Když jsi zamilovaná, zdá se ti všechno tak nějak krásnější, dokonalejší, jako by ses přímo vznášela. A je samozřejmé, že v této chvíli chceš být s milovanou osobou, tedy se svým přítelem, co nejčastěji.  Proto dříve či později mezi vámi padne otázka, zda už není náhodou čas na společné bydlení.

Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět, protože u každého z nás tento čas nastává někdy jindy. Záleží na mnoha a mnoha věcech. Asi jednou z prvních je určitě tvůj věk, protože si lze těžko představit, že by ses ke svému přítelovi nastěhovala ve třinácti letech. Čím jsi ale starší, může se jevit stěhování jako reálnější. Například se pro začátek může jednat o společné bydlení na privátu (tedy v podnájmu) během střední či vysoké školy. Pokud využijete této možnosti, můžete bydlet buď pouze spolu a nebo, jak na takových privátech bývá zvykem, ještě s dalšími lidmi.

Pokud si bydlení takto naplánujete, přichází také na řadu otázka, co si o tom myslí rodiče. Vždy je totiž důležité, abys respektovala názor rodičů. Ačkoli se tohle zdá jako otřepaná fráze, je důležité si uvědomit, že (pokud si ještě nevyděláváš) jsou to právě rodiče, kteří ti případný podnájem budou platit, a proto by měli také mít právo rozhodovat o tom, co přesně budou financovat. Možná s vaším plánem budou souhlasit, možná budou mít námitky, možná ho také úplně zavrhnou. V této chvíli je vše třeba znovu zvážit a pokusit se případně nějak přesvědčit, avšak nesnažit si nic vynutit za každou cenu. Pokud rodiče i ty budete mít k problému jiné stanovisko, je namístě se pokusit domluvit na nějakém kompromisu, který by vyhovoval oběma stranám.

Společné bydlení s přítelem může být krásná věc, ale ještě než se k němu odhodláš, je třeba tento krok důkladně zvážit. Asi jednou ze základních otázek je, jak dlouho jste spolu. Neznamená to, že by se nějak dala určit přesná doba, od kdy je vhodné spolu bydlet, ale jisté je, že není kam pospíchat a společné bydlení po pár měsících vztahu nemusí být právě to nejlepší. Důležité je, abys cítila, že si plně důvěřujete a dokážete být k sobě do velké míry otevření. Avšak pozor, je jasné, že když s někým chodíš a jsi do něj zamilovaná, vidíš svět tak trochu růžovými brýlemi a některé věci se ti mohou zatím trochu skrývat. Proto je možná lepší o společném bydlení uvažovat až po delší době, kdy člověk začne reálněji vnímat a uvědomovat si nejen věci, které se mi na tom druhém líbí, ale i ty, které se mi nelíbí. Obecně taková ta prvotní největší zamilovanost trvá přibližně rok (možná trochu déle) a až po téhle době se obvykle ukáže, jestli vztah má budoucnost nebo nemá, resp. jestli jsou partneři schopni spolu navzájem vycházet díky i navzdory svým vlastnostem, ale i zvyklostem, koníčkům atd.

Obecně asi nejlepší pro začátek společného bydlení je, když spolu začnete nejprve trávit víkendy (např. se můžete střídat, že jeden víkend bude on s tebou u tvých rodičů, další víkend budete u jeho rodičů) a postupně si tak budete zvykat.

Je také důležité si uvědomit, že společné bydlení neznamená jen to, že si budete moci být konečně stále nablízku, ale také, že budete muset začít řešit i starosti každodenního života, např. kdo uklidí koupelnu, kdo obstará nákup, kdo uvaří. A s tím souvisí i financování jednotlivých věcí a určitá pravidla, která si stanovíte.

První společné bydlení s přítelem je významný krok, se kterým se nevyplatí příliš spěchat. Pokud vydržíte do té doby, než se budete cítit oba připravení, bude to pro vás o to krásnější začátek a můžete se vyhnout mnohým nepříjemnostem.

Přeji ti mnoho štěstí a věřím, že se rozhodneš správně a vše ti vyjde podle představ.

- Eliška -