Pokud se chceme zabývat stereotypem v partnerském vztahu, musíme si nejprve uvědomit, co pod slovem stereotyp vlastně myslíme. Sám o sobě není význam tohoto slova nikterak negativní. Vyjadřuje určitou zaběhnutu rutinu, něco, co se nemění, co je stále stejné. Nudné? Ano i ne. Určitý stereotyp ve svém životě potřebujeme. Potřebujeme mít určité jistoty, chceme alespoň rámcově vědět, co přijde. Není přece nic špatného na tom, když víme, že ráno vyjde slunce, že jdeme ze školy, do školy, že v noci svítí měsíc. Naopak bychom pravděpodobně byli velmi nešťastní, kdybychom každé ráno čekali, zda bude slunce nebo obloha bude červená nebo zda se náhodou neprobudíme na moři. Ale všeho moc škodí. Kdyby byl náš život přesně nalinkovaný, kdyby se všechna naše činnost řídila neměnným rytmem, kdyby se vše jen opakovalo, zbláznili bychom se úplně stejně jako kdyby stereotyp neexistoval.

Stejně je tomu i v partnerském vztahu. Všeho moc škodí. Oba extrémy nejsou dobré,ale je na každém z nás, ke kterému pólu tíhne. Snad nikdo si nestěžuje nad tím, když ví, že jeho partner vždy přijde domů, že každé pondělí vaří večeři a ve středu se chodí do kina. Stereotyp, kterého se ve vztahu tak bojíme nastává tehdy, když tyto činnosti převáží a my zjistíme, že už dlouhou dobu jsme s partnerem nezažili nic nového, že nás život již nějakou dobu jede v přesně vystavěných kolejích a zhrozíme se nad představou, že po těchto kolejích pojede náš vztah až do konce života. Známe partnerovu reakce, známe společné záliby. Všechny dny v týdnu mají stejný scénář. Scénář takový, aby si zde každá našel „to své“, tedy aby všem vyhovoval, ale scénář stále stejný. Nemůžeme si úplně stěžovat, protože to co děláme, děláme rádi, ale děsí nás pomyšlení, že budeme navždy dělat již právě jen toto.

Co proti tomu dělat? Hovořit s partnerem. Pokud i on cítí to samé, je situace usnadněna. Pokud jemu stereotyp vyhovuje a i to je možné, budeš na to sám/sama, ale ani tak není nic ztraceno.

Vztah, stejně jako vše, na čem nám záleží potřebuje čas. Musíte si vyhradit několik dní v týdnu, kdy budete spolu, ale nebudete mít nic naplánováno, co budete dělat. Budete dělat nové věci. Chodit společně na místa, na kterých jste dosud nebyli, koukat na filmy, které jste ještě neviděli, jíst nová jídla, která byste jindy ani nejedli.

Zkuste přestat myslet na to, jak jste se dosud chovali a co tedy partner od vás očekává a zkuste jej někdy překvapit. Přinést květinu či malý dárek, když to nečeká. I v dlouholetém vztahu se partneři často bojí dělat nové věci, které dříve nedělali, protože se bojí, že by se jejich partnerovi nelíbili, ale naopak nové projevy a nápady vztah naopak oživí, pokud tedy nebudou přímo v rozporu s přesvědčením partnera. Partnerům může také pomoci, když budete spolu chodit do společnosti, mezi lidi. Do kina, divadla, na plesy nebo s partou do hor. Vše se dá řešit, ale nutné je udělat si čas, protože v každodenním rytmu okleštěném školou či prací se stereotypu málokdy vyhneme.

Problém může nastat tehdy, když jednomu partnerovi vztah připadá stereotypní a druhý jej měnit nechce. V tomto případě si musíte promluvit a snažit se najít vhodný kompromis. Není totiž možné, aby jeden ve vztahu trpěl, ať již z jakéhokoliv důvodu.

Každý člověk se mění a mění se i náš vztah. Je zcela normální, že po nějaké době získá určitý rytmus. Přiznejte si, že i vám to dodává pocit sebejistoty, když víte, co od partnera čekat. Na druhou stranu není třeba zůstávat stále ve starých kolejích jen proto, že se osvědčily.

-anička-