| 09.04.2009 00:00 | Kdyby šel vrátit čas tak by mohl člověk napravit své chyby a jít zpátky do dětctví ale bohužel to nejde ale bylo by to sper!!!!!!!!!!!
Zaslal/a: Lukáš (15 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 06.04.2009 00:00 | Kdyby šel vrátit čas tak první co bych udělala bych napravila to co jsem udělala omluvila bych se těm kterým sem ublížila i předevšemi !!Ale to bohužel už vrátit nejde což mě moc mrzí:(
Zaslal/a: kiki (15 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 05.04.2009 00:00 | Pominu-li možnosti, které by skýtaly odpovědi na zatím nevyzkoumané fyzikálně-filozofické otázky (To jest například zabít svého rodiče, aby se vidělo, co to udělá - přísahám, že existují lidé, kteří kdyby seděli v řídící kabině vesmíru, zmáčknou autodestrukční tlačítko jen proto, že se to nemá, nebo aby viděli, zda to sutečně funguje.), nabízelo by navrácení v čase možnosti vyvarovat se opravdu mnoha chyb. Zvláště mě, to se musím přiznat. Neudělala jsem, pokud si pamatuji, žádnou opravdu fatální chybu, kvůli které jsem sobě nebo někomu způsobila opravdovou újmu, ale jako dítě jsem byla opravdu velice problémová a denně jsem působila lidem, ačkoli nechtě, zpoustu drobných nepříjemností, za něž se nyní velice stydím. Je to již spoustu let, ale dosud si pamatuju některé své počínání a bezmála umírám studem, zvláště když potkám někoho, koho jsem v té době znávala. Kdybych se ale skutečně vrátila do svého osmiletého těla, měla bych stále ten stejný nechápající mozeček, který se nedokázal soustředit na jednu myšlenku déle než minutu jako tehdy a troufnu si tvrdit, že takto by nemělo cenu se vůbec vracet, protože by to bylo téměř to samé - až na to, že bych mohla tvrdit, že jsem zázračné dítě, které umí věštit (ačkoli ne tak úplně. Díky těm znalostem bych se dostávala do úplně jiných situací a udělala chyby nové). S tím, co jsem vyváděla, bych si musela prožít nejméně pět let svého života znovu a přiznám se, že o to příliš nestojím. Jsem hodně ráda, že jsem si to konečně v hlavince jakž takž urovnala a dělat to znovu? To děkuju pěkně. Změnit bych si přála spoustu banalitek, jako třeba lepší životosprávu, nebo rozvíjení sociálních schopností a svých vědomostí. Na většinu svých talentů jsem přišla teprve nedávno a moc mě mrzí, že jsem je nerozvíjela jako malá, dokud jsem měla spoustu času a mysl více otevřenou. Bohužel žádná z těchto věcí si nevystačí s jednorázovým zásahem a jak jsem již uvedla, musela bych velkou část života prožít znovu. Vlastně to nemusí být ani potřeba. Myslím si, že čas není linka, jak to zavedl Augustin (myslím že on) a všichni to od něj převzali, čas mi mnohem více připomíná kruh, jak se věřilo v době před ním. Ne v tom, že bych věřila v převtělování nebo něco podobného, na zjištění těchto pravd si budu muset ještě nějáký čásek počkat, ale že mnohé věci se stále vracejí. Každý týden je tu nové pondělí, každý rok je tu léto, které je současně nové, ale i v mnohém stejné jako to předchozí. Možná ani ne tak kruh, jako spíše rozvíjející se spirála složena z mnoha dalších (představuji si to trochu jako mnohachromozomovou stočenou DNA, akorát že každý "chromozom" se otáčí v jiném rytmu a jinou amplitudou, kteréžto se mohou měnit, a je také tvořen dalšími takovými "poddružnými" chromozomky. Ty nejmenší nich by představovaly děje na molekulové úrovni, ty největší samotné ubírání dějin), na které každý bod má vlastnosti toho sousedního, ale také mnoho svých, jež předá dál (mimochodem proto nevěřím v konec světa ani v naprostou prázdnotu po životě.). Proto si myslím, že se nemusím vracet zpět. Už se mi stalo, že jsem se dostala do situací obdobných, jaké jsem dříve nezvládala a vybruslila z nich s noblesou, protože chybu si člověk pmatuje dvakrát tak dobře. Tak to je. Člověk postupně získává zkušenosti, aby je zúročil. Kdybych tehdy věděla, jak se zachovat, byla bych nejspíše někdo docela jiný. Nebyla bych to já. Spirála by se otočila o 360° a já bych zase byla bezradná, i když "tehdy" jsem to díky nějákému nadpřirozenému zásahu zvládla. Není proto pro mě důvod se vracet, i když bych si přála, abych mnoho věcí neudělala nebo udělala jinak. Bylo to k něčemu a já se poučila. Sice otázky typu: Co by-Kdyby stále přetrvávají, ale to už je věc každého fantazie.
Zaslal/a: Marťa (20 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 03.04.2009 00:00 | Kdyby čas šel vrátit vše bych mileráda napravila, ale to bohužel nejde
Zaslal/a: Makuška (12 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 03.04.2009 00:00 | Být mnou vrátím čas okamžitě. Už se zajímavosti jak by dopadl můj vztah s bývalým, kterého jsem podvedla. Kdyby se to nestalo, byli bysme spolu?? Žili šťastně až do smrti? Nebo by to zkončilo tak, jak to má osud už ve své knize napsáno, jen jinou formou. Podveld by on mne? Hádali bysme se? Byla by to ještě pomalejší smrt vztahu než co byla? Tři roky trápení by se proměnilo v 30 let nesouladu, hádek, posměšků a ubližování? Mám být šťastná když mám jiného, jak říkám, necitu přítele co mi s přemlouváním dá aspoň pusu? Tak či tak, je jedno co uděláme a jakou cestou se vydáme, svůj osud už máme napsaný a nezměníme ho, pouze se můžeme naučit vnímat radosti, které nás má potkat a smůlu které se nevyhneme.
Zaslal/a: Alex (19 let) | | | Archivní příspěvek |
|
.jpg)