Bůh jim dal život a přitom ho dali jeden druhému. „To je konečně ona:“ řekl Adam, „je z mých kostí, je z mého těla! Bude se nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela!“ (Genesis, 2, 23) Eva se poté dala přesvědčit hadem, že ovoce ze zakázaného stromu dá jim boží moc vidět dobré i zlé. A oba poznali, co je dobré a co zlé, když vyhnáni z ráje stali se lidmi. Žebro Adama dalo život Evě, Evina chyba život jim oběma, byť to znamená obživu „v potu tváře“.

Tenhle příběh není pouhá literatura, pouhá mytologie nebo jen součást křesťanské věrouky. Vídáme ho denně. Eva zůstala symbolem ženy, která svým podlehnutím přivedla do záhuby i muže. Je ale otázka, co to bylo za záhubu, když je připravila o bytí v ráji, ale vynahradila to životem. Přestože přivedl Evu Hospodin Adamovi a měl tím být určen její osud v následování svého muže, říká Genesis, že opustí muž otce i matku a přidrží se manželky. Svým odchodem z ráje ztvrdil Adam úděl lidí, spojení s jiným člověkem i za cenu utrpení.

Spojení muže a ženy z hlediska práva sice není nerozpojitelné, ale ani spojení Adama s Evou nebylo zákonné v dnešním slova smyslu, přestože z něj postupem let vzniklo manželství, jak ho známe. Byli prvním párem i prvními rodiči. Zákonem, který je spojil, měla být vůle boží, dnes jí říkáme přitažlivost, láska a tělesné i citové pouto, které je provází.

V současnosti existuje trend označovat svého partnera jako muže nebo ženu, někdy i manžela a manželku. Jedním z důvodů je snad i postupné vytěsňování předsudků vůči svobodnému vztahu i soužití. Lidi, kterým se nedostalo požehnání církve ani úřadů, požehnala láska a stali se manželi v pravém slova smyslu, neboť dávají život jeden druhému.