https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

červen 2002 - CO JSEM DĚLAL/A A JAK JSEM SE CÍTIL/A NA 1. MÁJE

20.06.2002 00:00

MÁJOVÉ POLIBENÍ
Letos na prvního máje sem zažila nejoriginálnější májový polibek.Já a můj nový přítel jsme se rozhodli udělat si výlet v tak překrásném slunném dni.Jeli sme do velkoměsta k moji drahé přítelkyni a vzali jsme sebou i kámošky které chtěli opěvovat krásy velkoměsta.
Po krásném užitém dni sme se na večír vraceli domů a já při cestě v autě pronesla: "já jsem ještě dnes nebyla políbená ani pod břízou nebo třěšní " v tu chvíli následovalo prudké zabrždění a můj přítel mě začal vášnive líbat, jen težko sem se stačila vzpamatovávat překvapením a přítel ukázal z okénka od auta a pronesl "no je to bříza nebo ne..?!" Následoval výbuch smíchu,holky sedící na zadních sedadlech prý absolutně nechápali a úplně sme je dostali,měli z nás radost :))) "no jo zamilovaní blázínkové" pronesly upřímně... a smály se s námi!
pisu tyto radky a musim se smát,tyto vzpomínky budou celoživotní i když s přítelem tomu boužel tak není...

Zaslal/a: Jana Váchalová (17 let)

50%

Archivní příspěvek

30.06.2002 00:00

na 1.máje?hm...asi nijak!snila jsem o tom,jak pro mě přijde krásnej kluk a políbí mě pod rozkvetlou třešní..no a prd!!!

Zaslal/a: Bětka (14 let)

50%

Archivní příspěvek

30.06.2002 00:00

Na 1. maja som bola opat sama. Ani neviem, ako som sa presne citila, ale bolo to hrozne. Idete po meste a vidite vsetky tie pariky okolo, vyberiete sa do sadu a zasa stretate pariky, tentokrat pod ceresnami... Chcela som sa radovat z ich lasky, ale musite uznat, ze to vlastne ani nejde, ked ste sam(a), aj vy tuzite po laske, objati, nehe, ktoru vam moze poskytnut milovana osoba.
Sedela som vonku a rozmyslala som, ake to asi musi byt krasne, byt s niekym, koho mate rad(a), ked vas obijme, da vam lasku, nehu...
Takze moj 1. maj bol smutny

Zaslal/a: Alzbeta karlíková (15 let)

50%

Archivní příspěvek

29.06.2002 00:00

O 1. Máji jsem se cítila strašně sťastná, protože jsem zase viděla kluka,který se mi moc líbí. A uvědomila jsem si, že by to byl ideální muž pro mě.

Zaslal/a: Nováková Katka (20 let)

50%

Archivní příspěvek

28.06.2002 00:00

Co jsem dělala 1.máje 2002? Na to nikdy nezapomenu!
Je to příběh který se na 1.5. nestává většinou jsou páry někde v parku a líbají se do ulpného zblbnutí, i já jsem něco podobného chtěla zažít, ovšem ten den mi prostě nepřál.
Ráno jsem vyskočila z postele a hned jsem volala své nejlepší kamarádce Kikině. Domluvili jsme se že k ní přijedu a pak něco vymyslíme co bysme mohly dělat. Kikina bydlela v činžáku nedaleko nádherného parku s krásným prostředím. Vyrazili jsme do toho parku se záměrem si najít konečně nějakého kluka.
Chvíli jsme se procházely, chvíli se houpaly na houpačkách. Pak jsme se začli nudit a tak jsme šly směrem k takové prolézačce, která byla sestavena z obrovských kmenů nějakého velkého stromu. Asi tři velké kmeny na sobě leželi a dva kmeny každý z jedné strany byli o ty tři opřené. Celé to bylo docela dost mohutné a velké. Kikina chtěla vylézt na horu a porozhlédnout se po tom parku který se rozkládal pod tou prolézačkou. Já jsem chtěla učinit to samé a tak jsem začala lézt po jedné z těch opřených klád. Dolezla jsem až nahoru a najdenou jsem ucítila že strácím rovnováhu a smeká se mi noha. V tu chvíli jsem věděla že spadnu dolů. Stačila jsem zavolat Kikinino jméno a "Pomoc!", pak už jsem jen viděla jak se kmen ode mě vzdaluje. Na dopad si už nevzpomínám. Po nějakém čase jsem se probudila v náruči Kikiny, která ani nemohla mluvit jak měla oči plné slz. Opodál stál mladý pár a ta žena volala nejspíš mému taťkovi. Naši tam přijeli společně se sanitkou. Sanitáři mě pokoušeli zvednout, ale vůbec to nešlo, protože to ukrutně bolelo okolo pozadí. Tak mě tedy naložili do sanity a odvezli do nemocnice Bulovka. Tam mi po různých vyštřeních oznámili že mám roztříštěnou pravou pánev a že je to vážné. Také mi řekli že nejméně 6 týdnů nebudu moci chodit.
Teprve asi po třech dnech ve špitálu jsem si uvědomila co se stalo a jak co bylo. Byla jsem trochu v šoku a nechtěla jsem tomu uvěřit že se to stalo.
Na nemocnici jsem si za několik dnů zvykla. Rodiče za mnou chodili den co den a ještě spousty lidí. Našla jsem si tam dobré kamarádky a dokonce i kluka. Měsíc rychle utekl a já se brzy zase rozchodila. Trvalé následky nejsou skoro žádné a tak jsem dopadla ještě dobře.
Můžu vám říct že taklhe jsem si 1. máj tedy vůbec nepředstavovala!

Zaslal/a: Barča (13 let)

50%

Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

...4 5 6

Uživatel:
Heslo:

Soutěž

červen 2002 - CO JSEM DĚLAL/A A JAK JSEM SE CÍTIL/A NA 1. MÁJE