únor 2003 - MOJE ZÁŽITKY Z HOR

21.02.2003 00:00

Já jezdím na hory docela často a strašne moc ráda, protože mě to strašně baví a je tu taková skvělá atmosféra. Někdy si připadám jako malá holka, ale vždycky když se vrátím domů, jsem po horách absolutně nabitá energií. Ale co moje zážitky? Se školou na lyžáku jsem se dala dohromady s jedním bezvadnym kluikem, do kterýho jsem byla strašně zamilovaná a v tý skvělý horský atmosféře z toho stydlivky vypadlo, že on taky. Dovedete si tedy představit, to slejzání skoro celý třídy na jednom pokoji a ty romantický chvilky, kdy se nenápadně držíte za ruce pod peřinou a myslíte si, že to nikdo nevidí, i když o vás ví višchni. Ale o tom jsem psát nechtěla..
Jednou jsem byla na horách s rodiči a sjezdovka byla docela malá. Já - nejsem samolibá, ale myslím si, že umím dost dobře lyžovat. No a tak mě to tam nebavilo. Viděla jsem ale, že nahoře je postavenej velikej skokánek, na kterým to zkouší spousta lidí a nikomu se to nepovedlo ustát. Tak jsem tak nenápadně jezdila kolem a okoukávala to, jestli bych to zvládla. Byla by přece bomba, kdybch já, mladá holka to ustála a oni ne ;-)
Zkrátka - já skáču hrozně ráda a po dlouhým rozhodování jsem se rozhodla, že to zkusism,. Ani nevypadal tak strašně. Tak jsem se nejistě rozjela, že skočím. Odrazila jsem se v pohodě, vyskočila do výšky, srovnala si lyže a měla pocit, že to ustojím, protože mě to nijak nerozhodil. Ale ouvej,,,,, Nikdo to neustál proto, že přímo pod tím skokánkem byla děsná ledovka. To znamenalo, že jsem se tím vítězoslavným úsměvem zaryla do sněhu a bylo po legraci. Obě lyže vylítly, hůlky někde v p....i a já si jela po zadečku skoro až ke frontě na vlek. Je sice fakt, že se mi splnilo přání, aby si mě všichni všimli, ale ne takhle....sice jsem byla lehce odřená, rozbila jsem si brýle, ale sranda byla . a to je pro mě moc důležitý. Od tý doby mi nevadí dělat si legraci sama ze sebe....

Zaslal/a: Monika (16 let)

50%

Archivní příspěvek

26.02.2003 00:00

Na hory sice nejezdím, ale lyžák před pár lety se školou jsem si nenechala ujít. Jelikož jsem stála na lyžích poprvé, zařadili mě do 3skupiny. Takže náš celodenní plán byl ten,že jsme vyšlapali kousíček do kopce a pak sjeli dolů,jestli se tomu tak dá říct a učili se zastavovat a poté pak obloučky.
Vše bylo až na pár pádů bez problémů, až na jeden den. To jsme celá třetí skupina stáli přibližně v půlce svahu, když najednou člověk,který stál nejvýš, nějak ztratil rovnováhu a chytl se toho před ním. No a pak jsme padali jako hrušky, někdo strhl i učitelku. Bohužel nás viděli skoro všichni, takže tohle téma se omýlalo celý zbytek dne(hlavně o naší válejícíse učitelce). Aby toho nebylo málo, Danča, která byla ten den převelena do lepší-2skupiny, se učila "nasednout" na šlepr. Asi tři po sobě propásla, na čtvrtý se jí podařilo nasednout,jenže se jí vzpříčily hůlky a ona přes ně přeletěla. Když pokoušela štěstí po páté, dojela snad do půlky,ale tam nějak vyjela z dráhy, ale ze šlepru se nevyhákla, takže ji tam zvláštně táhl nahoru a Danča ječela.....
No, a konec naší povedené výpravy byl ten, že jsme procházeli k chatě kolem dalších chatek a moji kamarádku zasypal sníh, který se sesunul z jedné střechy. Samozřejmě celá třída byla v křečích nad jejím obličejem.

Další rok jsem jeli na stejné místo. Na naší škole se pořádají 2 lyžařské kurzy. To už jsem na tom byla lépe, čili jsem byla ve skupině druhé. Ta už jezdila celý svah, pod dokledem profesora. My nováčci jsem si na šlepru, obvzlášť po Dančiných zkušenostech, dávali pozor, takže se nic zvláštního nestalo. Jen já mám snad zážitek, od kterého radši na lyže dobrovolně nestoupnu :-)
Bohužel, právě ten rok byl celý svah zledovatělý a bylo tam až moc malých dětí. Dostali jsme instrukce, že se máme ledu, pokud možno, vyhýbat. Jenže.....
Už skoro sebevědomě si to "pádím" dolů, jenže se přede mnou zjevilo dítě, které se mi právě chystalo skřížit cestu, čili změna trasy byla na mě. Ale při mém štěstí jsem samozřejmě ještě musela narazit na dva ledy hned za sebou. Můj pokus o vyhnutí se dítěti a projetí mezi ledy se mi povedl, ale i jako Danča jsem doplatila na hůlky! Nějak jsem na ně zapomněla, táhla je za sebou a ta jedna najela na led a vyskočila. Jak jsem ji držela v ruce, tak vyletěla přímo mě do nosu. Začaly mi slzet oči, takže jsem se jen pokusila zastavit pádem,ale neuvědomila jsem si, že jsem čelem z kopce,takže si lyže pojedou dál. Snažila jsem se ve vší panice a řehotu přihlížejících otočit na bok, ale jak jsem se otáčela, pravá hůlka se zapletla někomu do lyží a ten dotyčný chudák se vezl se mnou (do teď neím,kdo to byl). Nakonec se mi někjakým způsobem povedlo zastavit, nejsem si zcela jistá, jestli jsem se nezastavila o někoho,ale hlavní je, že jsem stála.
Z nosu mi tekla krev, tak mě učitelé poslali do chatky dřív. A já z hrůzy pak zbytek lyžáku předstírala nemoc. Naštěstí do odjezdu chyběly asi 3 dny. Ještěže nikdo něměl foťák!!!!

Zaslal/a: Path (19 let)

50%

Archivní příspěvek

22.02.2003 00:00

Bydlíme v Jeseníkách,takže máme k větším horám kousek,doslova pár kilometrů a já tedy můžu blbnout na svahu kdykoliv.Lyžovat jsem začla před dvěma roky.Docela mě to baví,ale když se podívám na svýho taťku,nic se mi nechce.Mám pocit,že ze mě chce mít závodníka.Jsem sice dost soutěživý typ,ale mám hroznou trému a někdy i pocit méněcennosti.Takže když mi naposled ujely dvě pomy a zezadu na mě taťka,který si velice machruje,křičel,něco se ve mě bloklo.Třetí jsem už chytla,ale nohy se mi třepaly a samozřejmě jsem spadla.Ne na vleku,ale,když jsem při jízdě dolů chtěla ukázat,že nejsem takové dřevo,abych na sebe musela nechat řvát,jsem to nezvládla.Byl to pěkný pád,ale nic mi nebylo.Aspoň tedy než jsme přijeli domů.Až doma mě začlo bolet za krkem a ještě týden jsem nemohla otáčet hlavou.A jediný co taťku zajímalo,bylo to,jestli je ten pád dobře zachycený na videokameře.Nevím,ale myslím si,že pro mýho taťku je moje osobnost nedůležitá a něco jako psychologie je jen slovo o deseti písmenech.Ne,aby mi řekl,že si s toho nemám nic dělat,že se to stane každýmu a aby přisolil nějakou historku z jeho života,ale ještě se po mě díval tak,že by mě nejradši shodil ještě jednou.Ale,jak jsem jednou řekla,od lyžování mě neodradí nic a nikdy a čím víc na mě někdo bude řvát,tím víc se budu snažit.Tím víc se budu snažit a tím míň budu padat.Tedy jestli se to povede..
Catheart

Zaslal/a: Nelly Kábelová (14 let)

50%

Archivní příspěvek

22.02.2003 00:00

Na hory jezdím jako každý rok s rodiči . Minulý rok jsem byla také . Jela jsem z kopce , když jsem vrazila do jednoho kluka , který se mi moc líbil . Omluvila jsem se mu a on mi řekl , že to nevadí a pozval mě na colu . Druhý den jsem , pak s ním pořád jezdila . No a tak jsme se do sebe zamilovali . Byl to ten nejkrásnější zážitek , co jsem mohla prožít !!

Zaslal/a: Denisa (13 let)

50%

Archivní příspěvek

20.02.2003 00:00

Na hory nejezdim.

Zaslal/a: Martina (23 let)

50%

Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

2 3

Uživatel:
Heslo:

Soutěž

únor 2003 - MOJE ZÁŽITKY Z HOR