O vysoké citlivosti se v poslední době hodně mluví. Nejde ale o žádnou novinku, byla tu s námi vždycky, jen lidé její projevy nazývaly jinak. Vysoce citliví lidé mohou působit stydlivě, nespolečensky, reagovat “přecitlivěle” - pod čímž se může skrývat mnoho různých projevů chování. Když se bavíme o vysoké citlivosti, mluvíme o tom, jak se určitý člověk chová, a co cítí. Jde o druh temperamentu, tedy souhrn charakteristických rysů osobnosti, které jsou vrozené. Odhaduje se, že vysoce citlivých je mezi námi 15-20%.

Vysoce citliví lidé mají obecně citlivější nervový systém, vjemy ze svého okolí (hluk, ostré světlo, vůně, chuť, doteky, typický je i nízký práh bolesti a mnoho dalšího) na ně působí mnohem intenzivněji. Přemíra vjemů je často vyčerpává, může pro ně být tedy vysilující pohybovat se delší dobu ve velkém kolektivu nebo v davech. Přítomnost mnoha lidí a velký hluk na veřejných místech jsou pro ně náročné - jejich nervovou soustavu to přetěžuje. V mezilidských kontaktech toho vnímají mnohem více, než většina lidí. Mohou si připadat jako taková “anténa”, která se přeladí na každého, s kým si zrovna povídají. Vysoce citliví si všímají řeči těla, jsou schopni se naladit na emoce druhého, dobře čtou “mezi řádky”, a pokud se takhle “naciťují” na víc lidí za krátkou dobu, hodně je to unavuje a od lidí si pak potřebují na chvíli odpočinout.

Každý vysoce citlivý člověk je jedinečný a může být citlivější na odlišné podněty - jednomu třeba nevadí hluk, ale nesnese přemíru fyzického kontaktu (dotyků), druhý to může mít úplně naopak. Někteří patří mezi introverty, jiní zase mezi extroverty, přestože introvertních citlivých lidí je o něco více. Mezi jejich silné stránky patří často následující:

- jsou velmi empatičtí, umí se vcítit do emocí druhých
- bývají pečliví, všímají si totiž drobných detailů, které druzí často přehlédnou
- kreativní myšlení jim není cizí, umí se na věci dívat z různých úhlů pohledu

Vysoká citlivost může být dar, ale i přítěž. Velká vnímavost dává citlivým lidem příležitost jít do hloubky, navazovat intenzivní a opravdové vztahy, poznávat druhé lidi a jejich skutečnou přirozenost. Pokud si však své “superschopnosti” nejsou vědomi, často narazí na to, že se vyčerpají nebo na přetížení své nervové soustavy reagují přehnaně, protože své citlivosti nerozumí a neumí ji regulovat. To pak druzí rádi nazývají “přecitlivělostí”.

Někteří si přejí se své vysoké citlivosti zbavit, “vyléčit ji”. To bohužel není možné, jak už bylo řečeno, jedná se o vrozenou osobnostní charakteristiku. Co ale lze, je naučit se s citlivostí pracovat. Zásadní je dopřát si dostatek odpočinku v příjemném prostředí bez zbytečných stimulů. Pokud ti vadí hluk a netrávíš zrovna čas ve společnosti, zkus využít speciální sluchátka, která potlačují okolní zvuky. Nebo si do obyčejných sluchátek pusť oblíbenou nevtíravou hudbu. Přemýšlej nad konkrétními vjemy, které vadí právě tobě a zkus přijít na to, jestli v rámci běžného života můžeš nějak potlačit jejich intenzitu.

Příkladem je třeba právě využití sluchátek, pokud ti vadí dotyky, můžeš si o tom s blízkými promluvit, vysvětlit jim, jak se cítíš a vymyslet třeba nějaké “tajné heslo”, kterým jim dáš najevo, že právě teď potřebuješ svůj osobní prostor. Pokud ti vadí silné vůně a nemůžeš se jim vyhnout, nos při sobě nějaký oblíbený aromatický olejíček nebo třeba několik kávových zrn v krabičce, prostě nějakou vůni, která je dost silná, aby potlačila nepříjemné pachy z okolí a zároveň je ti příjemná. Pomoci může také meditace a relaxační techniky, které si natrénuješ v pohodlí domova a oprášíš v krizových situacích. Jestliže tě vysoká citlivost trápí a bojuješ s ním, nebude na škodu promluvit si s odborníkem, psychologem či terapeutem. I ten ti může přispět novou perspektivou a nabídnout další techniky k zvládání přílišné stimulace. Vysoká citlivost není nic, s čím je třeba bojovat a snažit se to potlačit. Pokud ji přijmeš a naučíš se s ní pracovat, dá tvému životu hloubku a umožní ti lépe poznat druhé i sebe sama.