Jak by bylo prima vědět, co si druzí myslí! Co cítí, jak nás hodnotí, proč se chovají tak, či onak? Například když na tebe ve škole vyjede učitel kvůli úplné maličkosti, stálo by za to vědět, jestli má zrovna špatný den a nebo jestli si na tebe prostě zasedl. Když se kamarádka vymlouvá, že nechce jít ven, znamená to, že má skutečně něco důležitého na práci a nebo se s tebou už nechce kamarádit? Ten kluk z vedlejší třídy, co po něm už delší dobu pokukuješ - máš u něj šanci nebo ne?

Čtení myšlenek je bohužel pouhou představou z vědecko fantastických filmů. A nebo ne? Počkat, tak jak to je? Můžeme číst druhým myšlenky? Odpověď zní ANO. Děláme to často, troufám si říct každý den. Ještě jednou se vrátíme k předcházejícím příkladům. Učitel na tebe vyjel? No ten si na tebe stoprocentně zasedl! Kamarádka nechce jít ven? To bude čas skamarádit se s někým novým, protože tahle o přátelství už zájem nemá. A jak je to s klukem z vedlejší třídy? Líbíš se mu? Ani nápad, však už by přeci něco podnikl, pokusil se s tebou navázat řeč, pozval tě na rande nebo něco podobného. A včera se bavil s tvojí spolužačkou, to je přece jasná známka toho, že stojí spíše o ni než o tebe. Takhle nějak to vypadá, když čteme druhým myšlenky. Jde nám to výborně, ale na kolik podobné usuzování odpovídá realitě? Zaokrouhlila bych to zhruba na 0 %.

Ráda bych tě teď vyzvala, abys na chvíli zapřemýšlel o tom, kolikrát za poslední týden jsi se dopustil podobných úsudků o tom, co si kdo ve tvém okolí myslí. Proč je to důležité? Chování druhých lidí, to jestli s námi komunikují pozitivně nebo negativně, nás do velké míry ovlivňuje. Má to vliv na to, co si o druhých myslíme, co si myslíme sami o sobě, co cítíme, a ovlivňuje to rovněž jakým způsobem budeme reagovat, jak se zachováme. A to je už docela dlouhý řetězec na to, abychom ho zakládali na chybném předpokladu. Často se necháváme zmítat našimi vlastními představami o tom, co si myslíme, že si druzí myslí. Jsme nešťastní, naštvaní, máme špatný pocit sami ze sebe, cítíme se trapně, nepatřičně… proto, že jsme usoudili, že druhý se nás snaží naštvat, je na nás zlý, nesplňuje naše očekávání, nemá nás rád a podobně. Kdo ve výsledku může za naše negativní pocity? Možná už dovedeš rozluštit tu souvislost. Je to právě ten profesionální čtenář myšlenek druhých lidí. Jsi to TY.

Nechci tvrdit, že jsou všude kolem lidé, kteří to s tebou myslí jen dobře. Zlých lidí se najde více než dost. Stejně tak tví blízcí se nemusí vždycky chovat úplně fér, mohou tě svým chováním nechtěně nebo záměrně zraňovat. Dnes bych však chtěla, aby sis odnesl jednu důležitou věc. Není ve tvé moci ovlivnit to, jak se chovají druzí lidé, co si myslí a co cítí. Sám jsi však výhraním pánem svých vlastních myšlenek a emocí. Nenech se druhými zviklat v tom, co si myslíš sám o sobě a pokud v tobě někdo ve tvém okolí vyvolává nepříjemné pocity, prostě a jednoduše se ho zeptej, jak to myslí. Neboj se zmínit i to, co v tobě jednání druhého vyvolává. Úplně klidně pověz: “To co jsi zrovna řekl/udělal, mě dost naštvalo, přijde mi že, to od tebe nebylo fér. Co jsi tím myslel? Máme mezi sebou nějaký problém?”. Jsou v zásadě čtyři možnosti, jak bude druhý reagovat. Buďto ti poví, že to špatně vyznělo a vůbec to nemyslel zle. Možná se omluví, že má zrovna špatný den a v tu chvíli reagoval přehnaně. Třeba přijdeš na to, že jsi sám udělal něco, co toho druhého popudilo. Poslední a rozhodně méně častá možnost je, že je to prostě zlý člověk, který to s tebou nemyslí dobře, a tedy není vůbec potřeba ho brát vážně.

Ještě pořád toužíš po tom číst druhým myšlenky? Kdyby to skutečně fungovalo, bylo by hned mnohem jednodušší se v druhých lidech vyznat. Naštěstí tu ale máme jeden nástroj, který nám umožní to samé, když ho umíme správně používat. Je jím samozřejmě komunikace. Jsi li na pochybách, proč se druzí chovají tím či oním způsobem, nesnaž se to vyvěštit ze vzduchu, dost pravděpodobně se ti to nepovede. Prostě a jednoduše se zeptej.