Ačkoliv se to nezdá, tento problém se řeší s rodiči velmi často téměř ve všech rodinách. Dospělí vidí ve svých potomcích stále malé zranitelné děti, ačkoliv oni sami se již cítí jako samostatní dospělí. Je však nutné stanovisko rodičů chápat. Nedělají to ze zlé vůle, ale protože mají strach a popravdě řečeno strach často oprávněný. Mají vás rádi, ačkoli to tak někdy podle jejich přístupu nemusí vypadat.

Na druhou stranu by bylo dobré snažit se o to, aby jste rodičům ukázali svůj pohled a oni se mohli snažit pochopit jiný úhel pohledu včetně toho, že jejich děti již nemusí a ani nemohou být v posteli po Večerníčku, proto je důležité se dohodnout, vzájemně si vyjít vstříc.

Jedna ze zásad je, že je zcela přirozené, že čím je člověk starší, tím by měl mít více volnosti. Musíme si tedy uvědomit, zda požadavky našich rodičů nejsou zcela oprávněné a zda se nesrovnáváme s mnohem staršími kamarády. Každá rodina má svá vlastní pravidla, své vlastní zvyky a zásady a proto srovnání k ničemu nevede. Lepší je vyjednávat sám za sebe - o svých pocitech a své vlastní situaci.

Chceme-li, aby nám oni v něčem ustoupili, musíme v něčem ustoupit také my. Něco za něco. Slíbit, že jim budeme pomáhat, nosit lepší známky, cokoliv, o čem, víme, že jim na tom záleží a co jsme schopni dodržet. Někdy rovněž pomáhá, když si s rodiči určíš počet dnů za měsíc, kdy můžeš večer ven nebo když slíbíš, že budeš spát u kamaráda a tedy nebudeš nikde chodit v noci sám/sama, případně se domluvíte, že dáš vědět třeba jen smskou, že jsi v pořádku atd.. Víš nejlépe, co na tvé rodiče působí, ale pamatuj, že je nereálné chtít prosadit všechno a hned. Důležité jsou kompromisy, ale také tvá snaha a zodpovědnost. Budeš-li plnit, co slíbíš, chodit včas a dodržovat dohody, není důvod, proč by Ti rodiče nevyšli vstříc. Naprosto zásadní věcí je vzájemná důvěra – nevymýšlet si a plnit své sliby – důvěra se nevybuduje ihned, chce to čas a i energii, ale rozhodně může dokázat skoro zázraky.

-anička-