Ve filmech a televizi vůbec obvykle vídáme umělecké ztvárnění milostného prožitku dvou lidí a může se stát, že potom ve skutečnosti očekáváme něco podobného. Ne všechna očekávání se musejí zklamat, ne všechna se mohou splnit. Také všechny informace, které si mezi sebou lidé předávají, například o bolesti, nemusejí nutně platit pro všechny a každý prožívá své poprvé jinak.

Nechci tím říct, že bychom měli počkat a nechat se docela překvapit. Aby se oběma milování líbilo, aby jim bylo příjemně, je důležité důvěřovat druhému i vědět, co nás čeká. Pak můžeme být svému partnerovi dostatečnou oporou, chápeme, co si přeje, co čeká a co prožívá. To nám dá možnost si vzájemně dát pocit bezpečí a pohodlí.

K tomu všemu patří i vědět, co dělat. Přestože sex byl dlouhá léta tabuizovaný a zvlášť dívky byly staveny do pozice objektu, jehož čistota vyžaduje neinformovanost, dnes je naopak potřeba umět vyjít vstříc, i když se necháme od druhého vést. Naštěstí existuje mnoho pramenů vědomostí a zkušeností, především z knih, u nichž můžeme hledat oporu, radu i vysvětlení otázek. Musíme především zjistit vše možné o svém těle, o těle našeho partnera, jak sexuální styk funguje... Stejně tak je důležitá intimita vztahu, postupné poznávání partnerova těla, sbližování, jehož je tělesný průnik vyvrcholením.

Samozřejmě může být první sexuální zkušenost hezká i mimo dlouhodobý vztah, nemusíme být se svým partnerem důvěrní, měli bychom ho však znát natolik, aby mu mohli věřit a moci se na něj spolehnout... Milování není pouze zábava, potěšení, důležitá část života. Vyžaduje zodpovědnost, která zahrnuje lidskou vyzrálost i opatrnost (například, že zákon stanoví minimální věkovou hranici patnáct let, pod níž není sex dovolen).
Naše „poprvé“ nemusí odpovídat naším představám, ale pokud ho prožíváme s někým, koho máme skutečně rádi, může být jedním z prvních kroků krásného tělesného i duševního souznění, každopádně je v životě velmi důležitým začátkem.

-zuzka-