V dospívání je někdy opravdu složité najít s rodiči společnou řeč. A je to celkem pochopitelné. Tebe a rodiče dělí obrovská věková propast. To, co se tobě může zdát v současné době nejdůležitější na světě, může být pro rodiče malichernost.  Dalo by se říci, že žijí už v docela jiném světě, než v jakém se právě nacházíš ty. Zatímco pro tebe je hlavní najít sebe sama, zalíbit se třeba svému idolu a popovídat si s kamarádkou, rodiče musí řešit své zaměstnání, peníze, péči o děti apod.

Proto je potřeba, aby ses snažila pochopit, jak může ta věková propast s vaší komunikací zatočit. Ber vždy ohled na to, že rodiče už žijí trochu jiný život a nemusí hned vše, co řekneš, nebo co je pro tebe důležité, pochopit tak, jak by sis přála. Nedělají to proto, že by ti chtěli ublížit. Prostě už jsou dospělí. Věřím, že když budeš ohleduplná a rodiče uvidí, že dovedeš věci vnímat i z jejich pohledu, ocení to a budou se taky snažit více ti porozumět.

Také je důležité, v jaké oblasti je pro tebe s rodiči problematické hovořit. Je jasné, že v tvém věku se budeš chtít s láskou asi svěřit spíše kamarádce než třeba tátovi nebo mamce, na tom nic není, spousta dívek se raději svěří kamarádce.

Zkus pouvažovat nad tím, o čem konkrétně je pro tebe těžké s rodiči komunikovat. Máš pocit, že tě moc hlídají a nenechají tě nic udělat samotnou, nebo třeba nesouhlasí s výběrem tvého partnera, případně ti třeba nalinkovali budoucnost? Také je dobré pořádně zmapovat, kde vlastně vidíš problém. Rodiče jsou příliš ochranitelští, příliš se o tebe bojí nebo prostě nesnesou, abys něco sama rozhodla? Jak se to projevuje? Zkoušela jsi s nimi jednat jako rovný s rovným?

Abychom dovedli správně komunikovat, je zapotřebí trochu cviku. Pokud chceš s rodiči vyjednat například nějaké podmínky, případně sdělit, co ti vadí, je potřeba, abys nechala negativní emoce stranou. Křik a výčitky ještě nikdy nikomu k úspěchu nepomohly. Dej jasně a upřímně najevo, co tě trápí, případně co se ti nelíbí. Když to řekneš upřímně a bez výčitek, rodiče to vezmou úplně jinak. 

Ale to, že řekneš, co tě trápí, nestačí. Zajímej se i o jejich stanovisko, proč se k věci staví tak, jak se staví. Co je k tomu vede? Zkus je pochopit, hledejte nějaký kompromis, který bude vyhovovat oběma. Když budeš jednat tímto způsobem jako dospělá, určitě na to rodiče uslyší daleko lépe, než kdybys jim něco vyčítala a prosazovala si za každou cenu svou.  Tím je jen utvrdíš v tom, že potřebuješ pevnou ruku. Aby spolu lidé mohli účelně mluvit, je potřeba, aby měli jeden o druhého zájem, aby se snažili pochopit jeden druhého, jedině pak mohou dojít k takové komunikaci, která je bude těšit a ze které může vzejít něco dobrého. Držím ti moc palce!

- Lenka Š. -