Když se zeptáte párů, které spolu strávily většinu svého života a stále se milují, jak se jim to daří, dočkáte se rozličných odpovědí. Spojit dohromady dva různé lidi, dvě odlišné osobnosti, a očekávat, že se budou vždycky milovat, tolerovat a budou spolu pořád šťastní, by bylo šílenství. Nikdo nemá patent na lásku, ale existují páry, které si s problémy společného života dovedou poradit lépe. Jak to dělají?

Každý vám řekne, že základem úspěšného vztahu je komunikace. To samozřejmě ano. Když si bude každý z partnerů hledět svého a nebude se s tím druhým bavit o důležitých věcech, asi se moc daleko nedostanou. Ale i komunikace může být dobrá a špatná. Její vhodnost však záleží hlavně na tom, jak to vyhovuje oběma partnerům, zda si v ní sednou, zda jsou na stejné vlně. Můžeme však vysledovat znaky partnerské komunikace, které platí univerzálně? Každý, kdo má trochu životních zkušeností zmiňuje toleranci, upřímnost, otevřenost, někdo naopak zachování jistého tajemna a drobného odstupu.

Jeden americký psycholog provedl výzkum mezi vdanými páry, sledoval, jakým způsobem spolu komunikují, a na základě toho byl s téměř 90% pravděpodobností schopen předpovědět, zda má manželství naději na úspěch nebo se v něm dříve či později objeví fatální neshody. Vytvořil pojem „práh negativity“, který označuje jistou hranici tolerance každého člověka. Je to hranice toho, kolik negativity člověk od svého partnera snese, než se proti ní ohradí. Řekněme, že jeden z partnerů slíbí přijít domů v určitou hodinu, přinést nákup, uvařit večeři. Domů se vrátí pozdě s prázdnýma rukama a už po večeři a ještě k tomu je trochu nepříjemný, unavený, ve stresu. Patříš mezi ty, co mu to hnedka vytmaví, anebo si řekneš, že nemá cenu se rozčilovat – každý má občas špatný den, takže to zkrátka přejdeš bez komentáře?

Ať už jsi na začátku vztahu nebo žiješ několik let v manželství, ty a tvůj partner jste dvě samostatné osobnosti. Každý máte svá přání, své potřeby, nemusíte se vždy ve všem shodnout a dělat všechno spolu. A to je zcela v pořádku. Chování našeho partnera nás však přesto v lecčems ovlivňuje. A právě v tom spočívá práh negativity. Přívrženci tolerance si řeknou, že je lepší leckteré věci nechat plavat. Podle zmíněného výzkumu je to však přesně naopak. Páry, které narazí na problém a ihned si ho vyříkají, mají mnohonásobně vyšší šanci na úspěch. Ve své podstatě jde o to nevyhýbat se konfliktům, nepřecházet je, ale okamžitě se jim věnovat, což znamená neustále vztah revidovat a pracovat na něm.

Konflikty jsou přirozenou součástí vztahu. Někdy jde o důležité věci, jindy ne, avšak pokaždé, když se tě určité partnerovo chování dotkne, je na místě to povědět. Pokud to necháš plavat, může se na jednu neshodu nabalit další a další a jednoho dne, až se všechno nasčítá, prostě vybouchneš. Na maličkostech se pracuje snadno, s komplexními a nasčítanými problémy už to tak jednoduché není.

Ideální však je, aby oba partneři přistupovali k problémům jako k něčemu normálnímu a přirozenému a pokud je chtějí okamžitě řešit, mělo by se tak dít bez velkých emocí. Žádné vyčítání, vydírání, vztek a podobně. Postačí prosté „Zlato, nebylo mi moc příjemné, když jsi udělal to a to. Šlo by to příště udělat jinak?“.

Jak jsi na tom ty? Řešíš problémy hned nebo se některými věcmi prostě nestresuješ? Ať už nám výzkumy říkají cokoliv, hlavní samozřejmě je, aby ses držel stylu komunikace, který je ti přirozený. A jestliže se svým stylem shodneš s partnerem, máš napůl vyhráno. Hodně štěstí!