Však to znáte. Máte celkem pěkný vztah, občas se přežene nějaká ta bouřka, ale jinak je vám spolu celkem fajn, máte se rádi. Ale najednou začnete mít dojem, že něco je jinak. Nevíte přesně co, ale začínají se ve vás hromadit podivné pocity ohledně důvěry k partnerovi. Stalo se něco, co se vám zdá zvláštní, divné, možná až podezřelé. Může jít o neobvyklé trávení času partnera, o změnu jeho chování, nálad, potřeb, o SMSky v mobilu od jeho kamarádky/ jejího kamaráda, možná se k vám něco doneslo od známých… Zkrátka dějí se věci, které vás zneklidňují, štvou, trápí. Cítíte, že něco tu nehraje a začínáte se bát o váš vztah.

V tuto chvíli také přemýšlíte, jak nejlépe a pokud možno nejrychleji danou situaci ukončit, protože už to moc dlouho nevydržíte. Na jednu stranu chcete hrozně moc znát pravdu, ale ve skutečnosti spíš chcete ujištění, že vše je v pořádku, a vysvětlení nevyjasněných okolností. Možná zkusíte sami vypátrat, co za vším je. Možná se přímo zeptáte. Možná to necháte plavat, sami se uchlácholíte a zaženete „nesmyslné“ pochyby.

Před tím, než se rozhodnete nastalou situaci řešit, je namístě důkladně zvážit všechny události, které vás vedou k pochybnostem o věrnosti partnera. Co doopravdy znamenají? Proč mi přijdou zvláštní? Změnilo se něco v našem vztahu? I kdyby za tím nebyla nevěra a přesto se to dělo dál, vadilo by mi to? Takové a podobné otázky pomohou objasnit si danou situaci sám pro sebe a předejít neoprávněnému „obvinění“ z nevěry. Pokud vaše obavy budou neopodstatněné a vy budete pokračovat v podezírání, může to váš vztah skutečně ohrozit.

Zkuste se zamyslet také nad tím, zdali je možné, že jste si vyložili chování partnera či další podivné situace příliš jednoznačně. Mohli by znamenat i něco jiného, mnohem nevinnějšího? Mnozí lidé reagují příliš ostražitě nebo podezíravě, protože už podobné situace kdysi zažili. Mohli se s nimi totiž setkat v předchozím vztahu (vztazích), mohli je vnímat i ve své rodině. Zamyslete se nejdřív, jestli se i vám určité chování a situace takto nemohly vrýt do paměti jako jasné nebezpečí a signál k tomu být na pozoru nebo dokonce očekávat to nehorší. Vyhnete se nepřiměřeným reakcím.

Důvěra musí být v základech každého spokojeného vztahu. Proto jednejte opatrně a nejdříve možná raději zjišťujte, ověřujte a žádejte vysvětlení jednotlivých věcí, než se přímo zeptáte (v horším případě oznámíte) „Ty někoho máš?“ „Podvedl jsi mě?“. Ve svých pátracích akcích si počínejte ale ohleduplně k soukromí svého partnera. Zřejmě se shodneme, že mobil či e-mailová schránka mohou být sice dobrými zdroji informací, těžko však důstojnými. Je samozřejmě na zvážení každého, zda se dokáže popasovat se svým svědomím, a jestli tím neublíží hlavně sám sobě. Totiž, i kdybyste něco takto objevili, nemohli byste to použít k argumentaci, protože tím byste se přiznali k porušení partnerova soukromí. A důvěra by rázem byla ta tam i na straně partnera a to zřejmě i v případě, že byste odhalili nesporný důkaz. Je tu samozřejmě varianta, že v té chvíli by vám byla jakákoliv důvěra už ukradená, protože jste se už rozhodli se vztahem nadobro skoncovat, a důkaz jste neváhali použít.

Pokud vás neuklidní to, co jste sami vypátrali, vysledovali a zjistili, nezbude nic jiného, než zavést na dané téma rozhovor. Dost pravděpodobně se vám do toho nebude moc chtít, ale pro klid duše a pohodový vztah to stojí. A jak na to? Nejlepší bude vsadit na upřímnost a otevřenost. Popište partnerovi, jak se nyní cítíte – řekněte mu, že ho máte rádi, ale že je tady něco, co vás poslední dobou trápí a nevíte si s tím rady. Že vás něco přivedlo k tomu cítit k němu určitou nejistotu. Můžete říct, o co konkrétně šlo a jak jste se v tu chvíli cítili. Možná jste byli zmatení, trošku vystrašení, smutní, naštvaní. Možná všechno zároveň. A že když se podíváte na to všechno zpětně, pořád si nedokážete s jistotou odpovědět na to, jestli vám vaše nevěřící podvědomí našeptává správně nebo ne.

Je dost pravděpodobné, že dostanete odpověď. Ta vás buď uklidní a veškeré nejistoty rozptýlí nebo pro vás bude nepřesvědčivá či alespoň nedostačující. Je možné, že uslyšíte některé lži a budete se s nimi muset na místě poprat a posoudit, co (pro vás) znamenají. Třetí možností je partnerovo přiznání. Tehdy už bude jen na vaší úvaze a společné další rozmluvě, jak se rozhodnete s tím naložit.

Pokud i po společném rozhovoru budete váhat, nechte si nějaký čas pro sebe. Pozorujte, všímejte si, přemýšlejte a zkuste se chovat jako dřív. Pokud se vyskytne něco dalšího, co vás zase znepokojí, partnera s tím konfrontujte - přiměřeně situaci. Pak bude záležet na vašem zvážení a trpělivosti, co se bude dít dál. Je možné, že se časem všechno spraví, ale také i to, že nespraví. Pak budete muset zhodnotit, co doopravdy chcete. Zůstat v tomto vztahu a zvyknout si nebo zkusit štěstí o dům dál?

Při tom všem nezapomínejte na to, že člověk má právo na své city tak, jak je prožívá bez ohledu na jejich oprávněnost v dané situaci, a na zachování si své důstojnosti. Máte na to právo vy i váš partner.

- Eva -