https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

září 2004 - JAK VYSOKÉ MÁTE NA SEBE NÁROKY - SNAŽÍTE SE SAMI SEBE ROZVÍJET?

18.09.2004 00:00

Mam na sebe hodne vysoke naroky... Myslim ze je to pro zivot nutne... Venuji se zavodne sportu a bez driny by to neslo.. takze mi nezbyva nez si porucit....

Zaslal/a: E_V_I_K (19 let)

50%

Archivní příspěvek

17.09.2004 00:00

snažím se být vždy ve všem nejlepší. nestačí mi být průměrem,musím být něco extra, jak ve, škole, tak sportu, oblékání...

Zaslal/a: sision (14 let)

50%

Archivní příspěvek

15.09.2004 00:00

Nároky... Zajímavé téma:) Já mám na sebe tolik nároků, že je radši rychle zapomenu, abych se nezbláznila:) Protože je moc věcí, které bych chtěla umět nebo se donutit k tomu dělat něco pro to, abych je uměla, třeba němčinu:), ale protože jsem spokojená s tím, co umím sama a v čem jsem dobrá, tak na nároky kašlu. Nemyslím tím, že když po mě někdo něco vyžaduje, tak se prostě otočím se slovy " Udělej si to sám!", ale pokud vyloženě nemusím dělat něco, co nemám ráda, tak to nedělám, protože jsem jenom člověk, druh zranitelný a citlivý, paličatý a tvrdohlavý, rozmarný a hravý, neberu si na svoje bedra víc, než snesu... A snad proto, že na sebe mám nároky přiměřené (dobře se učit, být kamarádská, snažit se pomoct přátelům, zvládnout konflikty) jsem lidská... Takže, holky, kašlete na to, co vám někdo přikazuje, dělejte to, co vy chcete, protože žijeme jen jednou a abysme se celou dobu jen honily za něčím co je "být víc, než ten druhý" a zapomínaly přitom na sebe a svoje blízké, je podle mě blbost:) A co nakonec? Goodbye nároky:))

Zaslal/a: Janča (0 let)

50%

Archivní příspěvek

13.09.2004 00:00

No naroky nemam az tak velké ale snažím se být opatrná na to co dělám.Nekdy bych toho od sebe chtela az moc a kdyz vím ze to nejde.

Zaslal/a: radka (17 let)

50%

Archivní příspěvek

11.09.2004 00:00

Tak abych začala od začátku.Byla jsem celkem zvídavé dítě a ve školce jsem začala chodit na zobcovou flétničku.Pamatuju si, že jsem chtěla pokračovat v hudební škole, ale dopadlo to úplně jinak. Po příchodu do první třídy mě rodiče přihlásili do hudební nauky v naší městské ZUŠce. A tím to vlastně taky všechno začalo:naše paní učitelka nás někdy zkoušela ze zpěvu a mým rodičům jednou navrhla, jestli by mě nechtěli dát na sólový zpěv, že hezky zpívám. Tak jsem tedy začala chodit do zpěvu(na pět let, poté jsem skončila) - to už jsem byla v druhé třídě. Své, nyní už bývalé, učitelce vděčím za to, na který nástroj dnes hraji. Ve třetí třídě se rozhodovalo, jestli začnu chodit ještě na jiný nástroj(prožote v "hudebce" je zpěv považován za nástroj).Maminka si přála kytaru, abych mohla hrát u ohníčku. Už bylo skoro rozhodnuto, že ze mě bude "kytaristka".Jednou si paní učitelka všimla že v přestávce na hodině zpěvu brnkám na klavír, a to poměrně často. Zeptala se, jestli bych nechtěla chodit na klavír.A já:proč ne? U babičky jsem měli nádherné křídlo, na které jsem ráda brnkala. Rodiče souhlasili, ale protože bydlíme v "paneláku", koupili jsme jen klávesy, které mi vydržely až do pátého ročníku klavíru a doma je mám stále. Tento rok mi rodiče koupili digitální piano, které má stejný počet klapek jako klavír a i velice podobný zvuk, což byl problém u starých kláves - obzvlášt počet klapek, kdy mi dvě oktávy chyběly. Tak se klavír stal mojí osudnou láskou. Miluji ho, účastním se různých korepeticí v naší ZUŠce.Dá se říct, že v hudební škole skoro bydlím:)
Ale aby toho nebylo málo, před rokem jsem začala hrát na housle.Původně jsem zamýšlela chodit pouze jeden rok, jenže housle jsou těžký nástroj a mě se zalíbilo na ně hrát - mám je moc ráda.
Dá se říct že jsem jako malá měla tři sny: hrát na klavír, na housle a na příčnou flétnu. Nyní jsem se po deseti letech opět vrátila k hraní na zobcovou flétničku. Já sama hraji na sopránovou, nedávno mi však moje kamáradka flétnistka(a nyní budoucí klarinetistka)půjčila flétnu altovou a basovou.Bylo to něco úžasného! Sen o příčné flétně je zatím nesplněn, musím počkat tak 2-3roky, abych mohla začít hrát. Jednak proto,že jsem teprve v začátcích hraní na housle a jednak proto, že si chci na flétnu ušetřit sama a nenechávat vše na rodičích.Částečně se mi můj sen splnil tím, že mi bratr koupil tzv.FIFE PIPIT, což je nástroj složen z těla sopránové zobcovky a hlavice příčné flétny.Má podobný zvuk jako "příčka".
Možná by někdo mohl namítnout, že při takovém množstí instrumentů( mám doma ještě navíc dvě foukací harmoniky:jednu klasickou, druhou klávesovou)nemohu hrát na všechny pořádně. Já však tvrdím, že je možné to stíhat. Já hudbu miluji, opět jsem začala sama zpívat a není nic krásnějšího než hrát na nějaký nástroj: ať už sama nebo s ostatními(třeba s houslovým souborem nebo orchestrem)nějakou pěknou skladbu, když slyšíte, jak ten celek krásně zní dohromady, jak skladba graduje, jak jsou všichni "propojeni" skladbou nebo když jste jen vy, váš nástroj a skladba.
Možná bych se chtěla živit v budoucnu hudbou, možná bych mohla být slavná.Ale i kdyby ne, je jasné, že se hudbě budu i nadále hodně věnovat a že k ní asi zřejmě jednou povedu i své děti. Budu hrát a neustále se zdokonalovat - život je dlouhý, do smrti daleko a něčím ten čas vyplnit musím:)))

Zaslal/a: Melyngar (18 let)

50%

Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

1,2,3 5 6

Uživatel:
Heslo:

Soutěž

září 2004 - JAK VYSOKÉ MÁTE NA SEBE NÁROKY - SNAŽÍTE SE SAMI SEBE ROZVÍJET?