomu potřebuje trochu času, popovídat si o problému a probrat ho ze všech možných úhlů, zeptat se druhých, co by dělali v jeho situaci, a teprve tehdy dovede zhodnotit, která cesta je nejlepší právě pro něj. Konečná zodpovědnost za rozhodnutí pak nakonec leží jen a pouze na jeho bedrech. Nesnaž se ji tedy přebírat na sebe. Než začneš udílet rady, zeptej se nejprve, jestli o ně tvůj kamarád vůbec stojí. Možná se přišel jen vypovídat a na řešení problému jako takového ještě není připravený.

5. Obrácení pozornosti na sebe. “A ty máš tenhle problém? Počkej, to mi připomíná, že já…”. Ruku na srdce, kolikrát se ti stane, že druhý se o něčem rozpovídá, ale ty jeho příběh převálcuješ svým vlastním? Když si na tohle nedáš pozor, může se stát, že se druzí vzdají s pokusy se ti s čímkoliv svěřit. Ať už je kamarádova situace jakkoliv podobná, v momentě kdy ji začneš připodobňovat k vlastním zážitkům, přestáváš naslouchat a obracíš pozornost sám na sebe.

Představili jsme si několik bodů, kterým by ses měl tehdy, když poskytuješ své rameno k vyplakání, určitě vyhnout. V příštím článku si povíme, co nám naopak pomůže druhému lépe naslouchat a podat mu pomocnou ruku v náročné situaci.