Ať již jsme jedináčci, prvorození, prostřední nebo benjamínci, většina z nás není se svým pořadím narození spokojena. Ve svém pořadí vnímáme pouze negativa a u sourozence jsme zaměřeni jen na jeho výhody.

Buďme ale aspoň na chvíli spravedliví a podívejme se na situaci objektivně. Žádná pozice není lepší nebo horší. Všechny mají své výhody a nevýhody a ačkoliv se nám v jednu chvíli může zdát, že je na tom někdo mnohem hůře, většinou je pak na tom v jiné situaci mnohem lépe.

Pravdou je, že problémy, se kterými se potýkáme, velmi souvisí s tím, zda jsme měli mladší či starší sourozence, nebo zda jsme byli prostřední. Není možné však tvrdit, že starší musí čelit více nepříjemnostem než mladší.

Pro prvorozené je mimo jiné typické, že si hlídají své „území“. Důvod je jasný. Než se narodil jejich mladší sourozenec, vše doma patřilo pouze jim. A to přes hmotné věci až po pozornost rodičů. S příchodem mladšího bráchy či sestřičky se najednou prvorozený musí dělit. Přestává být centrem zájmu pro široké okolí. Opouští svou výsadní pozici a stává se jedním ze dvou. Je pochopitelné, že vzhledem k náročnosti vyrovnání se s touto situací ji mnoho prvorozených nese velmi špatně. Bojí se, že ztratí přízeň rodičů, mají pocit, že rodiče zklamali, když si pořídili ještě jedno dítě, že nebyli dost dobří, a proto byli „nahrazeni“. Výsledkem těchto pocitů je pak snaha „uhájit, co se dá“.

Je jasné, že ve starším věku prvorození nemají tyto pocity nebo si je aspoň nepřipouštějí, a že mají svého mladšího sourozence rádi. Přesto však tendence „hájit si to své“ přetrvává a projevuje se i ve starším věku do tendence k bránění svého soukromí. Prvorození jsou více samotářští, více spoléhají sami na sebe a střeží si bedlivě své soukromí.

Druhorození však mají zcela opačný životní příběh. Jejich cílem je změnit stávající situaci a získat pro sebe co nejvíce ze stávajícího řádu. Mladší sourozenci se chtějí prosadit, potřebují vniknout do „království prvorozeného“ a uloupit mu z něj část pro sebe. Druhorození jsou více společenští a komunikativnější, hledají kompromisy, nenechají se odbýt, protože vědí, že bez snahy o změnu a přesvědčení druhé strany nic nedostanou.
Tím nechceme hájit mladší, ale jde nám o to, abychom se jim snažili alespoň porozumět, a tím vyřešili celou situaci, pokud možno, mírovou cestou. Druhorození si totiž často ani neuvědomují, že jejich starším sourozencům může vadit, když za nimi neustále „dolejzají“. Starší naopak nedokáží pochopit, že mladší za nimi mohou přicházet i z nějakého jiného důvodu, než je jen naštvat je.

Zkus si tedy nejprve se sourozencem „rozumně“ domluvit. Řekni mu, co Ti vadí a popros ho, zda by to mohl přestat dělat. Pokud si chce půjčovat nějaké tvé věci nebo si chce s Tebou povídat, domluvte se na kompromisu, který by byl přijatelný pro vás oba. Nejprve tedy zkus mluvit se sourozencem.

Pokud však v Tobě sourozenec vidí skutečného rivala v boji o rodiče a domluva s ním není možná, zkus poprosit rodiče či někoho, komu věříš a kdo má na sourozence vliv, zda by mu nemohl domluvit. Řekni, o co Ti jde, nebuď naštvaný/á a vyjádři i pochopení pro mladšího. Hodně štěstí!

-anička-