květen 2010 - JAKÝ JE MŮJ NEJLEPŠÍ PŘÍTEL

24.05.2010 00:00

Můj nejlepší přítel?
Znám mnoho lidí, které považuji za své přátele. Spolužáky, spolužačky, kamarády odtud' a odtamtud'...Jen málokdo z nich však má status nejlepší přítel. Nejsem si tedy jistá, jestli své přátele nějak dělim. Nejdůležitější je pro mne důvěra. Ta rozhoduje kdo je mým nejlepším kamarádem.
V poslední dobou to jsou tři lidé a já se nemohu a ani nechci rozhodnout, který z nich je mým nejlepším přítelem. Všem třem věřím a byla bych pro ně schopna zemřít.
Prvním z nich je samozřejmě můj přítel, člověk, který mě zná už proto, že je stejný jak já. Poslední dobou si uvědomuji, že bez něj a bez jeho objetí nedokáži žít. Dalším z mích dobrým přátel je kluk, který mě naučil ovládání se. Ovládání citů, skrývání emocí, které mohou ubližovat. Co není vidět, neexistuje. Vděčím mu za mnohé.
A samozřejmě, nesmím zapomenout na svojí nejlepší kamarádku, na sluníčko, které mi rozjasňuje cestu temnotou. Je to moje zlatíčko, miluji, když se směje, bez jejích šílených nápadů by byl život nudný, bez jejích rad a poslední dobou častějšímu pokárání bych již přišla o to co mám. Díky jí za vše.

Někdy si ale řikám, byla bych schopná zradit jednoho z nich kvůli druhému?

Zaslal/a: Netri (15 let)

50%

Archivní příspěvek

16.05.2010 00:00

Můj nejlepší přítel je holka známe se spolu no od narození narodili jsme se ve stejnej den a ve stejnej čas akorát vteřiny trochu jinak zažili jsme bezvadný dětství byli sme jak brácha a ségra já ji miloval a ona mě nechtěli jsme se opustin plánovali sme spolu svatbu. Jenomže ona se musela přestěhovat přestěhovala se do mexika kde dnes žije a je n střední stále si píšem mluvíme přes skype chtěli jsme spolu mít sex jenže jsme to nestihli . Doufám že ji zase někdy uvidim v životě byla to moje jediná láska brečel jsem celý týden a nemohl jsem spát nic jsem nejedl nepil doktoři mě napíchli na kapačky přežil jsem už jsem se stím srovnaný oba jsme si našli nový partnery ale slíbili si že první sex zažijeme spolu už se těším až mi bude 18 a poletím za ní...

Zaslal/a: bender (15 let)

50%

Archivní příspěvek

08.05.2010 00:00

Jaký je můj nejlepší kamarád/ka?Jmenuje se Martina a známe se už asi 6,7 let.
Naše přátelství začalo v dívčím brněnském skautském oddíle.Zažily jsme tam spoustu zábavy.Dodnes se smějeme zážitkům a trapasům ,které nás za ty roky potkaly a můžu vás ujstit ,že jich nebylo málo.Taky jsme naše vedoucí pěkně pozlobily,že jednou dokonce zrušily oddílovou zchůzku...I když se náš oddíl pro nedostatek členů rozpadl,naše kamarádství pokračovalo dál i přes trable co nás potkávaly...Ale byly jsme v kontaktu dál,chodily jsme do jednoho občanského sdružení a na stejnou ZŠ...
Naše první rozbroje začaly když jsem jí představila teď už mou bývalou kámošku Alici a jelikož jsme všeny tři chodily na stejnou základku,byly jsme v kontaktu pořád...Prvně se ty dvě neměly rády,jedna druhou pomlouvala a já z toho byla neštastná a bylo mi to líto,protože jsou to přece mé kamarádky,ne?Začala jsem je dávat dohromady ,ale to jsem ještě tehdy nevěděla,že se to obrátí proti mě.Chodily jsme spolu všechny tři spolu ven smály se...Postupem času jsem si ale začala všímat,že ty dvě si víc rozumí spolu a mě jaksi odsrtkují,nebo co...Alice na mě udělal hodně podrazů,ale přesro jsmes se s ní bavila ikdyž se to nikomu z mého okolí nelíbilo.Hádky s mamkou byly na denním pořádky,utekla jsem k vůli Alici i z domu...
Jednou jsme jely na pravidelný výjezd s tím sdružením.
Chtěla jsem si s ní promluvit.O Alici.Řekla jsem jí o tom co mi Alice všechno udělala.Např.že si ze mě udělala srandu tím,že se svou kamarádkou mi zavolaly jako sociální pracovnice.Já jsem z toho měla strašný nervy,celej den jsem se ve škole klepala a ona mě pozorovala a určitě se výborně bavila.Když to prasklo,myslela jsem ,že ji zabiju a mamka si pohrávala s myšlenkou,že půjde na policii,nakonec ale nešla a udělala chybu...
I Martina mi řekla,že pár podrazů na ni udělala a slíbily jsme si,že si s ní hned v pondělí promluvíme...
V pondělí přijdu do školy a čekal na mě šok.Martina ani ta potvora Alice se semnou nebavily...Alice mě ani tak nezajímala,ale Martina mi vrtala hlavou.Mám ji moc ráda.Když jsem se jí ptala,co se děje,nedostala jsem žádnou odpověď...byla jsem z toho neštastná ...ubýhaly měsíce...Bylo mi to strašně líto...
Přesně po roce jsme šly z akce s tou organizací a měly jsme společnou cestu do knihovny.Tam jsme si konečně promluvily...Řekly jsme si
že to zkusíme slepit.Bála jsem se ...Ale šlo to.Alici jsme vypustily,chytla se party,začala pít,lhát mamce a kouřit,podle mě začne i fetovat a JÁ a myslím si že i Mata s ní nechce mít nic společného...
A ty trapasy se nám stávají pořád.Přesně před týdnem se nám stal největší.Zase jsme jely na výjezd.do lesního penzionu.Byl večer,tak jsme se šly koupat.Bylo asi půl 11,v 11 jsme měly mít večerku.Vysprchovaly jsme se a začaly si povídat.O všem.Potom jsme si začaly lakovat nehty a čas letšl a letěl...Pak jsme se zvedly z laviček a šly do pokoje a těšily se do postele...Dojdeme do pokoje a holky nas málem sežerou za živa.Kde prý jsme ,že se Terka(naše kámoška) lekla když nás neviděla v posteli a nikde v budově nás nenašla a že nás vedoucí hledají po lese!!!!!prý byli i za klukama v nedalekých chatkách.s mokrýma vlasama a v pižamech jsme letěly ven je hledat.nakonec za chvílý doběhly zpátky...Nejhorší na tom bylůo ,že jsme se zamčely do pánské koupelny!!!!!jelikož je nenapadlo je nás tam hledat.Co pak my za to můžeme,když ty koupelny nemají označený???Bylo mi to strašně líto.Hlavně proto,že jsme si s Martinou v té koupelně povídaly o jedné vedoucí kterou máme strašně rády a to byla ta ,která za nás nesla veškorou zodpovědnost a hledala nás po lese,tak tu jsme pěkně namíchly...Ráno se usmívala,byla vyspinkaná do růžova a když jsme jí s Martinou jedna přes druhou hystericky vysvětlovaly jak to bylo,tak se usmívala...Sice nás mrzrlo,že nám moc nedůvěřují ,ale když nás nikde(hahaha) nenašly ,tak asi jiná možnost nebyla...jen přemýšlíme,co by bylo,kdyby jsme vylezly o puůl,tři čtvrtě hodiny později...asi by volaly policii a to bysme nepřežily...
Můj děda se tomu smál až mu zaskočilo a mamka se držela za hlavu :-D...
Takže závěrem.S Alicí,tou potvorou se nebavíme a snažíme si ten ztracený rok ,který nás obě moc mrzí,vynahradit :-)Martinu mám moc ráda a snad jsme se poučily a už se nebudeme hádat.Je to moje nej kámoška :-)

Zaslal/a: Nikky23 (15 let)

50%

Archivní příspěvek

06.05.2010 00:00

Mým nejlepším přítelem je můj miláček Martínek,protože se s ním nenudím. Je sice o tři roky mladší než já,ale my dva si říkáme,že nezáleží na věku,ale na tom,co člověk má uvnitř. Má také dětskou mozkovou obrnu,takže se nemusím bát,že mě opustí,kvůli postižení. Je to skvělý plavec (byl 2. na nějakých závodech). Mám z něj opravdu velkou radost a jsem šťastná,že ho mám,protože on je to největší štěstí,které mě mohlo potkat. Naštěstí bydlí jenom 35 km od mého bydliště,takže nevidím problém v tom,že bychom se nemohli vídat. Snad to klapne a příští pátek půjdu s ním do kina. Strašně moc ho miluju a nedokážu si život bez něj představit. :-)

Zaslal/a: Janča (19 let)

50%

Archivní příspěvek

04.05.2010 00:00

Můj nejlepší přítel je skvělý, krásný, má mě moc rád a já jeho, máme jedno veliké tajemství a já vím že navždy zůstane jen mezi námi. Můj nejlepší přítel měl vždy čas když jsem chtěla jít ven, když jsem byla smutná a plakala, věděla jsem že on mě pochopí, přitulí se ke mě a dá mi pusu.
Jednou, když jsem byla malá, jsme šly ještě s jednou kamarádkou na kopec blízko našeho domu, kde je hodně různých cestiček, stromů a keřů. Dolů jsem chtěla jít jednou z těch cest, ale kamarádka ne, šla po té kterou jsme vyšli nahoru. Kamarád zůstal se mnou a šli jsme, jenže já najednou nevěděla kudy a ani kudy se vrátit. Začalo se stmívat a ztrácela jsem nervy, ale kamarád zavelel a šel napřed, já šla za ním a dovedl mě zpátky na starou, dobrou, známou cestu. Byla jsem mu hrozně vděčná.
Jednou jsem mu dala slib, nesmírně důležitý slib. Přísahala jsem, že až to přijde, tak budu s ním. Porušila jsem ho, nebyla jsem tam a on byl potmě a sám :´(.
Mému nejlepšímu příteli všichni říkali Dak. Měl krásné hnědé oči, štíhlou sportovní postavu a bílý kožíšek s černými skvrnkami. Před dvěma lety přišel jeho čas a musel odejít. Budu muset chvíli počkat než se spolu zase proběhneme po louce, ale já pevně věřím, že se opět setkáme a já se mu omluvím. Protože sliby mezi přáteli se mají plnit.

Zaslal/a: Kopretinka.007 (20 let)

50%

Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

Uživatel:
Heslo:

Soutěž

květen 2010 - JAKÝ JE MŮJ NEJLEPŠÍ PŘÍTEL