https://www.facebook.com/pages/poradna-laskycz/186630958026517/

únor 2006 - MOJE VYSNĚNÉ POVOLÁNÍ

04.02.2006 00:00

Když sem byla malá strašně sem si přála být modelkou=o) ale děti ve školce se mi smáli a já sem se nechala ovlivnit...(mno i když je to asi dobře). Poté sem se chtěla stát květinářkou, nebot při představě že jsem celý den mezi vonícími květinami mi běhá mráz po zádech ale ted už mě dost dlouhou dobu drží sen být divadelní herečkou, strašně mě to baví i když sem zatím jen amatér...MOžná se stane ještě něco závratného a bude ze mě něco jiného, ale vím že už si od toho od nikoho mluvit nenechám.

Zaslal/a: Zdena Braumová (14 let)

50%

Archivní příspěvek

03.02.2006 00:00

moje vysněné povolání je doktorka pracující na hematologickém oddělení,protože sama sem hematologicky nemocná a vím jaké to je kdyyž má člověk leukémii nebo něco podobného a musí třeba 2 měsíce ležet v nemocnici.

Zaslal/a: eliška (14 let)

50%

Archivní příspěvek

03.02.2006 00:00

mocinky bych chtěla být fotografkou:-)

Zaslal/a: Katuška (15 let)

50%

Archivní příspěvek

03.02.2006 00:00

Okolo 5. roku mého života se mi hlavě zrodila myšlenka a ta říkala: ,,Jako velká chci být policistkou.,, Tahle myšlenka se mě na dlouhou dobu držela jako klíště. Nastalo pár situací, kdy sem byla mýmy malými kamarády ze školky od tohoto povolání odrazována, ale nenechala jsem se. Doteď jsou zapsány v mé hlavě dvě věty z té doby. Jeden chlapec,bohužel má pamět nesahá takl daleko, aby si vybavila jeho jméno, mi říká: ,,Když děláš policajtku můžeš i umřít.,, Já mu na to pohotově odpověděla: Já vím, nemám strach.,,
Po té co mě tato myšlenka opustila, se mi do mysli vkradlo jiné povolání a tím jest bylo povolání soudkyně. Jako malá jsem si bláhově myslela, že ta mnou obdivovaná soudkyně má velkou moc, že může provinilce poslat do vězení na libovolný počet let, později mě bohužel mí rodiče vrátili do reality tím že mi sdělili, že tak to opravdu není. Tak se rozplynul další můj sen.
Jelikož mojí velkou vášní jsou zvířata, nejvíce psi, od mých deseti sním o povolání veterinářky. Bohužel v mých 13, mne rodiče chytře postrašili, že školy potřebné k veterinařině jsou velice těžké. Zalekla jsem se toho a opět upustila od svého snu. Pár dní jsem z toho byla smutná, vždyť tímhle snem jsem žila a oni mi ho opět zničili. Možná ty sny byly nesplnitelné, ale nemuseli tím zranit mou, v té době křehkou, duši. Někdy se vyplatí mlčet.
Teď v mých 15 letech, se mé sny upírají k andělské bytosti. Ano, chtěla bych býti andělem. Je to nesplnitelné, ale i přesto sním o tom míti andělská křídla, sním o něžné duši, která je neposkvrněna hříchy. Anděl drží ochranou ruku nad smrtelníky, anděl vydá ze sebe vše, aby pomohl ostatním. Doufám v to, že jednou budu alespoň lidský anděl, moc bych chtěla pomáhat lidem.
Již párkrát sem při procházce městem, či cestou autobusem spatřila utrápené, či plačící lidi, měla sem obrovskou chuť jim pomoci, optat se na jejich problém, říkat jim slova útěchy, jenže neudělala sem to, měla sem velký strach, jestli by mne neodmítli. Uvnitř mne se sváděl hrozný boj, ale strach byl silnější bohužel. Pár dní sem se cítila provinile, za to, že jsem nepomohla. Příště takovu chybu nesmím udělat. A vy nebuďte lhostejní k cizím lidem, pokud je to ve vašich silách pomozte jim!!
Mé vysněné povolání je tedy anděl.

Zaslal/a: Eva (15 let)

50%

Archivní příspěvek

03.02.2006 00:00

Okolo 5. roku mého života se mi hlavě zrodila myšlenka a ta říkala: ,,Jako velká chci být policistkou.,, Tahle myšlenka se mě na dlouhou dobu držela jako klíště. Nastalo pár situací, kdy sem byla mými malými kamarády ze školky od tohoto povolání odrazována, ale nenechala jsem se. Doteď jsou zapsány v mé hlavě dvě věty z té doby. Jeden chlapec,bohužel má paměť nesahá tak daleko, aby si vybavila jeho jméno, mi říká: ,,Když děláš policajtku můžeš i umřít.,, Já mu na to pohotově odpověděla: Já vím, nemám strach.,,
Po té co mě tato myšlenka opustila, se mi do mysli vkradlo jiné povolání a tím jest bylo povolání soudkyně. Jako malá jsem si bláhově myslela, že ta mnou obdivovaná soudkyně má velkou moc, že může provinilce poslat do vězení na libovolný počet let, později mě bohužel mí rodiče vrátili do reality tím že mi sdělili, že tak to opravdu není. Tak se rozplynul další můj sen.
Jelikož mojí velkou vášní jsou zvířata, nejvíce psi, od mých deseti sním o povolání veterinářky. Bohužel v mých 13, mne rodiče chytře postrašili, že školy potřebné k veterinařině jsou velice těžké. Zalekla jsem se toho a opět upustila od svého snu. Pár dní jsem z toho byla smutná, vždyť tímhle snem jsem žila a oni mi ho opět zničili. Možná ty sny byly nesplnitelné, ale nemuseli tím zranit mou, v té době křehkou, duši. Někdy se vyplatí mlčet.
Teď v mých 15 letech, se mé sny upírají k andělské bytosti. Ano, chtěla bych býti andělem. Je to nesplnitelné, ale i přesto sním o tom míti andělská křídla, sním o něžné duši, která je neposkvrněna hříchy. Anděl drží ochranou ruku nad smrtelníky, anděl vydá ze sebe vše, aby pomohl ostatním. Doufám v to, že jednou budu alespoň lidský anděl, moc bych chtěla pomáhat lidem.
Již párkrát sem při procházce městem, či cestou autobusem spatřila utrápené, či plačící lidi, měla sem obrovskou chuť jim pomoci, optat se na jejich problém, říkat jim slova útěchy, jenže neudělala sem to, měla sem velký strach, jestli by mne neodmítli. Uvnitř mne se sváděl hrozný boj, ale strach byl silnější bohužel. Pár dní sem se cítila provinile, za to, že jsem nepomohla. Příště takovu chybu nesmím udělat. A vy nebuďte lhostejní k cizím lidem, pokud je to ve vašich silách pomozte jim!!
Mé vysněné povolání je tedy anděl.

Zaslal/a: Eva (15 let)

50%

Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

1,2,3... 19 20

Uživatel:
Heslo:

Soutěž

únor 2006 - MOJE VYSNĚNÉ POVOLÁNÍ