https://www.facebook.com/pages/poradna-laskycz/186630958026517/

září 2009 - JAKÁ JE MOJE RODINA?

14.09.2009 00:00

01.09.2009
Při slově rodina se mi hlavně vybaví celá rodina před velkými červenými vraty u babičky u domku. Každý z mé rodiny má jiný charakter a koníčky. Všichni se ale schodneme na jednom máme se rádi takoví jací jsme a nepřetvařujeme se před sebou, protože to pak není vlastnost super rodinky. I když jsou rodiče rozvedení žádné komplikace a hádky mezi nimi nejsou. Dokáží se mezi sebou domluvit a občas k nám taťka zajde na kafe když nás přiveze z víkendu u babči. Jsem moc ráda, že je to mezi nimi tak jak to je a že si nejdou po krku a snaží se si vyhovět v každém případě. Mamku obdivuji hlevně z její vytrvalosti se kterou plní svou práci. Hodně pracuje a tak se o ním i docela bojím aby se z toho nezhroutila. Když má mamka volno je to s ní strašně prima. Je to vlastně mamka a kamarádky v jednom. Je s ní srandy a nemá zábrany si srandu udělat sama ze sebe. To jsem po ní asi zdědila. Mamka je strašně fajn. Můj taťka je taky super. I když nebydlí ve stejném městě jako my není problém za ním přijéct. Mamka s taťkou nám v takových hle věcech nikdy nerozkazovali. Vždy jsemse se svojí sestrou - dvojčetem mohle rozhodnout, kde chceme být - oprázdninách a o víkendu. S taťkou jezdíme různě po Čechách a taky jsme se teď rozhodli jéct do zahraničí. Moje babička by pro mě a mojí sestřičku udělala snad cokoliv. Sice čím je starší, tím je protivnější ale, i když ji občas okřiknu je mi to pak i líto. Občas jí chytají takové ty babičkovské rozmazlovací záchvaty. Ale na to jsme už zvyklí. Je prostě super taková jaká je, i když by mohla¨někdy trochu po sobě uklidit. Jinak je to moje jediná babička, kterou si pamatuji a mám ji moc moc ráda. Mojí sestřičku bych nikdy za nikoho jiného nevyměnila. Je stašně prima, i když se poslední dobou moc nepohidneme. Jsem si jistá, že by jsme jedna prodruhou strčily ruku do ohně, a i když se hádáme pak je to alespoň mě líto. Občas vyrazíme na nákupy nebo na brusle, ikdyž to ségru moc nebaví, ale spíš se to nechce naučit. Toa le nevadí. Dokážeme se smát úplným kravinám a nemáme před sebou znytečná tajemství. Jen ty fakt nejosobnější. :) Do mé rodiny samozřejmě patří i náš pes, kcourek a králík domácí. Náš pes je můj miláček. Máme se sním podle mě asi nejradši, ikdyž ho teď musím mít u babičky. Alespoň se mu to snažím vynahradit. Ale má ta dvě velké zahrady, takže se tam má možná lépe naž tady v paneláku. Sice tam s ním jsme jenom o víkendu a o prázdninách ale i tak bych ho nejradši měla u sebe. Je to prostě můj miláček a vždycky bude patřit do naší rodiny. To samé se dá vlastně říci o našm kočekovi. J to takový malý trdlo. Nejradši chodí ven ale hodně se drží doma. Mám ho ráda, ikdyž smrdí. :) A ještě náš králíček. I když je to králík domácí tak už se mu nikdo u babičky neopováží ublížit.Máme ho tam - jak babička říká - na dožití. S mojí sestrou jsme si vydobily aby se nezabíjel. Ono to asi bylo jasné už předtím ale udělala jsem to se ségrou pro jistotu. Pak má člověk klid. Moooooje rodinka je strašně super a nikoho bych nevymenla za nic na světe. Každý z nás je v něčem veliký odborník a na vzájem by jsme se nepodvedli. Tak to cítím já a doufám, že je i víc takových lidí jako jsem já. Je mi líto těch, kteří nemají v rodině klid ale jenom samé hádky. Pak je někdy lepší asi se na nějakou dobu rozdělit aby si na sebe odvykli. Toť je můj názor adoufám, že je to pochopitelná věc. SVOU RODINU PROSTĚ MILUJI: =o)

Zaslal/a: kikinka (12 let)

50%

Archivní příspěvek

28.09.2009 00:00

Moje rodina je SUPER !
Mám skvělého brášku Davídka(6), je s ním velká sranda a za nic bych ho nikdy nevyměnila !!!
Pak je tu také milá a hodná maminka, s kterou se nikdy nenudím a když jsem smutná nebo zoufalá vždy mě rozveselí a je mi zase líp. Mám ji moc ráda !
A nakonec můj vtipný tatínek.
Je s ním sranda, ale špatná známka ve škole ho hned rozzuří a v očích mu lítají blesky, ale zase se rychle zklidní a jde mi vysvětli to čemu nerozumím. Chce abych se učila (což mu nemám za zlé - chce aby ze mě něco bylo, hlavně když začnu básnit o tom jak mě baví design a počítače). Mám ho ráda hlavně kvůli tomu jak moc mi pomáhá s učením !
Kristýna

Zaslal/a: Kristýna (12 let)

50%

Archivní příspěvek

23.09.2009 00:00

Jaká je moje rodina? Myslela jsem si, že jelikož je znám tak dlouho (21let) že budu schopná na tohle odpovědět. Jenže jsou to "jen" lidi a lidi se mění, takže jsou tam stavy momentální a né souhrnné. Moje rodina je nyní pro mne cizí, zní to smutně, ale vyměnili mě za pejsky, co mají doma. Nedokázali snést můj názor, že 16 pejsků je prostě doma moc. Ze dne na den mne vyhodili a přestali se zajímat a to jsem si myslela, jak je dobře znám a že jim na mě záleží, ale ukázalo se, že jsou to "jen" lidi a ty mají své zásady a priority, které se během života mění, takže jestli měli v dětství jako prioritu mě, tak nyní je pro ně prioritou mít co nejvíce psů. Člověk se s tím smíří, ale bolí to. Přesto věřím, že svých činů budou jednou litovat. Sice chybami se člověk učí, ale někdy bývá na nápravu pozdě...

Zaslal/a: pcsara (21 let)

50%

Archivní příspěvek

19.09.2009 00:00

Moje rodina...složité téma. Mám úžasnou, potrhlou maminku, dva tatínky, jednoho biologického, který se nezmůže ani na tisícovku měsíčně (ach ty alimenty, ach ty alimenty) a jednoho nevlastního, který občas nemůže pochopit, že se doby mění a že když si na veřejnosti vytáhne svůj mobilní telefon velikosti normálního sluchátka pevní linky, vypadá to zvláštně. A samozřejmě mám ještě sestřičku. Svého malého, občas milovaného dvojníka, od kteréo se chci distancovat. Moc dobře ale vím, že to nejde. Máme až mnoho společných vlastností. (Ano, obě jsme šílený střeva)...A samozřejmě mám i prarodiče. První dědeček, který odešel na jiný svět před...osmi? možná lety, mi opravdu chybí. Popravdě, kdykoliv na něj vzpomenu, přemýšlím, co by řikal na moji osobnot kdyby ještě žil. Roky změnily mnohé, já se změnila. Co by asi děda říkal na moje výrazy, na moje záliby, na mě samotnou? Byl by potěšen tím, kým jsem? Možná. Nevím. A nikdy se nedozvím. Možná tomu je tak i dobře. Aspoň můžu doufat. Snít. Snění je lepší než pravda.
A co druhý dědeček? Měla jsem ho ráda. Ano. Byl hodný. Byl štědrý. Jako malé mi sliboval, že mi koupí koně. Ano, opravdu jsem ho měla ráda. Určitě. Ale stále mam pocit, že jeho smrt mi dala více než jeho život. Ne, nemyslím to, že odešel. Myslím to, jak odešel. Vidět umírat člověka je jeden z nejzajímavějších zážitků v mém životě. Nikdy na to nezapomenu. A akorát si říkám, že byla škoda, že u toho nebyla žádná krev...Dobré pro něj.
A co babičky? Jedna už spinká vedle dědy. No spinká...dá se říci, že spíše hnije, ale bud'me alespoň trošku hodní. Takže spinká na věčnost.
A druhá babička...ta spinká vedle svého nového přítele. A ještě dýchá. Zajímalo by mě, jak dlouho jí to ještě vydrží. Přeci jenom, její přítel je mírně...cholerický muž a mám tušení, že až se jednou pohádají, hádka bude vyřešena sekyrkou. Doufám že pak uvidím výsledek. Tak to je moje rodinka, i se všema mrtvýma členama. I když, mrtví jsme prakticky již všichni. Všichni umíráme.

Kdyby ve mě dnes převládla jiná část osobnosti, byl by tento text o něco mírnější, a zřejmě o něčem trochu jiném, ale co. Každý den nemůže být plný štěstí. Sbohem. Žijte štastně. Až do smrti. Nebojte, ta jednou přijde. Pro každého. Muhehehehe

Zaslal/a: Netri (15 let)

50%

Archivní příspěvek

19.09.2009 00:00

Moje rodina je blazniva potrhla a hlavne mame se vsici radi nikdy by jsme nedali dopustit jeden na druheho .

Zaslal/a: Petr (17 let)

50%

Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

2 3

https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

Uživatel:
Heslo:

Soutěž

září 2009 - JAKÁ JE MOJE RODINA?