https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

Dotazy jsou kompletně zpracovány do 18.05.2024

Rodina

14.05.2024 09:39

Milá poradno,
jsem v 5. měsíci těhotenství. Po dítěti jsem ale nikdy netoužila. Manžel ano, já ne a protože byly nějaké komplikace, tak nějak jsem si už myslela, že se ani nezadaří... Tak jako tak mi sex absolutně nic neříká a nejradši bych vždy žila bez něj, ale to už je asi spíše jiné téma. No, prostě k tomu došlo. O potratu jsem ani neuvažovala, ani teď nemám myšlenky, že bych chtěla, aby to malé zemřelo. To ne, manžel se na něj těší, prarodiče také ale já ne... Spíš mám pořád sobecké myšlenky, že pak budu padat únavou, budu se muset věnovat jen dítěti a na mé zájmy nezbyde čas a hlavně ani energie. Už teď bývám často unavená a bez energie. Mým hlavním zájmem je můj pes, procházky s ním a jeho trénink. Netrénuji s ním někde na cvičišti ale doma a na procházkách. Ale už teď když nemám energii na trénink s ním tak mě to deprimuje a co teprve jak to bude potom... Když je mi blbě, tak často vyčítám manželovi, že to kvůli němu je mi blbě a kvůli němu pak nebudu mít energii na nic jiného než na dítě, které jsem nechtěla, a to kvůli němu budu trpět a rodit někde v nemocnici... Nemáš nějaký tip jak se s tím vším srovnat? Většinu času se snažím být s tím vším tak nějak smířená, ale často mi to nejde... Jinak se manžel snaží, stará se, vaří mi, vím že si výčitky nezaslouží... Prarodiče mi s hlídáním v budoucnu asi pomohou omezeně, mamka je nemocná, táta je vytížený častým hlídáním dětí švagrové, manželovi rodiče jsou daleko a tchyně stále pracuje... Má představa je, že budeme s tátou, se psem a dítětem jak to půjde chodit na procházky. Manžel do práce dojíždí, sice říká, že bude pomáhat, ale bude určitě taky unavený, obzvláště pokud budu v noci vstávat, tak ho budu taky asi (a nejen já) budit... Chápu, že nikdo předem neví jak to bude vypadat, ale tadytěm dle mého pravděpodobným obavám se neubráním. Jak prosím přijít na pozitivnější myšlenky, když svou vysněnou náplň života v mateřství nevidím? Jedno pozitivum vidím a to, že si odpočinu na nějakou dobu od pracovního stresu... Ale zase skočím do jiného stresu... Děkuji a přeji hezké dny.

Zaslal: neznalá (32 let)

Naše odpověď

20.07.2023 08:32

Dobrý den. Potřebovala bych s něčím poradit. Bavím se teď s jedním klukem a myslím, že si rozumíme a jde to tak nějak dobře. Je o rok starší, tudíž chodil do deváté třídy. Ale jeho třídní byla moje teta a úplně se v lásce neměli. On to nijak neřeší, ale jaký postoj k tomu budou mít třeba jeho rodiče? Ti ji totiž také moc nemusí a bojím se, že by mě kvůli ní neměli radi také. Děkuji předem za Vaši odpověď

Zaslal: Meredith123 (14 let)

Naše odpověď

09.12.2021 21:46

Dobrý den. Je tu jedna věc co mě moc trápí, moje mamka není ze mě moc šťastná protože mám pochybnosti o své sexualitě. Chtěla bych aby jsme si pomáhali a ne se hádali ale ona mě po tom co jsem jí řekla že se mi líbí holky víc než kluci tak mě vidí jinak a i jinak se ke mě chová. Je to pro mě těžké a bojím se čím dál víc o tom s ní mluvit. Často na mě kvůli tomu křičí a já nevím co dělat.

Zaslal: Elio (14 let)

Naše odpověď

06.10.2021 07:20

Milá poradno, píšu v návaznosti na předchozí dotaz, kde jsem mimo jiné psala, že bratr se švagrovou mají 3 malé děti a často je nechávají hlídat rodičům, kteří bydlí ve stejném domě a mamku to zmaha. Ano, vícekrát mi řekla, že ji to hodně vyčerpává a zároveň že si vyčítá že nemůže lépe a více hlídat. Nekdy i odceytovslana par dni pryc aby si odpočinula. Zároveň nechtěla, abych "mladým" něco říkala, protože chce abychom měli mezi sebou hezké vztahy a chtěla být co nejlepší tchýně ... Už jsem teda pak nic neříkala a bylo to tak, že někdy si mamka řekla, že je unavená a hlídal jen táta, ale pak si ona stejně zase vyčítala, že nehlidala i ona. Navíc všichni z rodiny vědí, že je mamka psychicky nemocná a přesto dle mě brácha se švagrovou brali nedostatečné ohledy. Ano, nemám děti a věřím že péče o 3 malé děti musí být náročná, přesto jsou matky, které pečují samy... No abych to zkrátila mamka byla pro zhoršení stavu hospitalizována na psychiatrii. Jednak si vyčítám, že jsem na mladé více nezapůsobila, i když ze zkušenosti vím, že na mé slovo moc nedají a jednak přemýšlím co dál a kdy a jak jim to přesto co nejlépe říct, když jim to táta neřekne sám... Zatím je to tak, že mamka některé členy rodiny ani vidět nechce a vyslovila se, že se domů mysleno do stejného domu vrátit nechce. Uvažovala o domově důchodců či samostatném bydlení. Ptám se, jestli už v tuto chvíli mladým říct, že pokud by se mamka vrátila, musí to s hlídáním dětí od rodičů omezit, že je má sice moc ráda, ale prostě to kvůli nemoci nezvládá, nebo zatim počkat a také jak jim to říct? Vyčerpání a výčitky z nedostatečné pomoci při hlídání byly dle mě jedním z faktorů zhroucení... :( Táta si na hlídání nestěžuje, leckdy ho to i baví, i když také si nenastavil dostatečně hranice ale o něj se tak nebojím. Také nevím jak se stavět k tomu, že mamka vůbec zatím nechce vidět tátu. Rozmlouvat ji nějaké představy a připomínat její hezké chvilky s ním asi zatim nemá cenu? Děkuji.

Zaslal: neznalá (30 let)

Naše odpověď

31.08.2021 17:21

Dobrý den. Moc děkuji za odpovědi hodně mi pomáháte.
Ten kamarád který je do mě zamilovaný tak mi napsal jestli bych se chtěla sejít. Já že proč ne. A sestra se to nějakým způsobem dozvěděla ( asi se mi dostala do telefonu) a hned mě začla k tomu kamarádovi přisuzovat. Říkala že chce poznat budoucího švagra ptala se kdy bude mít svatbu jestli ho miluju kolik chceme mít dětí a spoustu dalších otázek. Mě to přijde dost hloupý když se mě na to ptá zvlášť když je to jenom kamarád. Jak jí to mám vysvětlit? Otravuje mě s tím celé dny a už mě to dost štve.
Předem moc děkuji.

Zaslal: Holka 13 let (14 let)

Naše odpověď

...552 553 554

Uživatel:
Heslo:

Naše odpovědi

Rodina