Drobnosti na každý den
Systém 7 dní je název pro bonusy, které můžeš mít jako registrovaný uživatel. Každý den ti může chodit na tvůj mail jedna zpráva s krátkými texty. Jedná se nejen o naši tvorbu, ale můžeš si nechat zasílat i příspěvky ostatních uživatelů. Je jen na tobě, zda si nějaká témata vybereš. Přejeme ti příjemnou zábavu!
Systém 7 dní - Neděle
Nejzajímavější problém z poradny
| Milá poradno, jsem v 5. měsíci těhotenství. Po dítěti jsem ale nikdy netoužila. Manžel ano, já ne a protože byly nějaké komplikace, tak nějak jsem si už myslela, že se ani nezadaří... Tak jako tak mi sex absolutně nic neříká a nejradši bych vždy žila bez něj, ale to už je asi spíše jiné téma. No, prostě k tomu došlo. O potratu jsem ani neuvažovala, ani teď nemám myšlenky, že bych chtěla, aby to malé zemřelo. To ne, manžel se na něj těší, prarodiče také ale já ne... Spíš mám pořád sobecké myšlenky, že pak budu padat únavou, budu se muset věnovat jen dítěti a na mé zájmy nezbyde čas a hlavně ani energie. Už teď bývám často unavená a bez energie. Mým hlavním zájmem je můj pes, procházky s ním a jeho trénink. Netrénuji s ním někde na cvičišti ale doma a na procházkách. Ale už teď když nemám energii na trénink s ním tak mě to deprimuje a co teprve jak to bude potom... Když je mi blbě, tak často vyčítám manželovi, že to kvůli němu je mi blbě a kvůli němu pak nebudu mít energii na nic jiného než na dítě, které jsem nechtěla, a to kvůli němu budu trpět a rodit někde v nemocnici... Nemáš nějaký tip jak se s tím vším srovnat? Většinu času se snažím být s tím vším tak nějak smířená, ale často mi to nejde... Jinak se manžel snaží, stará se, vaří mi, vím že si výčitky nezaslouží... Prarodiče mi s hlídáním v budoucnu asi pomohou omezeně, mamka je nemocná, táta je vytížený častým hlídáním dětí švagrové, manželovi rodiče jsou daleko a tchyně stále pracuje... Má představa je, že budeme s tátou, se psem a dítětem jak to půjde chodit na procházky. Manžel do práce dojíždí, sice říká, že bude pomáhat, ale bude určitě taky unavený, obzvláště pokud budu v noci vstávat, tak ho budu taky asi (a nejen já) budit... Chápu, že nikdo předem neví jak to bude vypadat, ale tadytěm dle mého pravděpodobným obavám se neubráním. Jak prosím přijít na pozitivnější myšlenky, když svou vysněnou náplň života v mateřství nevidím? Jedno pozitivum vidím a to, že si odpočinu na nějakou dobu od pracovního stresu... Ale zase skočím do jiného stresu... Děkuji a přeji hezké dny. neznalá (32 let) Naše odpověď: Milá neznalá, děkuji za tvou důvěru se mi svěřit. Tvoje obavy jsou naprosto validní, je vidět, že si to neidealizuješ - první roky s miminkem jsou opravdu náročné, mnoho lidí, kteří si to představují jako "nejkrásnější období", pak naopak narazí právě na tohle - jsou frustrovaní, protože takový zápřah nečekali. Ty uvažuješ jinak, a proto máš výhodu - máš čas se připravit, prodiskutovat možné scénáře, přemýšlet dopředu nad věcmi, které tě v těžkých momentech mohou podržet. Máš pravdu, dopředu se na to připravit nedá, ale co lze, tak je co nejvíc zapojit partnera už teď. Povídej mu o tom, co se ti honí hlavou. Bojíš se, že tvoje myšlenky jsou sobecké, ale obavy o "vlastní prostor" jsou naprosto běžné u velké spousty rodičů. Hlavně pro mámy, protože, hlavně v té naší společnosti, je to skoro vždy právě máma, která nese větší břemeno péče o dítě. Snaž se tohle partnerovi vysvětlit, to, že tě tohle štve, není nic špatného, a nevypovídá to nic o tom, jaká budeš matka, a jak budeš své dítě milovat. I skvělé matky nemusí toužit obětovat dítěti všechno. Mnoho žen si chce ponechat kariéru, zájmy, trochu volného času, a když se jim to podaří, jsou mnohem spokojenější a úspěšnější rodiče. Ne vždy nám to ale umožní životní či finanční situace. Přemýšlej tedy nad tím, jak to udělat ve tvé konkrétní situaci, aby sis svůj prostor zachovala. Domluvte se dopředu s partnerem, jak by mohli vypadat vaše dny, abys měla pravidelně čas jen pro sebe. Zapojte třeba čas od času chůvu, pokud je to možné. Doufám, že zjistíš, že do spousty aktivit lze zapojit i miminko. Třeba právě do venčení či cvičení se psem. Popřemýšlej třeba nad nošením v šátku či nosítku, miminka jsou tam často spokojená, dost toho prospí, a ty můžeš s volnýma rukama vyrazit, kamkoliv chceš. Co se týče pocitů, které tě trápí v těhotenství, tak za prvé - jsi v jiném stavu. Doslova. Hormony v těhotenství a hormonální bouře bezprostředně po porodu dovedou ovlivnit náladu, a to někdy k té dost pesimistické straně. Pokud tě ale negativní pocity trápí dlouhodobě, neboj se vyhledat pomoc. Je to důležité, protože po porodu se to může ještě prohloubit. Ženy, které si prochází špatným obdobím už před porodem jsou mnohonásobně ohroženější poporodní depresí. Neboj se zmínit tohle svému gynekologovi nebo po vlastní ose zapátrej po terapeutovi. I tohle je osoba, která ti pomůže přemýšlet o vlastních prioritách a o tom, jak si najít prostor sama pro sebe. Budu moc ráda, když dáš vědět, zda má odpověď pokryla všechno důležité, přeci jenom je to dost obsáhlé téma. Držím palce, těhotenství a první měsíce a roky s miminkem nejsou nic jednoduchého, ale věřím, že i ty se budeš radost z krásných momentů, prvních "úspěchů" tvého děťátka, a že ti bude přinášet víc radosti než starostí. |
