Kolik dospělých lidí může žít pod jednou střechou, aniž by na ně ta střecha nespadla? Tohle není otázka ohledně velikosti příbytku, ale toho, jak zvládnout společné soužití několika dospělých osob s odlišnými názory a styly života.

Máš s rodiči skvělý vztah? Respektují tě a nechávají tě jít vlastní cestou bez komentářů? Pak jsi šťastný člověk a sdílej společný domov tak dlouho, jak jen to půjde. Taková situace je však poměrně vzácná. Rodiče jsou a vždycky zůstanou rodiči. To znamená, že ty pro ně navždy zůstaneš tím malým klukem nebo holkou, o které je potřeba pečovat, připomínat jim, aby se teple oblékli a nezapomněli si udělat svačinu na cestu, a pořád je trošku vychovávat. A mladý dospělý, který zrovna dokončil školu a začíná s prvním zaměstnáním, většinou rady do života poslouchat nechce. Život má před sebou a chce si ho zařídit podle toho, jak mu to přijde nejvhodnější, nikoliv podle představit maminky a tatínka.

Ideální je samozřejmě najít si vlastní bydlení, kde platí jen a pouze tvá pravidla. Mnoho mladých dospělých však zůstává bydlet doma s rodiči zejména z ekonomických důvodů, někteří pak z pohodlnosti. Pokud tě tedy tvá životní situace vede k tomuto řešení, jak se z toho nezbláznit?

V kontaktu s rodiči se snaž být otevřený a brát to trochu s nadhledem. Chceš-li, aby tě přestali brát jako dítě, bude potřeba pro to něco udělat. Ukaž jim, že se o sebe zvládneš postarat, že jsi soběstačný a schopný. Také to, že jako dítě nereaguješ, tedy vztek a napjaté emoce nech raději za dveřmi. A přestože to teď tak možná necítíš, můžu garantovat, že až si vybuduješ vlastní domov, budeš se za rodiči vždycky rád vracet.